Organizátoři mluví o tom, že páteční demonstrace dosahovaly intenzity protestu v roce 2018. Sedí tohle srovnání?
Řekl bych, že sedí. Tehdy před těmi sedmi roky, kdy se protestovalo po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, těch lidí bylo asi 120 tisíc. Vždycky se kouká do Bratislavy na tu největší demonstraci, kde bylo v pátek asi 60 tisíc lidí, tehdy asi 65 tisíc lidí. Ale určitě je to velká síla.

Proč jich tolik přišlo? Například šéfredaktorka deníku SME Beata Balogová napsala, že Fico zmobilizoval Slovensko, že z protestu proti němu se stala otázka občanské odvahy. Je možné, že na tu účast zapůsobilo i právě vystoupení premiéra a prezidenta po bezpečnostní radě státu, že se na Slovensku chystá převrat?
Určitě, nepochybně. Myslím si, že Fico tím strašením dosáhl přesného opaku, než čeho dosáhnout chtěl. Demonstrovalo se třeba i v Čadce, což je velmi známá bašta Ficova Směru, kam přišlo 400 lidí. Na východě, což je volební bašta Směru a Hlasu, se demonstrací zúčastnilo zpravidla odhadem třikrát víc lidí, než před 14 dny při těch prvních demonstracích. Čili určitě, Fico pozval své odpůrce na náměstí.

K čemu to může vést? Politické teorie říkají, že když nenásilné protesty dosáhnou podpory 3,5 procenta populace a jsou schopné intenzitu po nějakou dobu udržet, tak můžou naplnit významnou část svých požadavků. Ale zatím takové hranice dosaženo nebylo. Čili mají protestující šanci, že by se domohli aspoň části toho, co chtějí?
Obávám se, že nemají. Takhle jednoduše to nepůjde. Těch požadavků je myslím šest. Prvních pět, které jsou od samého začátku, hovoří o tom: „Nesměrujte nás k Moskvě, my jsme Evropa, my jsme NATO.“ To byly požadavky zahraničně politické.

Těsně před pátkem přibyl šestý požadavek a ten už byl na Roberta Fica, aby odstoupil, protože tu zemi vede minimálně na Východ a Slovensko neprosperuje. Obávám se, že slovenskou zahraniční politiku za této vlády se nepodaří změnit.

Ale aspoň zazněla nějaká ujištění, že nechtějí vystupovat z Evropské unie ani z NATO, ne?
Jakou cenu mají taková ujištění, když je říká Robert Fico, který byl před Vánoci na návštěvě u Vladimira Putina v Moskvě, který kudy chodí tudy zpochybňuje slovenskou i evropskou pomoc Ukrajině, jednotu Evropské unie? On sice říká, že nemluví o vystoupení z Evropské unie a NATO, ale když si člověk pečlivě projde jeho výroky, tak on pracuje s tím, že to může být verze, že kdyby se třeba s Evropskou unií něco stalo, jako se stalo s Varšavskou smlouvou, tak my musíme být připraveni. Na to bych vůbec nedal.

‚Koalici si Fico pohlídá‘

Když jsme mluvili o tom, že současná situace může v něčem aspoň intenzitou protestů připomínat to, co se dělo v roce 2018, potom Robert Fico odstoupil. Je dnes situace jiná?
Je diametrálně jiná, protože tehdy Robert Fico taky neodstoupil jen tak sám. Tehdy jeho významný koaliční partner ve vládě Most-Híd Bély Bugára si to dal jako podmínku. Jinak by vystoupil z koalice, a dokonce tehdy měli dost hlasů na vyvolání předčasných voleb. Fico byl pod úplně jiným tlakem, než je dnes, kdy ta koalice v zásadě pořád ještě drží. Čili to není jen tak.

Ale ona je dohromady jako celek, co se týče třeba těch předsedů a tak dále, ale do jisté míry je v té Národní radě oslabená. V pátek vyšla zpráva, že z vládní strany Hlas byli vyloučeni dva poslanci Samuel Migaľ a Radimír Šalitroš. Dá se říct, že vláda premiéra Fica přišla o většinu ve sněmovně?
Myslím, že ještě nepřišla. Ona začínala s většinou 79 hlasů, potřebných je 76. Dva poslanci Hlasu tedy byli vyloučeni z jedné koaliční strany, ale říkají, že to neznamená, že budou hlasovat proti vládě.

A pak tu máme tři poslance bývalé z klubu Slovenské národní strany (SNS) kolem Rudolfa Huliaka, kteří vystoupili z klubu a Fica nepokrytě vydírají, chtějí ministerstvo a pak tu vládu budou držet, k čemuž možná nakonec dojde. Myslím si, že to si Robert Fico pohlídá.

Ale pozor, to neznamená, i kdyby vláda ztratila většinu ve sněmovně, že budou předčasné volby. Předčasné volby budou teprve ve chvíli, kdy 90 poslanců Národní rady schválí ústavní zákon o zkrácení volebního období Národní rady. A 90 poslanců se v Národní radě z mnoha důvodů, jak politických, tak v mnoha případech osobních určitě nenajde. Takže ten papiňák, kde roste tlak, se obávám, že nejde tak jednoduše z plotny odstavit nebo mu vypustit tlak.

Tlak bude možná ještě stoupat kvůli tomu, že lidé jsou nespokojení, protože na ně začínají dopadat důsledky úsporného balíčku. To znamená, může z téhle strany přijít ten tlak, který potom povede k nějakému, nechci říct přímo výbuchu, ale třeba i k nějaké změně?
Největší obavu z vývoje na Slovensku mám právě proto, že agresivita a způsob komunikace a motivy, které se objevují ve výrocích Roberta Fica, se neustále stupňují. Mně kdyby někdo řekl před měsícem, že Fico, kterého sleduju a vím, co se dělo od voleb, bude hrozit státním převratem, který budou spoluorganizovat nějací agenti ze zahraničí, tak bych řekl, ať nepřehání. Ale ono se to stalo, čili já vůbec nevím, co se bude dít za měsíc. V tom je, myslím, ta nebezpečnost a jistá bezvýchodnost vývoje na Slovensku.

Robert Fico mluví o tom, že jsou v podstatě na stole předčasné volby, aspoň teoreticky o tom mluví. Jak by případně, kdyby se k tomu třeba i sám rozhodl, mohly dopadnout?
Jenom krátkou odbočku. Když se Robert Fico rozhodne, tak nedá dohromady 90 hlasů k tomu, aby se cesta k volbám uvolnila. Pokud se podíváme na volební preference, tak Směru neklesají. Má pořád nějakých 22 procent. A vládní koalice, kde by se jenom Slovenská národní strana zaměnila za Republiku, má pořád těsnou většinu.

Když se podíváme na Fica od voleb, tak on dělá všechno pro to, aby se u moci udržel. Zřejmě proto, aby se mu nezopakoval příběh, že orgány činné v trestním řízení budou vyšetřovat jeho minulou činnost. Dělá všechno pro to, aby se udržel u moci. A jít do předčasných voleb je za těchto preferencí velmi riskantní podnik.

Tomáš Pavlíček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít