• Podle kriminalistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu Elena Šapošnikovová pomáhala ruským agentům, kteří naplánovali a provedli výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014.
• Žena původem z Ukrajiny získala v roce 2004 české občanství. Jenže úředníci jí ho dát nechtěli a čtyřikrát její žádost zamítli, protože jim lhala. Šapošnikovová ale napsala dopis tehdejšímu ministru vnitra Stanislavu Grossovi, podala rozklad a ten jí vyhověl.
• Radiožurnál získal její dopis i Grossovo rozhodnutí, ve kterém se ukazuje, jak se v jejím případu velmi neobvykle angažoval.
• Při explozích muničních skladů ve Vrběticích roce 2014 zemřeli dva lidé, do okolí se dostaly desítky tun munice a přes tisíc lidí muselo opustit své domovy.
• Český rozhlas odvysílá od pondělí rozsáhlou podcastovou sérii, která celou vrbětickou kauzu detailně mapuje.

Praha 5:00 27. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Cítím se zde doma a tuto zemi miluji… Nikdy jsem nebyla trestně stíhaná a vedu čestný, spořádaný život… Jistě pochopíte, že při stávajícím stavu by bylo dosti kruté, aby matce nezaopatřených dětí bylo v ČR ztíženo žít nadále v nejistotě,“ psala 7. června 2001 Elena Šapošnikovová tehdejšímu ministru vnitra, vicepremiérovi a jednomu z nejvlivnějších politiků Stanislavu Grossovi.

Prosila ho, aby jí pomohl získat české občanství, které jí úředníci ministerstva vnitra opakovaně odmítali dát, neboť lhala a porušovala pravidla. A Gross jí vyhověl. Radiožurnál zjistil detaily, které ukazují, jak neobvykle se v jejím případu angažoval.

Elenu Šapošnikovovou kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) podezírají, že v roce 2014 pomáhala ruským agentům, kteří odpálili muniční sklady ve Vrběticích na Zlínsku. Při výbuchu tehdy zemřeli dva lidé, přes tisíc místních muselo opustit své domovy a do okolí se dostaly desítky tun výbušnin.

Bylo 25. května 2001 a Elena Šapošnikovová se právě dozvěděla, že oddělení státního občanství a matrik ministerstva vnitra zamítlo její žádost o české občanství. Už několikátou. Podle úředníků totiž lhala. Například tvrdila, že odevzdala svůj ukrajinský pas, jak podle pravidel měla, jenže to nebyla pravda a dál na něj létala na Ukrajinu. Navíc několikrát měnila výpovědi.

„Je zřejmé, že paní Šapošnikovová po dobu svého pobytu na území České republiky měla snahu klamat české úřady a že se jí to bohužel i s pomocí některých dařilo,“ stojí v jednom z dokumentů oddělení státního občanství a matrik ministerstva vnitra, který Radiožurnál získal. Kdo konkrétně jí měl pomáhat, v dokumentu není.

Se zamítnutím žádosti o občanství se ale Šapošnikovová nechtěla smířit a poslala tehdejšímu ministru vnitra Stanislavu Grossovi zmíněný dopis. Pak si podala další žádost, jenže úředníci ministerstva vnitra ji v červenci 2002 opět zamítli. Už počtvrté.

Šapošnikovová nakonec podala odvolání, v tomto případě rozklad, který dostal na stůl právě ministr vnitra Gross. A ten v únoru 2003 rozhodl zcela opačně než čtyřikrát předtím úředníci jeho resortu.

Grossův příslib

„Podanému rozkladu se vyhovuje,“ rozhodl a v dokumentu, který má Radiožurnál k dispozici, dále napsal: „Ministerstvo vnitra vydá žadatelce příslib o udělení českého státního občanství, aby si mohla obstarat doklad o propuštění ze státního svazku Ukrajiny. Jakmile bude tento doklad předložen, bude v řízení pokračováno.“

Řízení sice pokračovalo, úředníci už ale nemohli udělat nic jiného než občanství udělit. Jednak ministr vydal příslib, a navíc v okamžiku, kdy Šapošnikovová zrušila občanství Ukrajiny, jí museli udělit to české, neboť podle mezinárodního práva nikdo nesmí zůstat bez občanství. Elena Šapošnikovová získala české občanství v lednu 2004.

Je potřeba říct, že Gross takto rozhodnout mohl, žádný předpis neporušil. Kolika dalším lidem takto pomohl k občanství, není jasné. Rozklady z let 2000 až 2004, kdy byl Gross ministrem vnitra, jsou už v archivu. V porovnání s tím, jak rozhodovali další ministři v posledních deseti letech, je ale jeho postup výjimečný. Podle mluvčí ministerstva vnitra Hany Malé se totiž za posledních deset let ani jednou nestalo, aby ministr rovnou vyhověl neúspěšnému žadateli o občanství. „Popsaný způsob rozhodnutí v období od roku 2014 uplatněný nebyl,“ řekla Malá.

Ministerstvo vnitra poskytlo Radiožurnálu statistku, podle které ministři za posledních deset let rozhodovali celkem o 1196 rozkladech neúspěšných žadatelů o občanství. Naprostou většinu z nich, přesně 1001, zamítli nebo řízení zastavili – třeba když žadatel zemřel nebo vzal rozklad zpět. Zbylých 195 případů ministři vrátili úředníkům, aby vyřešili nejasnosti. Tak jako Gross nerozhodl za posledních deset let nikdo.

Velmi nestandardní postup

Právnička Lenka Morávková, která se v advokátní kanceláři Rutland & Partners specializuje právě na udělování občanství, považuje Grossův postup za velmi nestandardní. „Pokud tam pořád trvala závažná podezření, jestli ten člověk je věrohodný a obelhává úřady, tak to je zvláštní a určitě nestandardní postup. Já jsem se s ničím takovým za celou svou praxi ještě nesetkala a domnívám se, že pan ministr by musel velmi podrobně, důkladně a přesvědčivě odůvodnit, proč se z nevěrohodného člověka stal někdo, komu lze důvěřovat,“ řekla Morávková.

Jenže to Gross neudělal a na třech stránkách svého rozhodnutí vůbec neřeší, proč rozhodl jinak než předtím čtyřikrát jeho podřízení. Místo toho pouze píše, že Šapošnikovová splňuje požadavky, a zmiňuje, že její manžel a obě děti už občanství mají. Jenže to v té době nebyla žádná novinka, manžel a děti totiž získali české občanství už v roce 1999 a pro úředníky, kteří zamítali žádosti Šapošnikovové, to nehrálo významnější roli.

Gross ve svém rozhodnutí zmiňuje, že zasedla komise, aby rozklad posoudila. Jak rozhodla a jaké mu dala doporučení, to už ale neuvádí. A ve spisu, který obsahuje dokumenty z celého řízení o žádosti Šapošnikovové, názor komise podle informací Radiožurnálu také chybí.

Červená nit

Na průběh řízení o občanství si navíc postěžovala úřednice, která žádost Šapošnikovové na ministerstvu vnitra zpracovávala. Na spis napsala: „Celým řízením o žádosti se jako červená nit táhlo, že se neustále někdo snažil různými způsoby intervenovat v kladné vyřízení žádosti.“

Stanislav Gross už zemřel, úřednice, která žádost o občanství Šapošnikovové řešila, také. Její nadřízená už je v důchodu a na prosbu Radiožurnálu o rozhovor nereagovala. A ministerstvo vnitra odmítlo poskytnout Radiožurnálu spis nebo umožnit reportérovi do něj aspoň nahlédnout.

Právě o Elenu Šapošnikovovou se zajímali policisté v souvislosti s výbuchy muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014. Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu jsou přesvědčeni, že sklady odpálili agenti ruské vojenské rozvědky GRU, zároveň ale zjišťovali, jestli jim někdo pomáhal.

A kvůli tomu prověřovali podezřelé aktivity a kontakty Eleny Šapošnikovové a také jejího manžela Nikolaje, jenž pracoval pro zbrojařskou firmu Imex Group, v jejíchž skladech munice vybuchla.

„Manželé Šapošnikovovi dlouhodobě udržovali kontakt s ruskou armádní rozvědkou,“ stojí v usnesení Národní centrály proti organizovanému zločinu. Podle policie byli Šapošnikovovi nejčastěji ve styku s Andrejem Averjanovem, velitelem jednotky 29155, která útoky ve Vrběticích podle vyšetřovatelů naplánovala a provedla.

