Merunka se narodil 19. prosince roku 1950 v Praze. Po maturitě nastoupil jako elév do Československého rozhlasu, jako redaktor zahraniční redakce v něm pracoval přes 20 let.
Eva Fridrichová pracovala v plzeňském rozhlase jako kulturní redaktorka. Zažila tam i rok 1968. V archivu našli její nahrávku z období okupace. Po 56 letech tak slyšela svůj hlas.
„Když moderujete, zapomenete na bolest zubů, nohou, zapomenete, že se vám někde něco nepovedlo. To rádio je blahodárné, myslím si, že podobně to mají herci,“ popisuje Pokorný.
Tuzemského kandidáta pro oscarovou kategorii nejlepších zahraničních filmů každoročně vybírá Česká filmová a televizní akademie, která stojí i za cenami Český lev.
Události srpna 1968 si v Praze ve Vinohradské ulici před budovou Českého rozhlasu připomněli nejvyšší ústavní činitelé v čele s prezidentem Petrem Pavlem.
Bylo to tak, jak se to stalo ve filmu? Možná to napadne i vás po zhlédnutí snímku Vlny. Poslouchejte seriál Radiožurnálu o tom, co co je vlastně předobrazem Mádlova filmu.
Jiří Mádl přichází se svým třetím celovečerním režijním počinem. Debutoval rodinným filmem Pojedeme k moři, a pokračoval solidně zahraným, ale problematicky vystavěným komorním snímkem Na střeše.
„Nikdy nezapomenu, jak začal pán seržantovi, který seděl jak sfinga na tanku, recitovat Puškinovy verše,“ vzpomíná na 21. srpen 1968 tehdejší novinářská elévka Jana Šmídová, dcera Milana Weinera.
Diváci filmový zážitek odměnili neutuchajícím potleskem, který by svou délkou mohl soupeřit s tím, kterým končila projekce Vln na festivalu v Karlových Varech.
Tělovýchovná cvičení na Strahovském stadionu jsou spíš politický rituál než sportovní událost. Je logické, že klasická sportovní reportáž musela ustoupit politicky angažovanějšímu stylu.
Svoboda projevu. Tím se řídili jak rozhlasoví redaktoři, ale i zvukoví technici, kteří po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zvládli ještě několik dní nezávisle vysílat.
„Redaktoři rozhlasu neuhnuli před nátlaky, strachem, byla to neuvěřitelná rebelie, ale taky správňácký vzdor. Je v tom zároveň naděje. Tím jsem se nechala vést,“ přiznává zpěvačka.
Střet mezi Západem a Východem se v 70. a 80. letech přelil ze sféry geopolitiky také do oblasti sportu. Sport byl nástrojem politiky, někdy dokonce i jejím rukojmím.
Ve filmu Vlny hraje fiktivního novináře Československého rozhlasu, zbytek událostí a osob ve snímku je ale inspirován skutečností. „Každý den jsem do toho chtěl dát 200 procent,“ říká herec.
Film Vlny zavede diváky do prestižní rozhlasové redakce. Novináři mění zaběhnutá pravidla a dostanou se kvůli tomu do střetu s tajnými službami. Příběh je inspirovaný skutečnými osobnostmi.
„Když jsme začínali, neměli jsme žádný ledový palác, není tady zima, nic takového, a přesto je u nás hokej fenoménem,“ popisuje hokejový historik Tomáš Kučera.
„Zajímavá událost byla, že se objevily anonymní dopisy, které byly adresovány Václavu Havlovi a Daně Němcové, od kohosi, kdo tvrdil, že se chce na paměť Palacha upálit,“ popisuje historik Tomek.
Kromě polních lékárniček nebo plicních ventilátorů minulý týden Paměť národa na Ukrajinu odvezla také československou vlajku ze srpna 1968. Její symbolická cesta vedla až na frontu.
Potvrzení vedoucí úlohy strany, schvalování okupace jako bratrské pomoci – tak vypadaly Rozhlasové noviny na začátku 70. let. Desítky komentářů mířily proti reformním politikům nebo novinářům.
„Rozhlas přispěl k tomu, že československý lid byl dezinformován, zmaten, oklamán a podveden,“ znělo v éteru 5. listopadu 1969 prohlášení nového vedení Československého rozhlasu.
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
Publicistický pořad Lidé, život, doba začal v roce 1968 čím dál častěji upozorňovat na to, že třeba plánované hospodářství a vlastně celá dosavadní politika země v mnoha ohledech nefunguje.
„Myslím si, že odejdou. Ale bude to chvilku trvat. Moudrost, rozum a cit musí zvítězit,“ sdělil Volnému svůj názor na příchod okupačních vojsk náhodný kolemjdoucí.
21. srpna 1968 do Československa přijela vojska Varšavské smlouvy a začala okupace značící začátek normalizace. Jakou roli hrál tehdy Československý rozhlas a jak na okupaci vzpomínají pamětníci?
Pohled na 50. léta jinak. „První, co by vás napadlo obecně ve veřejném prostoru – procesy, Slánský, Milada Horáková, Toufar... Snažili jsme se vystoupit z těch jednoduchých razítek,“ popisuje Stehlík.
Pražské jaro přineslo změny v kulturním a společenském životě, otevřelo diskuzi o revizi politických procesů z 50. let a především zrušení cenzury v červnu 1968. To všechno začalo znepokojovat Moskvu.
