Hádám se nejenom s režiséry, ale taky sám se sebou, říká herec Vincent Lindon
Známý francouzský herec Vincent Lindon se představuje v hlavní roli francouzského televizního seriálu O penězích a krvi. V exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál mluví o tom, že má rád režiséry a režisérky s velkým egem, pokud je na správném místě. „Být v potížích podle mě znamená být naživu. Kdo není v potížích, žije asi dost nezajímavý život,“ říká Lindon nejen ke své roli v novém seriálu, ale i k vlastnímu životu.
Úspěšný televizní seriál O penězích a krvi, který je v Česku vidění na platformě Canal+, je postavený na skutečném příběhu o obrovském finančním podvodu z první dekády nového tisíciletí.
Skupina podvodníků začala podvádět na trhu s uhlíkovými kvótami, vymyšlenými pro boj se znečištěním planety. Zmizely miliardy eur. Hlavní roli vyšetřujícího soudce hraje právě hvězda současného francouzského filmu, charismatický Vincent Lindon.
Mortensen: Když film dobře obsadíte, máte půlku práce hotovou. Pak musíte dát stranou svoje ego
Číst článek
Vy jste jako stvořený k tomu, abyste hrál muže v potížích. A už jich za sebou máte celou řadu. Hlavní postava seriálu O penězích a krvi je taky taková. Má trable v práci a trable s dcerou…
Být v potížích podle mě znamená být naživu. Kdo není v potížích, žije asi dost nezajímavý život. Kdo je chudý, jeho potíže jsou často jasné. Kdo je bohatý, má pochyby. Kdo vítězí, tak taky prohrává. Život jsou potíže všeho druhu.
Já sám jsem jako oheň, pořád v pohybu. Jednou dole, jednou nahoře. Jednou slunce, jednou déšť. Snažím se každou chvíli vtěsnat do jiné postavy a nikdy nepracuju pro peníze. Nebo proto, že mi někdo řekne, že to bude úspěch. Dám tomu maximum a vždycky si z té role odnesu něco pro sebe.
Seriál se odehrává na spoustě míst Evropy, ale i mimo ni. Je to hodně dynamická podívaná. Na téma obrovských finančních podvodů s penězi určenými na ochranu životního prostředí. Byla zábava to natáčet?
Bylo to skvělé. Bylo to dlouhé natáčení a cestovali jsme po světě jako jedna velká rodina. Byla to tvrdá práce, ale režiséra Xaviera Giannoliho už jsem znal, natočili jsme spolu takovou spirituální detektivku Zjevení. Věděl jsem, že se o něj můžu opřít. To, že pak přišel úspěch a seriál vidělo ve Francii rekordní množství lidí, tak to je taková třešnička na dortu.
Zbavit se Elvisovy hudby nebyla výzva, ale požehnání. Priscilla je varovný příběh o slávě, říká herečka
Číst článek
Spolupracoval jste s mnoha významnými režiséry a režisérkami. S Claire Denisovou, Julií Ducournau nebo Stéphanem Brizé například. Co musí takový tvůrce mít, abyste do toho šel s ním? Jaký typ spolupráce vyžadujete?
Musím je milovat jako lidi. Jinak to nejde. A chci, aby uměli naslouchat. Pak se třeba rozhodnou jinak, ale musí mě vyslechnout. Jde o spolupráci, ne o souboj. Mám rád lidi, kteří mají velké ego, ale na správném místě.
Radši než malá ega na špatném místě. Jasně, hádáme se, ale já se hádám i sám se sebou. Jsou ve mně dva Vincenti. Snažím se netrčet na jednom místě. Velcí umělci jsou podle mě lidi, kteří si zároveň myslí, že dělají něco geniální a že to nemá vůbec význam. Že se bez nich svět nemůže obejít a že jsou ti poslední, o které se nikdo nezajímá.
Nikdy jste nepřemýšlel o tom, že byste sám režíroval?
Mnohokrát. Ale dělám vždycky všechno naopak, než se po mně chce. Všichni mají sociální sítě, tak já je nemám. Všichni dělají reklamy na módní značky, tak já ne. Všichni herci píšou knihy, tak u mě na to zapomeňte. Všichni mi říkají, ať režíruju, tak nerežíruju.
Mám v hlavě strašně moc nápadů na to, abych některému z nich věnoval tři roky svého života. Kdybych natočil špatný film, tak by mě to zabilo. A tak radši zůstávám u herectví.