A nejaktivnější byla Šapošnikovová, která Averjanovovi podle policie přeposílala informace o obchodech s vojenským materiálem, o kterých se Šapošnikov dozvěděl, když vystupoval jako obchodník se zbraněmi. „Z komunikace vyplývá, že byli řízení Andrejem Averjanovem, jednali podle jeho pokynů, případně čekali na pokyny z Moskvy,“ píšou policisté v usnesení.

Podezřelé e-maily a schůzky

Kontakty Šapošnikovových s Averjanovem popsali policisté na několika příkladech. Na konci září 2014, necelé tři týdny před výbuchem prvního skladu ve Vrběticích, poslal Averjanov manželům Šapošnikovým e-mail se žádostí, aby dva údajní inspektoři mohli navštívit muniční sklady ve Vrběticích. Jak se později ukázalo, jejich pasy byly padělané a na fotkách byli ve skutečnosti dva ruští agenti Anatolij Čepiga a Alexander Miškin. Právě ti podle policie za výbuchy skladů stáli.

Milníky kauzy Vrbětice: dva mrtví, zapojení ruských agentů, smrt spojky i pokuta pro Hrad

Číst článek

Začátkem října 2014, necelé dva týdny před prvním výbuchem, se Šapošnikovovi sešli s Averjanovem v Lisabonu. A podle policistů se pravděpodobně setkali i v říjnu 2014, jen pár dnů před výbuchem prvního vrbětického skladu.

Kriminalisté zjistili, že ten den přiletěl Averjanov z Moskvy do Vídně a pak se přesunul na Slovensko do hotelu Gino Paradise v lázeňském městě Bešeňová, kde se podle hotelových záznamů ubytoval pod krycím jménem Andrey Overyanov. Zrovna v té době byli v Bešeňové i manželé Šapošnikovovi. A 13. října 2014 byli i ve stejném aquaparku u hotelu, kde byl ubytovaný Averjanov: podle policie platili vstup do aquaparku a kupovali dvoje pánské plavky.

Obvinění zrušeno

Elena Šapošnikovová policii přiznala, že Averjanova zná zhruba od roku 2011, s jeho manželkou chodila do divadla nebo na vernisáže. S Averjanovem a jeho manželkou byli Šapošnikovovi i na společné dovolené na Kypru.

Šapošnikovová zřejmě vyvázne z kauzy Vrbětice. Nepodařilo se prokázat, že by znala identitu špionů

Číst článek

Šapošnikovová při výsleších ale odmítala, že by předávala tajné informace cizí zpravodajské službě a kontakty s ruskou vojenskou rozvědkou GRU popírala. Podle svých slov netušila, že Averjanov je vysokým důstojníkem GRU, prý si myslela, že je jen vojákem. Vyšetření na detektoru lži ale odmítla s vysvětlením, že je principiálně proti porušování lidských práv.

Letos v květnu ji policie obvinila z vyzvědačství, její stíhání ale zrušil státní zástupce Martin Malůš, protože policie podle něj neprokázala, že by se dostávala k utajovaným informacím a předávala je cizí zpravodajské službě. Vrchní státní zastupitelství pak Malůšovo rozhodnutí potvrdilo. Nikolaj Šapošnikov zemřel letos 29. února ve 23.00, údajně na ischemickou chorobu srdeční.

Radiožurnál v minulosti několikrát zaslal manželům Šapošnikovovým přes jejich dceru žádost o rozhovor, ani jednou ale maželé nereagovali. Když Elenu letos v květnu reportéři České televize zastihli ve vile na řeckém poloostrově Chalkidiky, kde dlouhodobě žije, odmítla, že by byla zapojená do výbuchů ve Vrběticích: „Ne, já jsem normální člověk, který věří v Boha. Já bych do toho v životě nešla.“

Policisté nakonec neobvinili ani ruské agenty Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina, protože přímý důkaz chybí. I kvůli tomu, že Rusko odmítlo spolupracovat s českými vyšetřovateli a vydat oba své agenty k výslechu. Policisté proto museli letos v dubnu případ odložit.

Artur Janoušek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít