Festivalové Vary, den první: Až na konec světa s Viggem Mortensenem
V kostýmním dramatu, které zahájilo letošní karlovarský festival, se žena zeptá muže, proč se vydal do San Franciska. Sdílí spolu malou chatrč uprostřed vyprahlého ničeho a oba v angličtině mluví s rozpoznatelným cizím přízvukem. „Abych viděl konec světa,“ odpovídá muž možná až zbytečně dramaticky.
Westernová romance, která začíná závěrem, a pak se tam v několika časových rovinách pozvolna znovu propracovává, nemusí znít jako zřejmá volba pro festivalové zahájení. A to i přes pochopitelné lákadlo ve formě režiséra, scenáristy, herce a autora hudby v jedné osobě, která snímek osobně uvede.
Mnohem podstatnější je, že ten výrazně maskulinní příběh z časů americké občanské války, který Viggo Mortensen přivezl do Varů, je i přes své dobové zasazení zcela čitelný ve svých pacifistických a feministických tendencích.
„Jaká byla tvoje válka?“ prohlásí postava vždy nezpochybnitelně svéhlavé Vicky Krieps, když se po letech znovu setká se svým milým, který do konfliktu dobrovolně narukoval. „Příliš dlouhá. A úplně jiná, než jakou jsem ji očekával,“ odvětí jí Mortensenův dánský řemeslník. A potom s lehkým úsměvem dodá: „A co ta tvoje?“
Ta krátká slovní výměna ilustruje především povahu jejich vztahu, který byl od jejich osudového setkání vždy velmi hravý, ale také vyrovnaný v rolích, jež v něm oba zastupovali.
Docela hezky a příhodně ta slova ovšem poukazují i na historický úděl žen, jimž se násilné činy zpravidla dějí proti jejich vůli, zatímco muži jsou jejich aktivními tvůrci. Viviane, ztvárněné lucembursko-německou herečkou Vicky Krieps, tak její osobní válka nevraživě vrazí do dveří.
V Karlových Varech začal filmový festival. Křišťálový glóbus převzal americký herec a režisér Mortensen
Číst článek
„Každý hrdina potřebuje nepřízeň, nějakého protivníka, a v případě Vicky Krieps měla formu teprve jednadvacetiletého Sollyho McLeoda,“ řekl Mortensen na konto mladého britského herce, který s ním snímek do češtiny překládaný jako Až na konec světa (v originále The Dead Don't Hurt, tedy Mrtvé nic nebolí) představil publiku ve Velkém sále hotelu Thermal.
„Viggo je nechutně talentovaný. Fakt mě štve,“ vtipkoval McLeod s odkazem na všechny filmařské profese, které tu Mortensen zastával, stejně jako v případě svého čtyři roky starého režijního debutu Ještě máme čas.
Mladý Brit přitom ubezpečil diváky, že ačkoli ve filmu ztvárňuje pořádného bídáka, ve skutečnosti synovi zámožného podnikatele, který trýzní obyvatele jednoho malého písčitého městečka – a především osazenstvo jeho místní krčmy – nemůže být povahově vzdálenější.
„Původně jsem si pro tu roli představoval někoho podstatně staršího,“ přiznal Mortensen. „Přesvědčil mě ale svým hlasem, jeho hloubkou.“
Mortensen: Když film dobře obsadíte, máte půlku práce hotovou. Pak musíte dát stranou svoje ego
Číst článek
Ještě před projekcí hořkosladkého westernu se pak děkovalo – hojně, a rovnou ve dvou jazycích. Festivalovou cenou ověnčený Viggo Mortensen podle pečlivě připraveného fonetického přepisu promluvil v češtině. Zmínil třeba, jak ho těší, že tu může ukázat „náš příběh“.
„Každý rok tu pořádáte velmi důležitou oslavu filmu. Je pro mě velkou ctí tu být oceněn,“ zdůrazňoval, přičemž sám vyzdvihl nejen trojici mužů za karlovarskou přehlídkou, tedy jejího prezidenta Jiřího Bartošku, výkonného ředitele Kryštofa Muchu a uměleckého ředitele Karla Ocha, ale také všechny méně viditelné festivalové pracovníky.
Laťka profesní pokory a vstřícnosti tím byla pro letošek zdárně nastavena, a dost možná tou nejlepší osobou. Uvidíme, jak se s ní popasují další z očekávaných hostů. Jisté je, že antiválečná linka povede festivalovým programem dál a nezastoupí ji pouze nový dokument ukrajinského režiséra Oleha Sencova, jehož příjezd z fronty doprovodil v Thermalu dlouhý potlesk.
Do českých kin přijde western Až na konec světa už 4. července.
