Akce: Výbuch: Příležitost dělá zloděje, přeci to tam nenecháme ležet, říká muž, který kradl samopaly
- „Tehdy jsme tam šli z nostalgie, jen se projít, a najednou vidíme, že u cesty leží dělostřelecký granát, o pár metrů další. Příležitost dělá zloděje, tak jsme si řekli: ‚Přeci to tady nenecháme ležet, když se z toho dá udělat kšeft,‘“ vypráví Milan Chaloupka z Bojkovic na Zlínsku.
- Po explozích muničních skladů ve Vrběticích chodil s kumpánem do areálu, který měl být přísně střežený. Kradli tam samopaly. Z každých tří poškozených skládali jeden plně funkční a ty pak prodávali.
V muničním areálu v lesích u Vrbětic na Zlínsku v podhůří Bílých Karpat byly uskladněny stovky tun zbraní a výbušnin.
Poslechněte si rozhovor s Milanem Chaloupkou, který do vrbětického areálu chodil krást zbraně
Přesto nebyl nijak zvlášť hlídaný, místní sem chodili pro dřevo nebo na houby. Dostat se dovnitř nebyl žádný problém. Kolem něj byl sice drátěný plot, na mnoha místech byl ale zrezivělý, někde chyběl úplně.
Po explozích v říjnu a prosinci 2014, které rozmetaly desítky tun výbušnin do okolí, sice nechala policie areál obehnat novým plotem, ani ten ale nebezpečnou zónu neuzavřel.
„To bylo úplně normálně přístupné,“ říká Milan Chaloupka z Bojkovic, vzdálených necelých 15 kilometrů od muničního areálu. S kumpánem sem chodili od prosince 2016 do jara 2017 a odnášeli si odsud samopaly.
Chaloupka u soudu všechno přiznal a dostal tříletou podmínku. Reportéři Radiožurnálu ho na konci loňského roku navštívili doma, měl krátce po podmínce, a nejspíš proto zcela otevřeně promluvil o svých zlodějských výpravách..
„My jsme oba tenkrát byli čerstvě propuštění z výkonu trestu,“ vzpomíná na zimu 2016. Do lesů u Vrbětic vnikali s kumpánem Zdeňkem Šuranským už před tím a vykrádali různé výrobní firmy.
„Tehdy jsme tam šli z nostalgie, jen se projít, opravdu jsme tam nešli krást, byli jsme čerstvě propuštění a byli jsme rádi, že jsme venku,“ říká. „Neměli jsme ani žádný vercajk, jen jsme šli lesem a najednou jsme byli u místa výbuchu, no a tak jsme zjistili, jak jednoduché bylo se tam dostat,“ vypráví.
Moc jim v tom podle jeho slov nebránil ani nový plot. „Byl z měkkého pletiva, s takovýma velkýma okama, ale už tam byl několikátý rok a v některých místech na něm ležel spadlý strom nebo větev. Takže jsme nemuseli překonávat žádnou překážku, ani nic stříhat. Stačilo jít podél plotu a najednou tam byla díra,“ ujišťuje.
„Šli jsme po té polní cestě a najednou vidíme, že u cesty leží dělostřelecký granát, o pár metrů další. A teď to přibývalo a přibývalo. Příležitost dělá zloděje, tak jsme si řekli: ‚Přeci to tady nenecháme ležet, když se z toho dá udělat kšeft.‘ A od toho momentu jsme tam začali chodit pravidelně podle poptávky,“ líčí.
Ze tří jeden funkční
V muničním areálu byl podle svých slov čtyřikrát nebo pětkrát. „Teď už to můžu říct,“ naráží na to, že podmínka už mu uplynula.
„Zdeňa, ten tam byl podstatně víckrát, protože on potom už chodil na vlastní pěst. Mně už to začalo smrdět, už jsem tušil, že z toho bude velkej průser, tak já jsem se na to vykašlal, ale on ne. Taky to podle toho dopadlo, že,“ odkazuje na výsledek soudu, který poslal Šuranského skoro na tři roky do vězení.
Kradli hlavně samopaly nebo jejich části. „Byly jich tam tisíce. Představte si hromadu, kterou vysype sklápěcí Tatra, a takových hromad tam bylo několik. Jeden samopal měl ohlou hlaveň, jiný poškozený mechanismus, další poškozené pažbení. Ale když se z každého vzala ta dobrá část, dal se ze tří složit jeden plně funkční,“ přibližuje.
Brali jich tolik, že po každé výpravě složili dva funkční. „To nebylo složité, když má člověk aspoň trošičku technické nadání. To je rozborka, sborka, jednoduché,“ říká. Pak si sehnali náboje a samopaly vyzkoušeli.
Kromě samopalů brali do rukou i poházené dělostřelecké granáty. „Byly to macci, vážilo to dost, takových 30, 40 kilogramů,“ říká Chaloupka.
‚Policajti chrápali v autě‘
Že by jim nějaký granát explodoval v rukou nebo pod nohama, z toho strach neměli. „Já jsem už od dětství měl kladný vztah ke zbraním a vím, že to není tak jednoduché to odpálit. Samozřejmě to po výbuchu mohlo být poškozené, byly to nějaké staré potvory popsané azbukou a odborníci tvrdili, že to bylo silně nestabilní, ale nevím, ve mně to ten dojem teda fakt nebudilo,“ říká Chaloupka.
Milníky kauzy Vrbětice: dva mrtví, zapojení ruských agentů, smrt spojky i pokuta pro Hrad
Číst článek
Při svých cestách prý nenarazili na jediného vojáka, policistu nebo hasiče. Policejní hlídku potkali jen jednou, před bránou do areálu. „Viděli jsme je z dálky dalekohledem, jak spí v autě. Tak říkám: ‚Uděláme si z nich pr....‘ A normálně jsme kolem nich prošli. Oni vyvalení v autě, chrápali, my prošli kolem a o třicet metrů dál jsme vlezli do areálu,“ vypráví.
Přesto je nakonec policisté dopadli a po poslední cestě na jaře 2017 je zatkli. Pro Chaloupku si přišli do práce.
„Někdo nás tam asi viděl, tak tam nainstalovali fotopasti, o kterých jsme samozřejmě nevěděli, takže si nás tam krásně nafotili a pak nás nějakou dobu sledovali, aniž bysme to věděli, abysme nezalezli, nezakrtkovali se,“ říká Chaloupka. „Každý zločinec jednou udělá chybu, ne?“ dodává.
Funkční samopaly prodávali lidem, kteří je podle Chaloupky měli jen jako dekoraci, raritu. „Kdo může říct, že má doma plně funkční osmapadesátku? To může říct málokdo. Já jsem si taky jeden nechal, aby mi visel na stěně,“ uvádí. „Nevím o tom, že by někdo, ke komu se to přes nás dostalo, že by to použil v praxi na nějakou trestnou činnost. Pokud ano, nevím o tom,“ tvrdí.
Kolik samopalů složili a poslali do oběhu, ani teď říct nechce. „To bych radši neříkal, protože bych si tím nerad přivodil nějaké problémy. Pokud se mě někdo oficiálně zeptá, budu tvrdit to, co jsem tvrdil u soudu,“ říká. U soudu tvrdil, že jich bylo šest. Na přímý dotaz reportéra Radiožurnálu, jestli je to konečné číslo, ale odpověděl: „Myslím si, že ne.“
