S básněmi své verše nesrovnávám. Já jsem zpívající pasáček vepřů, směje se herec Vladimír Javorský
Herec Národního divadla a radostný muzikant Vladimír Javorský získal rozhlasovou Thálii za roli Theodora Mundstocka ve hře Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. Přiznává, že je to román, který člověka pohltí. Nyní se chystá na představení Bytost podle románu Václava Kahudy. „Bude to kus, který nám snad dá nahlédnout naše maličkosti i velikosti. Jsme bytosti nekonečné velké, ale taky nekonečně malé,“ naznačuje s úsměvem.
Když dělám rozhovor, věřím tomu, že každý z hostů, který tady sedí, má nějakou větu, která ke mně mluví. A zase má jinou větu, která mluví k někomu dalšímu. Vy to musíte mít podobně se všemi rolemi, které jste zahrál, ne? Vždycky je tam nějaká věta, přes kterou člověk koriguje svůj život. Nebo dojde k nějakému aha momentu. Když jsou hry dobré.
Ano, přesně tak. Já se z textů opravdu učím. Jsem za to vděčný, když tam něco takového objevím, co mi něco řekne v tom pohledu, kterým se dívám.
Mám rád básně, které mluví mezi řádky. Básničky pana Blatného pro mě byly zjevením, přiznává herec a hudebník Vladimír Javorský
Co objevujete teď?
Václav Kahuda napsal román Bytost. Zkoušíme v X10 s Kamilou Polívkovou. To je román vypořádávání se člověka s touhle dobou. Pan Kahuda myslím umřel loni. Jsou tam i ty nové věci. Je to psané z pohledu roku 2080. S tím se teď vypořádávám. Jsou tam krásné věci ke slyšení.
Když srovnáte činohru s koncerty, je to pro vás jiný zážitek? Publikum?
Něčím je to bezprostřednější, neříkáte texty velikánů, říkáte texty své a můžete si s lidmi povídat i jinak než mentálně skrze poselství dramatických nebo jiných textů. Rozhodně je to jiné.
Před dvěma lety jsme si tady vaše texty hráli. Říkal jste, že to vzniká cestou z metra domů, že máte zhruba nějakých sedm až deset minut na to, abyste došel. Tak se ptám, protože tou cestou chodíte denně, kolik nových textů vzniklo cestou?
Pár jich vzniklo, ale pak si člověk říká, že to není to dobré jako ty texty předtím, funguje taková autocenzura. Zhodnotím si to potom já, někoho si pozvu, aby mi řekl, jestli to fakt má smysl, nebo se na to mám vykašlat. Akorát teď mi chybí to období covidu na to, aby si k tomu člověk mohl klidně sednout a prolistovat si tím...
29:03
Rozhlas je nekonečný prostor pro oslí můstky, říká Cihlář. ‚O rolích ale mluvit nejde,‘ míní Kostková
Číst článek
Jaké máte rád verše? Máte nějaké oblíbené básníky?
Ty, co mluví mezi řádky. Básníky – mám rád všechny ty východní, Li Po a všechny haiku tvůrce. Od nás miluju Ortena, Hrubína, Skácela. Mám hrstku svých oblíbenců.
Co Ivan Blatný? Vy jste kdysi pro televizi natočil pořad s verši Ivana Blatného. Vzpomínal jste na něj, že jste z toho měl radost.
To bylo nádherné. Bylo to v brněnské televizi, básničky pana Blatného. Pro mě to bylo zjevení, viděl jsem je poprvé. Nádherný básník, krásný, úžasný.
Má člověk tendence srovnávat své popěvky a verše s básněmi, které zná, nebo by to neměl dělat?
V nejmenším bych nesrovnával! (směje se) Popěvek je popěvek, báseň je báseň.
Zpívající pasáček vepřů
Znám zpívající básníky. Robert Křesťan třeba, koneckonců myslím, že i Miroslav Kemel, kterého znáte, je zpívající básník.
To jo. To jsou zpívající básníci, ano. Já bych řekl, že jsem opravdu ten zpívající pasáček vepřů.
3:26
Divadla hlásí plné sály. Praha jim přesto dodatečně přispěla několik milionů na provoz
Číst článek
Uvidím někdy vaše obrázky? Jsou to obrázky pasáčka vepřů, když se vpravím do toho kontextu?
Ano. Jsou to mazanice pasáčka vepřů, bych řekl. Pak jsou nějaké grafiky. Dokonce jsme měli s Mírou (Miroslav Kemel, pozn. red.) dvakrát společnou výstavu grafik a obrazů. Míra tam měl ty obrazy, já ty mazanice. Ale grafiky mě baví.
Myslím si, že tvořit je dobré.
Je to nádherné, je to zázrak.
Umí Vladimír Javorský i lelkovat? Od koho se nejvíc učil v rozhlase? A jak vnímá současnou politiku? Poslechněte si celý rozhovor.
