Snubní prstýnky i hodinky. Stolen Memory vrátila ve Varšavě osobní věci pozůstalým 12 vězňů nacismu
Zofia a Józefa byly sestry. V roce 1944, po pádu varšavského povstání, je obě Němci vyvezli do koncentračních táborů. Před transportem jim sebrali šperky, které měly u sebe. Zlatý náhrdelník a dva prstýnky se v úterý večer po 80 letech vrátily do rodiny varšavských sester – stejně jako předměty dalších deseti lidí. Postarali se o to lidé z projektu Stolen Memory a instituce Arolsen Archives.
„To bylo pro mě velké překvapení, když jsem 1. listopadu přišla na hřbitov a na hrobě jsem našla kartičku, že hledají pozůstalé. Našli už jenom mě,“ říká paní Marta Chrzanowska-Ławniczaková, praneteř Lucjana Chrzanowskiého.
Na hrobě jsem našla kartičku, že hledají pozůstalé, popisuje příbuzná vězně nacismu
Kvůli vztahům v rodině o svém příbuzném dlouho nevěděla skoro nic. Hodinky, které mu Němci při deportaci do koncentračního tábora v roce 1944 sebrali, a které se po válce ocitly v Arolsen Archives (Mezinárodní centrum nacistické persekuce v Bad Arolsen v Německu), jako kdyby mu vrátily podobu.
„Je to, jako kdyby se najednou objevil nový člen rodiny. Jako by se najednou zhmotnil. Je to pro mě opravdu důležité.“
Lucjan Chrzanowski byl deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. Později ho poslali do Neuengamme a poté jako by zmizel. Jeho další osud není známý. Jak ale připouští Małgorzata Przybyłová, díky preciznosti německé nacistické správy bylo jisté, že hodinky v obálce opatřené štítkem se strojopisem patřily právě jemu.
Genocida Romů nebyl jen nacistický import. Pomohly tomu i stereotypy v protektorátu, říká romistka
Číst článek
A díky internetu bylo i dnes, po osmdesáti letech, možné najít Lucjanovu rodinu. „Nacisté se pokoušeli ty lidi vymazat. Ale tím, že se dnes jejich osobní věci vrací do rodin, vzpomínky dostávají fyzické podoby,“ říká u stolu s jedenácti vystavenými modrými kazetami. U každé otevřené kazety je jedna bílá růže.
Pátrání po pozůstalých
Pozůstalé po internovaných vězních hledají po celém světě dobrovolníci. V Polsku po nich pátrá i Manuela Golcová.
„Nejčastěji známe jméno a příjmení, protože každý předmět po zabavení byl vložený do obálky a popsaný právě jménem, případně vězeňským číslem,“ popisuje začátek práce. Pracovníci se snaží obálky spojit s dokumenty v archivu, a pokud je najdou, většinou získají další cenné informace, se kterými můžou zahájit pátrání v bezbřehém internetu.
„Hledáme na stránkách online rodokmenů, v databázi Institutu národní paměti, v Polsku má také mnoho hřbitovů elektronickou evidenci. Možností je mnoho. Když například najdeme hrob našeho člověka, který přežil konec války, ale už zemřel, to se snažíme oslovit pozůstalé tím, že doručíme na hrob kartičku s kontaktem.“
Manuela Golcová pátrá po pozůstalých ve svém volném čase zhruba půl roku. Dosud se jí podařilo najít příbuzné sto deseti hledaných. Mezi nimi byli pravnučky a vnuk Janiny Januszewské. Paweł Szkolik už krátce po předání modré kazety s řetízkem se svatým obrázkem a dvěma prstýnky popisuje, jaké byly první kontakty s Manuelou Golcovou.
48:52
‚Mně už to bylo jedno, jestli mě zabijou.‘ Podívejte se na příběhy lidí, kteří prošli táborem v Letech
Číst článek
„Já tomu na začátku moc nevěřil – prostě mi přišel jeden z mnoha emailů, nevšímal jsem si ho. Pak jsem si ho přečetl. Odpověděl jsem, ale na oplátku jsem se zeptal paní Manuely na pár otázek. Prostě jsem nevěřil, že má někdo tolik vůle a síly najít ty lidi, předat jim předměty. Ale pak, když jsme si zavolali a uslyšel jsem hlas paní Manuely, začali jsme si povídat, pochybnosti opadly. A je pro mě neuvěřitelné, že se někdo s takovým zápalem tou historií vůbec zabývá. To je neobvyklé. Skvělá práce,“ oceňuje práci dobrovolnice Szkolik.
Na předání věcí přinesl společně s čtyřmi svými příbuznými i obrázek Janiny Januszewské.
Řetízek a prstýnek se po osmdesáti letech vrátily také do rodiny Wandy Ulatowské, bojovnice varšavského povstání. Převzal je prasynovec Tomasz Ulatowski s malým synem. V jejich rodině je to nyní jediná hmotná památka na Wandu – hmotná připomínka její statečnosti v době války, na kterou je prý rodina stále hrdá.
Wanda Ulatowská byla nejprve členkou sabotážní skupiny. 1. srpna 1944 byla u výbuchu Varšavského povstání, kterého se účastnila až do kapitulace povstalců na začátku října. Poté ji Němci převezli do tábora Ravensbrück a následně do Neuengamme. Válku přežila a před návratem do Polska krátce žila ve Švédsku.
Zabavené předměty
Archivy Arolsen jsou jedním z největších center pro dokumentaci a výzkum nacistické perzekuce na světě. Zabývá se nejen bádáním v dobových záznamech a péčí o ně, ale také digitalizací všech dokumentů. Kromě toho hledá příbuzné původních vlastníků předmětů, o které do jejich předání pečuje.
„V roce 2016 jsme zahájili kampaň Ukradená paměť. Jde o to, že v archivu máme sbírku osobních věcí. Archiv ty věci nevlastní, ale naší misí je ty předměty vrátit pozůstalým. Letos si připomínáme 80 let od Varšavského povstání. Zjistili jsme, že ve sbírce máme i sto předmětů, které nacisté zabavili při deportaci bojovníků povstání, ale i varšavských civilistů při jejich deportaci do koncentračních táborů. Na jaře měli jsme kampaň ‚Varšavské povstání: neznámá historie‘. Díky ní se teď dvanáct předmětů podařilo vrátit rodinám,“ vypráví iniciátorka kampaně Anna Meier-Osińská.
Instituce dodnes uchovává přibližně dva tisíce obálek s osobními věcmi vězňů koncentračních táborů. Mezi nimi je i dvanáct obálek vězňů pocházejících z Československa. I jejich pozůstalé pracovníci a dobrovolníci kampaně hledají – a i skoro 80 let po válce stále nacházejí.
„Je to směs emocí. Když poprvé mluvíte s pozůstalými po telefonu a slyšíte nedůvěru, pak úžas, často pláč. Když se bavíte o dalším osudu toho člověka. Hledáme lidi, kteří už dnes nežijí. Mnozí po deportaci do táborů prostě zmizeli. Ale jestli ještě máme naději, že jejich osobní věci se mají ke komu vrátit, to budeme hledat dál,“ dodává Manuela Golcová, pro kterou je – jak sama přiznává – každý kontakt s pozůstalými velmi silným zážitkem.
