„S nápadem vzít loutky do nemocnice přišel loutkař Ottokar Seifert, který sám onemocněl. A když ležel naproti dětskému oddělení, napadlo ho, že by dětem zkusil něco zahrát,“ komentuje začátky spolku Loutky v nemocnici režisérka a principálka.

Spolek se od svého založení výrazně rozrostl. Z původních čtyř nadšenců se postupně rozšířil o muzikanty, herce a loutkoherce.

„Protože působíme v nemocnicích, snažíme se číst knížky a pravidelně docházíme na supervize, kde nás odborníci mohou nasměrovat,“ připouští náročnost nemocničního prostředí Míková.

„Klíčovou roli hraje cit a schopnost vcítit se do malého pacienta. Většina z nás jsou totiž maminky a tatínkové, takže náš vklad je spíše osobní,“ doplňuje.

Loutky v nemocnicích pravidelně navštěvují některá oddělení, kde spolupracují s personálem.

„Například rehabilitace v Motole. Zjistíme dopředu, že dítě bojuje s pohybem ručičky nebo nožičky, a pak se na to zaměříme. Loutku začne bolet přesně stejná noha nebo ruka, co dítě. To jí potom začne říkat, jak má cvičit, a skrze ni řeší svůj problém. My se dozvíme třeba i to, co paní doktorka nebo rehabilitační pracovník ne. To pak můžeme personálu vzkázat,“ poukazuje na přínos svého působení.

Energie dětem i seniorům

I o Vánocích tráví spolek čas s dětmi v nemocnicích. „Jsou mezi námi i tací, kteří ještě na Štědrý den dopoledne vyrazí do nemocnic – jak v Brně, tak v Praze. Jsem za to velmi vděčná, protože atmosféra je v tento den často smutná. Děti, které nemohou domů, mají kolem sebe sice rodiče, ale je to tam smutné. Když přijde někdo z venku a ještě s loutkami, dokáže přinést energii, která hrozně pomáhá,“ vyzdvihuje Míková.

Během svátečních dnů má spolek dokonce připravený speciální repertoár: „Máme betlémy nejrůznějšího druhu. A pokud dítě chce, zpíváme i koledy.“

Loutky vystupovaly v nemocnicích i během pandemie covidu, a to nejen pro děti, ale i pro lékaře a sestry. Stejně pohotově reagovali loutkoherci i na příliv ukrajinských uprchlíků po ruské invazi na Ukrajinu, kdy se naučily ukrajinské písničky a pomáhaly uklidňovat děti ve vlakových kupé.

Spolek jezdí také mezi seniory. „Zpíváme a hrajeme jim písničky. To má rád každý člověk a obzvlášť senior. Jakmile si vybaví text a vidí, že jsme schopni zahrát starou lidovku, kterou neslyšeli kdoví jak dlouho, nebo zapomenutou písničku, úplně se rozzáří. Jsou vděční a šťastní, že je někdo navštívil. Loutka se objeví v jejich společenské místnosti a hraje různé scénky s doktorem, sestřičkou. A dokonce máme i loutku pana Pohlreicha, která se jich ptá, jak jim vaří,“ dodává Míková.

Jak loutky pracují s dětmi s duševním onemocněním? A jakou roli mohou loutkaři sehrát v krizových situacích? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus v úvodu článku.

Šárka Fenyková, ano Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít