Nová česká komedie Bajkeři slibovala návrat do mládí a sluncem zalitých letních dní. Místo toho ale diváka přenese do dávno potlačené vzpomínky na rodinný oběd, při němž mu obhroublý strýček zkazil svými homofobními a sexistickými poznámkami chuť k jídlu.

Recenze Cyklostezky ve Středočeském kraji 9:55 20. října 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Skoro každý máme nějaké své masochistické tendence. Někteří z nás třeba stále chodí na české komedie s otevřenou myslí a naivní vírou, že tentokrát to takový průšvih nebude.

Z Bajkerů scenáristy Petra Kolečka začne zvonit v uších (což, jak nám ve filmu potvrdí Hana Vagnerová, je znamením, že se má stát něco hrozného) už při prvním dialogu. V něm Tomáš Matonoha spílá svému synovi Adamu Mišíkovi, že tráví celé dny hraním počítačových her a vůbec „nehoní“ jako normální pubertální kluci. Když ale Mišík opáčí, že „honí“, vyčte mu starostlivý otec, že nemá „honit“ nad charaktery ze hry. (Tady se hodí poznamenat, že přístupnost filmu překvapivě není věkově omezená.)

A šestý den stvořil Darren Aronofsky divácké peklo jménem matka!

Číst článek

Matonoha se ho proto rozhodne vyslat na 200 kilometrů dlouhou cyklistickou túru se svou mladou přítelkyní Hanou Vagnerovou, aby v sobě našel tu správnou chlapskou chuť na ženské. A aby na té spirituální cestě za vlastní sexualitou nebyl sám, pošle s ním i jeho nevlastního bratra Jana Komínka (který si sice chatuje se 16 holkami, ale s žádnou očividně několik posledních let nemluvil z očí do očí) a kamaráda Vojtěcha Machutu (který z nějakého důvodu předstírá, že je stereotypní gay a na YouTube mluví o módě).

Chlapci mají to absurdní filmové štěstí, že jedinými dalšími obyvateli kempu je čtveřice mladých rychlobruslařek, které ve stylu „Sáblice“ ladí v létě formu na kolech. A Hana Vagnerová má zase to zcela reálné neštěstí, že se tím pádem musí potýkat se sexuálními návrhy jejich trenéra Pavla Nečase.

Bajkeři úspěšně zapadají do specifického žánru filmů jako byli Snowboarďáci nebo Rafťáci, kde se na pozadí oblíbeného tuzemského sportu snaží několik pubertálních chlapců neohrabaně sbalit dívky, zatímco hraje popová pecka (nejlépe od jednoho z herců) a někdo dokola opakuje fráze jako Stříkej! nebo Laktát!.

Dětinský humor a jednoduchá zápletka se ale v tomto konkrétním případě mísí s Kolečkovým stylem detailní (a vždy lehce karikaturní) charakterizace postav a tendencí vzpírat se jakékoli politické korektnosti ve snaze vyznít jako cool tvůrce bez zábran. A to je pravá tragédie filmu.

Bajkeři by totiž mohli být zcela průměrným snímkem, kdyby nebylo Kolečkovy touhy urazit vše, co mu v příběhu přijde do cesty: ženy, muže, homosexuály, černošky i fanoušky kolové. Jako by už v dnešní době nešel dělat humor bez toho, aby přitom někdo nebyl nevybíravým způsobem označen za „buzničku“. (Mimochodem označení „teplý“ je ve filmu stejně časté slovo jako spojení „ty vole“.)

Distributorům se ale musí nechat, že si pro premiéru snímku, ve kterém se velká část mužských představitelů chová nechutně (například Matonoha s úchylkou na drdoly a čepičky vleze okukovat převlékající se mažoretky do šaten), vybrali období Weinsteinovy kauzy úplně perfektně. V tom přímém srovnání by lidem mělo být o to pochopitelnější, že podobný typ humoru by už v současné tvorbě neměl mít místo.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít