Médiem divadla je duše člověka. Hybner mi vytýkal dokonalost, přiznává šéf Laterny magiky Vizváry
Teatrálnost mu imponovala odmala, kdy žil mezi loutkami a na maloměstě chodil extravagantně nalíčen. Po útěku do Prahy našel mim Radim Vizváry oporu v Borisi Hybnerovi. „Vždycky říkal, že důležité je přiznat i své chyby,“ vzpomíná v pořadu Host Jana Pokorného Vizváry, umělecký šéf souboru Národního divadla Laterna magika, na svého „otce“ a mima staré školy.
Laterna magika byla od začátku založená na nových technologiích, ve své době to bylo multimediální divadelní prostředí. Jak je to dnes s novými technologiemi a v Laterně magice, které umělecky šéfujete? Máte na ně dost peněz?
Nemáme dostatek peněz a myslím si, že žádné divadlo – ani Národní divadlo – nemá dostatek peněz na technologie, už vůbec ne na to, abychom vytvořili divadelní technologické centrum. Není už možné vytvořit ekvivalent tehdejší Laterny magiky.
Navázat na myšlenku Alfréda Radoka, kdy je Laterna magika experimentální a multižánrový prostor, přibližuje svou vizi umělecký šéf Radim Vizváry
Co třeba práce s umělou inteligencí?
Jednak nemáme finance na nové technologie, ale nemáme k tomu ani prostor.
A jak se z toho dostáváte?
Musíme se přizpůsobit situaci. O Laterně magice se dá mluvit jako o multimediálním divadle – ale to podle mě i v případě, že nebudeme používat žádné technologie.
Opravdu? I když vám zůstanou jenom lidi?
Vezměme si, že z principu původního významu slova je médium jakýkoliv nástroj, který nese nějaké sdělení. A ve spiritismu je médiem člověk. Takže když nemáme technologie, sdělení může být přirozené, člověčí.
Na tom stojí v podstatě celé divadlo, na lidském výkonu a jeho duši.
4:32
Divadlo ABC uvedlo hru o Jaroslavu Ježkovi. ‚Do teď o něm nic nebylo,‘ říká režisér Dočekal
Číst článek
Netušil jsem, že je to takto jednoduché...
Vy říkáte jednoduché, ale oprostit se v dnešní době od technologií tak jednoduché není. Najít zase podstatu lidství, vytvořit silné gesto, obecně myšleno, tu emoci, která nás zase zasáhne, není už v dnešní době jednoduché.
To je famózní, vidět vás, když řeknete gesto a gesto uděláte. Jak to ve vás je!
To je deformace, profesní deformace.
Líčení a perfekcionismus
Když to vezmu od začátku, tak podle mě i podle dokumentu, který jsem o vás viděl, jste jako dítě byl trochu samotář, protože jste se trochu odlišoval.
To mi zůstalo...
Vašemi kamarády byly loutky a ne děti – pravda, děti dovedou být někdy trochu zlé. Vy jste se, jak říkala vaše sestra v dokumentu, u vás na malém městě extravagantně líčil. Je to pravda? Měl jste takové gotické období?
Ano, to bylo takové gotické, temné období. Procházel jsem určitou transformací, což je asi v postpubertálním věku přirozené. Už v té době mi imponovala teatrálnost a podobně. Tím, že jsem žil mezi loutkami a inklinoval k umění, to byl můj názor a výkřik do světa.
2:09
Dejvické divadlo představí tragikomedii Nitero. Autorem je Myšička, který se objeví i v hlavní roli
Číst článek
Jak se s tím žije na malém městě? Když vás viděla třeba sousedka a řekla si „jé, už jde zase ten zmalovanej, Vizváry“...
Když jsem odmaturoval, rychle jsem se sbalil a utekl do Prahy. (směje se)
Vy jste potřeboval trochu pražské anonymity, že ano? Ale domů se vracíte.
Určitě. Ale v Praze jsem navíc našel otevřenější a tolerantnější společnost.
Dovedu si představit. Studoval jste u Borise Hybnera a když jste přebíral cenu Thálie, tak jste mu poděkoval jako svému pantomimickému otci. Jaký jste byl pantomimický syn?
Myslím si, že poslušný a naslouchající, ale občas jsem ho i pozlobil, protože jsem udělal něco, co on nechtěl – to mi vždy vytkl. Zároveň jsem byl velmi pracovitý, někdy až příliš, protože mi Boris vytýkal technickou virtuozitu. Že jí mám moc, že se příliš soustředím na dokonalost a neprojevuji sebe sama takového, jaký jsem.
On mi vždy říkal, že důležité je přiznat i své chyby. A já je naopak zakrýval.
To vám říkal, i když jste šli třeba na pivo?
On už v té době nepil, jen takzvané „bezalkoholní pivo“, vtipkoval. Jednou k němu přišla servírka a on se ptal: „prosím vás, máte takové nahoře bez?“ Ona se zarazila a on pak dodal: „bez alkoholu“.
3:26
Divadla hlásí plné sály. Praha jim přesto dodatečně přispěla několik milionů na provoz
Číst článek
Jako bychom ho viděli, mistra Borise Hybnera. Jaká to byla generace, tito mimové – ať už Ctibor Turba, Boris Hybner, ale venkoncem i Bolek Polívka? Klasičtí mimové, z dnešního pohledu?
Z dnešního pohledu klasičtí, možná je lepší říci tradiční pojetí, ale byli ovšem řemeslně vybavení. Jak jsme mluvili o tom, že dnes si pomáháme dalšími vrstvami jako světly a hudbou a je náročné, aby jeden člověk, třeba nahý člověk na jevišti oslovil celý sál, kde sedí 400 lidí – tak oni toto dokázali díky tomu, že měli osvojené řemeslo.
Takže řemeslo je klíčové slovo...
Řemeslo, samozřejmě spolu s hodnotou talentu a kouzla osobnosti. A u těchto pánů také geniálních nápadů.
O čem je představení In Our Hands, které má dnes v Laterně Magice premiéru? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.
