Zeď české ambasády v Káhiře se proměnila v galerii pod širým nebem. U Egypťanů to má velký úspěch
V šedožlutém Egyptě zazářil kousek zelené české krajiny. Na rohu jedné špinavé a zaprášené káhirské ulice totiž vystavuje malířka z Brandýsa nad Labem Jaroslava Bičovská. Díky svému manželovi má k arabskému světu velmi blízko. Nápad pořádat výstavy na dlouhé betonové zdi české ambasády v Káhiře je poměrně nový. Podle Českých center i káhirské veřejnosti se ale dobře ujal.
„Bála jsem se toho. Když jsem viděla, kde budu vystavovat, tak jsem z toho měla opravdu obavy,“ připouští Jaroslava Bičovská. „Ale dneska mě strašně potěšilo, že to zaprvé vypadá dobře. A za druhé po ulici procházel tatínek a vyfotil svou dcerušku u jednoho obrázku.“
Česká výtvarnice teď provází skupinu zájemců během improvizované vernisáže. Slyšet je poměrně špatně, protože kolem projíždí hustá doprava, ale její obrazy zelených alejí či letní pohody u rybníka tu o to víc vyniknou.
A kdo chce, tak v nich prý uvidí nejen českou krajinku, ale i závan arabského světa. „Ovlivnil mě barvami, krásnou kulturou, kaligrafií, písmem,“ vypočítává.
O současném egyptském umění toho Jaroslava Bičovská dosud mnoho nevěděla. Návštěva místní galerie ji ale příjemně potěšila: „Včera jsem se byla podívat a strašně mile mě to překvapilo. Trošku jsem se obávala, jak to bude vypadat, protože k nám se dostane jenom suvenýrové ‚egyptské umění‘. Ale byla jsem překvapená, mělo to dobrou výtvarnou úroveň.“
Česká ambasáda v Egyptě patří k těm největším. Uvnitř architektonického skvostu je kinosál i bazén
Číst článek
Osudový omyl
V Káhiře je Jaroslava Bičovská poprvé, má ale procestované mnohé jiné arabské země. A arabský svět měla doma po většinu svého života v podobě manžela Charifa Bahbouha, Syřana, který se v Československu ocitl omylem. Jeho let do bulharské Sofie totiž kvůli počasí odklonili do Prahy.
„Přiletěl jen v košili a kalhotách, dovezli ho do Brandýsa, kde byla roční škola češtiny. Druhý den mu dali peníze na kabát a nějaký teplý svetr,“ popisuje výtvarnice. V autobuse do Brandýsa potkal Charif maminku paní Jaroslavy a svěřil se jí, že se potřebuje co nejdříve naučit česky.
„Maminka mu říkala: To bude nejjednodušší, když si najdete české děvče. No a takhle to dopadlo,“ usmívá se Jaroslava po letech. „Přišel k nám na čaj, a když jsem ho viděla za dveřmi poprvé, tak jsem říkala: mami, koho sis to pozvala? Byl hubený, černý, prostě tehdy naprostý exot.“
Charif pak po studiích překládal a s Jaroslavou založili i nakladatelství. Spoustu knížek také sama ilustrovala.
Oáza umění v betonové džungli
„Jsou to nádherné barvy. Úplně cítím, jak mě vtahují dovnitř obrazu,“ popisuje své dojmy z vystavených děl Sára, která šla náhodou kolem a k vernisáži se náhodou připojila. Je tu s přítelem fotografem Muhammadem.
Česká ambasáda v Paříži se proměnila v designové studio. Někdejší palác hostil den českého designu
Číst článek
„Tady na ulici se může zastavit každý, chudý, bohatý… Kdokoliv si může obrazy prohlédnout a říct, jak se mu líbí. Výstavu tak uvidí mnohem víc lidí, než kdyby byla někde v galerii. Je to fakt hezký nápad,“ myslí si Muhammad.
S nápadem vystavovat obrazy na zaprášené betonové zdi české ambasády v Káhiře přišla Tereza Svášková, která tu pracuje pro česká centra. Také ona má z výsledku dobrý pocit.
„Je moc fajn, že když jdu kolem, tak vždy u té zdi někdo stojí a zkoumá, jakou tu máme výstavu. Teď jsme poprvé dali čistě malbu a hned jsem viděla lidi se u toho fotit, pózovat. Mám z toho radost,“ usmívá se.
