‚Práskala, asi zničila stovky životů. Pak ji rodiče poslali pryč z KLDR.‘ Její příběh sepsala Špitálníková
Je známou koreanistkou a spisovatelkou. Teď vyšla Nině Špitálníkové kniha Severka, která stojí na rozhovoru se severokorejskou dívkou. V KLDR byla Severka prominentkou režimu, „bonzovala“ lidi za běžné přestupky a možná je tím posílala do lágrů. „Jenže v Severní Koreji jsou tresty třígenerační. Reálně mohla zničit stovky životů. Ale já ji chápu. Žila v tom, že dělá to, co je morálně správné,“ říká Špitálníková v pořadu Blízká setkání na Dvojce.
Se Severkou se Špitálníková setkala poprvé před několika lety, když v Jižní Koreji sbírala příběhy severokorejských uprchlíků. „Byla to osmnáctiletá holčina, v Severní Koreji tvořila smetánku a vlastně nikdy nechtěla odejít. Jenže rodiče jí zaplatili útěk, což ona netušila,“ popisuje.
„V Jižní Koreji byla Severka hrozně nešťastná, protože nevěděla, kým byla a kým je teď. Najednou byla nikým. Zažila tlak od jihokorejské vlády,“ přibližuje autorka. Příběh Severky zachytila formou rozhovoru už ve své předchozí knize Svědectví o životě v KLDR.
Kniha Severka je z 90 procent pravda, jen dvě kapitoly jsou autorské. Jedna vypráví příběh dívky, kterou Severka opravdu „napráskala“.
„Ta dívka se ocitá v převýchovném táboře a kapitola popisuje, jak to tam funguje, jaké se tam dějí hrůzy a za jak malé skutky se tam člověk může dostat,“ přibližuje koreanistka.
„Druhá věc, která není fakticky správná, je vstup Severčina otce, který jí vysvětluje, proč ji do Jižní Koreje poslal. A to já nevím a nikdy se to nedozvím,“ doplňuje.
Zbytek knihy je rozhovor, který Špitálníková se Severkou vedla. „Ptala jsem se jí na to, jak se cítí, když teď ví realitu,“ prozrazuje.
„Já sama jsem si vždycky myslela, že budu kritická, když potkám někoho, kdo bude čistě prorežimní a bude práskat. Ale u ní jsem to pochopila. Ona žila v tom, že dělá, co je morálně správné. Byla tak od malička vychovaná. A navíc si to teď uvědomila.“
‚Taky máte sekty‘
Severka se zase pouští do kritiky západní společnosti. „Říkala: My máme kasty jasně určené, ale vy taky. Buď jsi chudý, nebo bohatý. Bílý, nebo černý. Homosexuál, nebo heterosexuál. Kasty jsou dané, ale vy se tváříte, že je nemáte, což je ještě horší,“ přibližuje koreanistka a dává Severce za pravdu:
‚Radši se zabili nebo odešli zemřít do hor.‘ Unikátní svědectví z KLDR ukazuje na počátek hladomoru
Číst článek
„Všichni se hlavně bojí, aby nebyli chudí. Ona si z nás dělala legraci, že máme kasty. A máme je.“
Severku tak považuje Špitálníková za autorku své knihy a přiznává, že je možné, že ji podle příběhu dokážou severokorejské úřady určit. I když se koreanistka snažila o maximální anonymizaci.
„Nemůžu se severokorejskými uprchlíky používat mobily nebo e-mailovou konverzaci. Všechno musím pečlivě anonymizovat, aby vláda nemohla detekovat a potrestat lidi, kteří zůstali v KLDR. Pro mě je nejtěžší práce ta bezpečnostní,“ dodává.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
