Kde se vzali roboti? Čapkova hra R.U.R. slaví sto let, připomene ji nová výstava v jeho památníku
Slovo robot slaví stoleté narozeniny. Ve svém dramatu R.U.R. ho poprvé použil Karel Čapek. Kniha vyšla na podzim roku 1920 a znamenala přelom v Čapkově tvorbě. Krátce po svém vydání v Československu byla přeložena do světových jazyků, hrála se na Broadwayi a přenášela ji i britská BBC. Zejména na mezinárodní ohlasy se soustředí nová výstava v Památníku Karla Čapka. V sobotu se otevírá návštěvníkům.
„Tady je připomenuto, že slovo robot nevymyslel Karel, ale jeho starší bratr Josef. Oni spolu pracovali už předtím - napsali několik dramat, her. Čapek odkazuje, co ho inspirovalo: samozřejmě racionalizace, dělba práce, taylorismus, tady máme připomenutého Henryho Forda,“ ukazuje na jednu z tabulí autor výstavy a ředitel památníku Zdeněk Vacek.
Expozice začíná rokem 1920, kdy ve světě zuřila pandemie španělské chřipky. Divadla ve Spojených státech se zavírala, lidé museli v některých státech povinně nosit roušky.
Evropa byla těžce poznamenaná první světovou válkou a tehdy třicetiletému Karlu Čapkovi vyšla kniha, která změnila jeho kariéru: drama Rossumovi univerzální roboti neboli R.U.R.
Slavná hra R.U.R. spisovatele Karla Čapka slaví 100. narozeniny. Výročí díla se věnoval Jaroslav Hroch
„Co zdůrazňoval, že v té hře nejde ani tak o roboty, ale o lidi. Je tam šest, sedm lidských postav symbolizujících lidstvo jako takové. A to, že zahynou, a jak uvažují, to symbolizuje, kam lidstvo směřuje. Aby si lidé uvědomili, že tady jde o lidstvo, přežití a nepřežití a o to, co z toho lidstva zůstane,“ říká Vacek pro Radiožurnál.
Souhlasí s ním i docentka Jitka Čejková. Ta na pražské Vysoké škole chemicko-technologické zkoumá umělý život. Ke stoletému výročí editovala sborník Robot 100, ve kterém se 100 osobností z řad vědců i spisovatelů zamýšlí nad aktuálností Čapkova díla.
„Každý, kdo si R.U.R. přečte, tam najde spoustu myšlenek, které lze vztáhnou k dnešní době nebo vůbec k lidem, k lidství. Jestli jsou roboti nelidští, nadlidští, jestli to jsou živé stroje, nebo jen stroje, které vypadají jako živé.“
Ochotnická premiéra
Hra měla mít premiéru na konci roku 1920 v Národním divadle. Čapek ji ale mezitím slíbil i ochotnickému divadlu z východních Čech, a to na začátek roku 1921.
„Jenže v Národním se to posunulo až na 25. ledna. Poslali ochotníkům dopis, ale ne doporučeně. Ochotníci se naštvali, urazili. Řekli si: ‚No, my to stopíme, řekneme, že žádný dopis nedošel. Vykašleme se na Národní, uděláme si to sami, hotovo.‘ Takže světová premiéra dramatu byla nakonec u ochotníků v Hradci Králové,“ líčí Vacek.
Původní neomítnuté zdivo i podlaha z udusané hlíny. Památník Karla Čapka zpřístupnil spisovatelovu garáž
Číst článek
Drama brzy slavilo velké úspěchy. Nejprve v Národním divadle v Praze, později i v zahraničí, zejména ve Spojených státech a v Anglii.
„Na základě úspěchu této hry je v Londýně uvedena i společná komedie s bratrem Ze života hmyzu a Čapek tam v roce 1924 přijíždí už jako známý autor. To byl raketový start,“ popisuje bývalá ředitelka památníku Kristina Váňová.
V roce 1926 pak R.U.R. přenášela i britská rozhlasová stanice BBC jako vůbec první divadelní hru v kuse. A podle Váňové je hra aktuální i v současnosti. Nabízí se třeba otázka zneužitelnosti nových technologií, ale i přílišná závislost na nich.
Drama si také pokládá otázku, jestli lidé nejsou sami sobě zhoubou – v současnosti třeba kvůli nadužívání nerostných surovin a změně klimatu.
