Ve Varech má premiéru Mádlův film Vlny. ‚Jsem nervózní, ale začínám se těšit,‘ říká režisér
Svoboda projevu. Tím se řídili jak rozhlasoví redaktoři, ale i zvukoví technici, kteří po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zvládli ještě několik dní nezávisle vysílat. Odvahu a vzdor zaměstnanců Československého rozhlasu přibližuje film Vlny režiséra Jiřího Mádla. Premiéru má v pondělí odpoledne na karlovarském filmovém festivalu.
Filmová delegace dorazí na červený koberec před karlovarský hotel Thermal před druhou hodinou odpoledne. Společně pak uvedou snímek Vlny ve Velkém sále. Je to třetí a zároveň největší film, který režíroval Jiří Mádl.
„Režijně je to určitě největší věc, to bez pochyby. Začínám se už spíš těšit. Samozřejmě nervozita nějaká je, ale teď cítím, že jestli se mám někde zastavit a přičuchnout si k té květince, tak je to tady ve Varech,“ řekl Mádl pro Radiožurnál před premiérou.
Odvaha Československého rozhlasu mě inspirovala nejvíc, říká Ewa Farna o písni k filmu Vlny
Číst článek
Středobodem filmu je redakce mezinárodního života tehdejšího Československého rozhlasu. To je místo plné zajímavých osobností, jazykově vybavených, kteří mají široký rozhled a díky svému povolání a kontaktům přístup k informacím ze západních zemí.
Sledovat můžeme třeba Jiřího Dienstbiera, Věru Štovíčkovou nebo Jana Petránka. To všechno jsou lidé, kteří touží po tom vysílat pravdivě a nezávisle.
Děj filmu se ale točí kolem rozhlasového technika, na kterém nakonec záleží to, jestli se k posluchačům informace přes rozhlasové vlny opravdu dostanou.
Hlavní role rozhlasového technika se ujal Vojtěch Vodochodský, který se kromě zajištění vysílání musí starat i o svého nezletilého bratra. Ve filmu se Vodochodský objeví třeba vedle Vojtěcha Kotka, Stanislava Majera nebo Taťány Pauhofové. Trojice ztvárnila členy redakce zahraničního života, která se i přes komunistickou cenzuru nebála informace ověřovat a čerpat ze zahraničí.
Mádlův tým při natáčení Vln použil i umělou inteligenci. Zvukaři ji využili při natáčení na Vinohradské ulici v Praze před budovou Českého rozhlasu. Díky ní vyčistili městské ruchy, například vlaků, které do scén nepatřily. Umělá inteligence ale dostala slovo také u čištění a dobarvování archivních záběrů.
Nemám ve filmu Vlny hlavní roli. Tu má příběh skutečných redaktorů, věří herec Vodochodský
Číst článek
„Využili jsme ji tak, že jsme vzali archivy z té doby – natočené z ulice nebo amatérsky – a když to šlo, tak jsme k nim ještě něco dotočili. Dobarvili jsme je, ozvučili a udělali jsme z toho nedílnou součást toho děje. Použili jsme ji, ale stejně se spousta věcí musela dobarvovat ručně,“ dodává režisér Mádl. Archivní záběry ve filmu tak působí plynule a herci přímo vstupují do dobových záběrů.
Snímek pak ukazuje zejména hrdinství všedního dne a to, jak můžou i činy jednotlivců ovlivnit chod dějin. Diváci by tak po promítání měli z kinosálů podle Mádla odejít nadějeplní.
„Měli by odejít s dobrým pocitem toho, že to všechno zvládneme a že, jak se říká ve filmu, v každé historické situaci je možné najít světlo, i když ho nese jen velmi málo lidí,“ uzavírá Mádl.
Po pondělní premiéře v Karlových Varech snímek Vlny, jehož koproducentem je i Český rozhlas, vstoupí do kin 15. srpna.
