Takřka okamžitě si divák všimne, že k modrým polstrovaným sedadlům a do modra laděného hlediště Stavovského divadla, je v kontrastu fialové jeviště – v přední části jsou obří schody, nad scénou visí stejně tak obří bílý náhrdelník.

„Chtěli jsme dosáhnout kontrastu. Zároveň jsme chtěli minimalistickou a jednoduchou eleganci, která se nám hodila k postavě paní Bovaryové, jelikož k tomu přistupujeme tak, že je to její svět,“ popisuje pro Radiožurnál režisér Tomáš Loužný záměr inscenátorů. Pro první českou scénu pracuje poprvé. A je zároveň autorem adaptace Flaubertova románu z roku 1856.

„Přijde mi fascinující, že pokud to někdo četl nebo o tom slyšel, tak má konkrétně na paní Bovaryovou silný názor. Někdo si myslí, že je to hloupá, naivní, rozmazlená dívka nebo žena, která neví, co se svým životem. A proč by měl její příběh sledovat. Někdo si naopak myslí, že je to žena, která ve svém vztahu trpí, a proto hledá něco jiného,“ přibližuje Loužný.

„Zkoumali jsme všechny tyto cesty. A pokud se ptáte, kdo je paní Bovaryová 21. století, tak myslím, že to může být kdokoli z nás, jelikož je to člověk, nejenom žena, který touží po něčem větším a lepším. Chce od života něco víc. A myslím, že to chceme občas všichni. Málokdy si uvědomujeme, že to, co máme, je dost a stačí to,“ podotýká režisér inscenace.

Na fialovorůžové jednoduché scéně se pohybuje Denisa Barešová coby Emma Bovaryová, je oblečená do stejně fialovorůžových šatů.

„Četla jsem Bovaryovou poté, co mi řekli, že ji budu hrát. Předtím jsem ji nikdy nečetla, protože jsem měla před očima znuděnou paní ve středním věku, která kouká z okna. Po přečtení knihy jsem byla úplně v šoku, že vůbec někdo to takhle vnímá. Hodně zajímavé. A přitom to je obecný a stereotypní pohled na tento román,“ nabízí svůj pohled Barešová.

Herečka byla překvapená, když ji inscenátoři roli nabídli. Jakmile začala číst původní román, myslela na to, kdo podle ní Paní Bovaryová je: „Žena hledající si svou cestu v podmínkách, které jí společnost nastavuje. A žena toužící po něčem jiném, než co má její první partner, a toužícím po něčem jiném, než se od ní očekává.“

Prvního manžela Paní Bovaryové hraje Radúz Mácha, který po přečtení románu vnímal Karla jako tak trochu hloupého a příliš milujícího slabocha. V inscenaci Tomáše Loužného ale postavu pojal jinak.

„Snažili jsme se z Karla udělat člověka, který žije naplno, se kterým je sranda a se kterým se má Emma na začátku hry velmi dobře. Aby to měla o to těžší ho opustit a vybrat si nějakého milence, aby i divák váhal, proč takto jedná,“ vysvětluje Mácha.

A co je pro něj nejtěžší? „Na konci mám těžké scény, kdy Karel pláče. To by se dalo říct, že na první dobrou se rozplakat, je těžké. Ale když si to správně od začátku budujete, tak ty slzy vytrysknou samy. Na té postavě je krásné, že se nebojí dávat své emoce najevo,“ nastiňuje.

Autorem scény je Dragan Stojčevski, kostýmy vytvořila Kateřina Jirmanová. Do Stavovského divadla se Paní Bovaryová vrací po skoro 100 letech.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít