Obcházení pravidel o platech soudců svědčí o naší právní kultuře, míní nový ústavní soudce Langášek
Dva noví ústavní soudci jsou již zařazeni do senátů a mají přiděleny spisy. V čem by chtěli být pro Ústavní soud přínosem? Kde spatřují slabiny našeho soudního systému? „Ve srovnání s EU není délka řízení v České republice zdaleka takový problém. Několik málo případů průtahů v řízení vrhá špatné světlo na celou justici, protože o těch dobrých a rychlých rozhodnutích se nemluví,“ řekl pro Radiožurnál ústavní soudce Tomáš Langášek.
Před měsícem Ústavní soud rozhodl, že soudci mají nárok na zpětné dorovnání platů za rok 2024, jejich snížení kvůli úsporám bylo neústavním zásahem. Právník Tomáš Němeček pro iROZHLAS připomněl, že otázku platů řešil Ústavní soud už patnáctkrát. Jak tomu čelit? Tím spíš, že podle Tomáše Němečka spory o platech soudců neskončí, pokušení ze strany politické moci prý tady bude vždy.
Já jsem na ty poslední tři platové nálezy byl opakovaně dotazován v Senátu, byla to jedna z nejobtížnějších otázek, které jsem obdržel.
Čas na předání agendy byl velmi krátký, Senát rozhoduje na poslední chvíli, upozorňuje ústavní soudce Tomáš Langášek po přestupu z Nejvyššího správního soudu
Poukazoval jsem právě na to, že v judikatuře Ústavního soudu nenajdete téma, které by bylo předmětem tolika nálezu Ústavního soudu, a také jsem zdůrazňoval, že je potřeba se na tu otázku podívat ze širší perspektivy.
Tady platí 30 let zákon, přijatý v roce 1995, který stanovil obecný mechanismus a kritéria, podle kterých se určují platy ústavních činitelů, včetně soudců obecných soudů a nyní i Ústavního soudu.
Přitom za těch posledních 30 let jsme svědky nejroztodivnějších zásahů do toho mechanismu, které ho na čas obcházejí, ale přitom jej ponechávají zcela v platnosti.
To je myslím problém, který něco vypovídá o naší právní kultuře, protože se ukazuje, že zákon, který garantuje platy soudců a ústavních činitelů, žádnou reálnou garanci neposkytuje – že to je jenom chiméra.
Obyčejná pracovní smlouva vám poskytuje větší garanci stability toho, co je sjednáno, než zákon. A to je samozřejmě problém: to neustálé jednorázové prolamování pravidla, které jinak obecně platí. Jestliže je takový problém s nastavením platů ústavních činitelů, tak lze samozřejmě ten zákon z roku 1995 změnit, zrušit nějakým systémovým způsobem.
Langášek bude jako nový ústavní soudce konzervativnější a chce se vracet ke starým řešením
Číst článek
Ale co je největší problém, je to neustálé zasahování do toho, co platí, jednorázovými opatřeními.
Co vidíte jako největší slabiny české justice?
Já si myslím, že justice je ve velmi dobré kondici. Já jsem byl šest let předsedou kárného senátu pro soudce – samozřejmě je to velmi zkreslený pohled, protože jste konfrontován jenom s tím, co nefunguje a nevidíte naopak záslužnou a vyčerpávající práci, kterou soudci dnes a denně vykonávají.
Objektivní data nejrůznějších statistik naopak nasvědčují, že česká justice je relativně rychlá, že činí hodně práce za málo muziky, jak se říká.
Takže bych neviděl zásadní problémy. Možná snad na některých menších soudech, řekl bych, trochu maloměstské poměry. Přeci jen, soudce okresního soudu je ústavní činitel, měl by se tak chovat a mělo by být s ním tak být i zacházeno.
To je něco, co se v těch kárných řízení občas objevovalo: spory, nad kterými zůstává rozum stát, například o stravenky nebo podobně. To by se dít nemělo, ale justici tvoří lidé a ti jsou samozřejmě křehcí, omylní, tak se to nedá úplně vyloučit.
Jako celek je justice ve velmi dobré kondici, o tom jsem přesvědčen.
Přiznám se, že mě překvapilo, že jste řekl, že naše justice je relativně rychlá. Přeci jen, co ta často dlouhá doba soudních řízení?
Samozřejmě jsou některá zařízení, která jsou dlouhá. Také v kárném řízení často soudili soudci za mimořádně dlouhé průtahy v řízeních a byli za to kárně postihováni, v některých případech dokonce i odvoláváni.
Čtyři není dost. Jako slabinu Ústavního soudu vnímám malé zastoupení žen, kritizuje Zámečníková
Číst článek
Čím to je? Proč ten proces tak dlouho trvá?
To je potřeba rozlišovat. V individuálních případech to může být tak, že třeba soudce, který byl ve své době výkonný, po dlouhé době služby v justici vyhořel: situace ho semlela, protože je to opravdu do určité míry stereotyp.
Anebo přistoupila nešťastná událost v osobním životě, nebo přirozený úbytek sil ve vyšším věku: najednou se vám kauzy začnou hromadit a propadáte se do větších a větších problémů. Účastníky řízení to nezajímá, ti potřebují mít relativně rychlé rozhodnutí.
Je právě úkolem kárného řízení, aby tyto věci dokázalo postihnout. Samozřejmě by bylo žádoucí, kdyby se se soudci nějakým způsobem pracovalo v prevenci syndromu vyhoření, ale to už kárné řízení postihnout nemůže.
Jinak statistiky, které Ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje, naopak svědčí o tom, že například ve srovnání s EU není délka řízení v České republice zdaleka takový problém. Několik málo případů průtahů v řízení vrhá špatné světlo na celou justici, protože o těch dobrých a rychlých rozhodnutích se logicky nemluví.
Zasluhoval by proces jmenování nových ústavních soudců doznat nějakých změn? Jak zajistit, aby se neobměňovalo příliš mnoho soudců naráz? Poslechněte si celý rozhovor výše.
