Útok Hamásu 7. října nebyl překvapením. Varovaly jsme, ale armáda neposlouchala, říkají vojákyně
Kdyby izraelští vojenští nadřízení naslouchali mladým vojákyním sloužícím u hranic s Pásmem Gazy, mohli předejít teroristickému útoku Hamásu ze dne 7. října 2023. Místo toho ale velká část Izraelek z této vojenské skupiny skončila zavražděna nebo odvlečena palestinskou teroristickou organizací do zajetí, vypovídaly přeživší průzkumnice pro německý týdeník Der Spiegel.
Jednou z průzkumnic je Liri Ofeková, která se se svou kolegyní nacházela osudnou noc v řídící místnosti izraelské vojenské základny Re‘im na hranici s Pásmem Gazy. Obě mladé ženy patřily k průzkumné jednotce izraelské armády, která kontroluje hranice.
Izraelská armáda do této jednotky již léta zařazuje výhradně ženy odvedené do armády kvůli jejich schopnosti soustředění se. Za úkol mají monitorovat oblast za hraničním plotem pomocí špičkových kamer a hlásit vše, co je zaujme.
Podle Ofekové před 7. říjnem pozorovaly vojákyně na hranicích opakovaně nápadnou aktivitu Hamásu a informovaly své nadřízené o nadcházejícím útoku, kteří je ale nebrali vážně. „7. října jsme ale zažívaly nudnou noc a na konci směny jsme šly spát,“ vypráví Ofeková pro Der Spiegel.
9:18
‚Prosili jsme o vodu i o jídlo.‘ Rukojmí Hamásu zažili peklo, stovka z nich se rok po útoku stále pohřešuje
Číst článek
Zatímco Ofeková a její kamarádka trpěly nudou v kontrolní místnosti Re‘im, armádní velitelé a vysocí důstojníci domácí bezpečnostní agentury Šin Bet probírali podezření, že se blíží útok. Indicie dovedly armádní velitele k rozhodnutí posílit speciální jednotky v pohraniční oblasti a uvést je do stavu nejvyšší pohotovosti.
Ve čtyři hodiny ráno – právě když vojákyně končily směnu a šly spát – nařídila bezpečnostní agentura, aby byly obce v oblasti informovány o možném bezprostředním průniku z Gazy. Zřejmě však nepovažovali za nutné říci to mladým ženám na základnách umístěných podél plotu.
Ofekové a její kolegyni se nakonec podařilo zachránit v bunkru s rozbitými dveřmi plného dalších vojákyň. „V jednu chvíli jsme uslyšely střelbu a volání ‚Alláh Akbar‘. Že nás nenašli, bylo pouze štěstí,“ popisuje Ofeková.
Těžké podmínky
Obdobná situace se stala i na jiné pohraniční základně s ženskou posádkou – v Nahal Oz, kde kvůli podobnému zanedbání teroristé zabili patnáct nezbrojených průzkumnic a dalších sedm zajali jako rukojmí. Pouze dvěma mladým ženám z útvaru se povedlo utéct.
„V té době jsme sloužily v Jeruzalémě, což bylo naše štěstí. Kdybychom byly na hranicích, asi bychom byly mrtvé,“ říkají Roni Lifshitzová a Omer Kinamová. Oběma v té době bylo 21 let a patřily ke skupině v Nahal Oz. Mrtvé a unesené vojákyně byly jejich blízké kamarádky.
Roni Lifshitzová říká, že stále nedokáže zcela pochopit, co se tehdy stalo. „Zvlášť když jsme je stále dokola varovaly,“ dodává.
Omer Kinamová popisuje, že se armáda chovala k průzkumným ženským jednotkám jako k neprestižním a často jejich varování nebrala vážně. Jejich nadřízení s nimi téměř nemluvili a nároky na jejich soustředění během směn byly vysoké. Byli přísně trestány i za drobné výpadky pozornosti, říká. Podle Liri Ofekové byly obdobné podmínky i na základaně Re‘im.
‚Srdce národa je rozdrceno na kusy‘. Izraelská armáda nalezla těla šesti rukojmích, zabili je před pár dny
Číst článek
V prosinci 2022 informoval izraelský deník Haarec o „vyčerpávajících podmínkách“, které průzkumnice snášejí včetně „nedostatku spánku, nedostatku jídla a služeb a svévolných a tvrdých trestů“.
Mladé ženy, napsal list, si opakovaně stěžovaly na neuctivé zacházení ze strany důstojníků. Došlo prý dokonce k pokusům o sebevraždu. Mnozí z velitelů zřejmě považovali jejich práci za zbytečnou v bezpečnostním aparátu, který se již dávno zaměřil na modernější sledovací techniky.
‚Nebrali nás vážně‘
Tři mladé ženy uvádějí, že musely čtyři hodiny v kuse zírat na několik monitorů v místnosti bez oken a pomocí kamer sledovat pohraničí. Záznamy se pak předávaly veliteli základny a dále tajné službě.
„Nevěděli jsme, co se s našimi hlášeními nakonec stane,“ říká Ofeková. Když viděli něco obzvlášť nápadného, mohli zavolat přímo tajné službě, říká Omer Kinam. „Vždycky říkali: ‚Odteď to převezmeme.‘ Pak už jsme se nic nedozvěděli.“
Na začátku roku 2023 začaly stále častěji vídat podivné věci, říká Lifshitzová. U hraničního plotu se začali objevovat „farmáři“, „pozorovatelé ptáků“ a „popeláři“. Byli to podle ní zjevně jen špatně maskovaní členové Hamásu. Teroristický útok ze 7. října podle vojákyň nebyl překvapením, jak se dodnes často líčí.
Omer Kinamová a Roni Lifshitzová si také vzpomínají, že viděly členy Hamásu, jak trénují s paraglidy, jaké byly využity při útoku 7. října k proniknutí do Izraele. Popisují však, že jejich přímá velitelka, která sama kdysi pracovala jako průzkumnice, byla jediná, kdo bral jejich varování vážně. „Říkala nám, abychom byli neustále připraveny, protože se brzy něco stane,“ říká Kinamová.
Izraelská armáda uznala, že selhala při ochraně kibucu Be'eri. Hamás v něm zabil 101 lidí
Číst článek
I její varování ale ignorovali nadřízení. „Pro nás to nebyla otázka jestli, ale kdy se to stane,“ říká o možném útoku Kinamová. V prvních měsících své služby jí její otec pravidelně o sobotách nosil na základnu jídlo, protože tamní příděly byly velmi chudé. Několik týdnů před 7. říjnem ho požádala, aby s tím přestal, protože se bála, že tu bude, až přijdou útočníci.
Mezi sebou průzkumnice žertovaly o tom, kdo bude na základně, až dojde k útoku, říká Liri Ofeková: „Předpokládali jsme, že plot vydrží nebo že armáda útok rychle zastaví.“
Kinamová dodává, že se domnívala, že několik bojovníků Hamásu projde tunelem a pokusí se unést několik vojákyň. „Byli jsme si ale jisté, že útočný vrtulník vetřelce zlikviduje,“ uvádí. Nikdy si prý nepředstavovala, že „budu tisknout samolepky s tvářemi svých mrtvých a unesených přátel“.
Sexuální otrokyně
Dodnes zůstává v teroristickém zajetí několik rukojmích, včetně vojákyň z pohraničních oblastí. Jednou z nich je i Daniela Gilboaová, tehdy dvacetiletá dcera Orly Gilboaové. Danielu unesli teroristé právě ze základny Nahal Oz.
Policie v Jeruzalémě rozháněla ultraortodoxní židy vodními děly. Protestovali proti branné povinnosti
Číst článek
„Daniela byla krátce před útokem doma. Řekla nám, že válka začne už za pár dní,“ popisuje její matka. Dívky podle ní sledovaly stále intenzivnější přípravy, které Hamás podnikal, a vydávaly jedno varování za druhým. Ale nikdo je neposlouchal. Společně s matkami dalších unesených dcer se snaží tlačit na vládu Benjamina Netanjahua, aby se zasadil o výměnu rukojmích.
Navrácení rukojmí uvedli, že teroristé z Hamásu mladé vojákyně sexuálně zneužívali a mučili. Není jasné, kolik z nich je dnes ještě naživu. Jednání o dohodě o výměně vězňů jsou již několik měsíců na mrtvém bodě. A vzhledem k eskalaci situace v Libanonu se zdá, že se jejich záchrana vzdálila.
Mnohé z izraelských žen, které se vrátily ze zajetí, popsaly, co Hamás dělal se svými rukojmími v Gaze. Noa Argamaniová, která byla osvobozena v červnu, řekla, že na počátku jejich zajetí je Hamás „držel jako otrokyně“.
Aviva Siegelová, která byla propuštěna v listopadu, řekla týdeníku Der Spiegel, že bojovníci oblékali mladé ženy „jako panenky, se kterými si mohli dělat, co se jim zlíbilo“. Musely se sprchovat před zraky stráží.
