Logicky napadne, že se blíží konec, konkrétně konec dekadentní Evropy, který často předpovídají politici z Ruska. Město a celý známý svět podléhají zkáze, která se už ohlašuje a rozhodně nepůjde zastavit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Konec světa u zahrady Grébovka

Praktický Pražan nad takovými katastrofickými úvahami mávne rukou. Připomene historii požáru, který před 23 lety zničil vinohradský pivovar.

Dlouho se uvažovalo, jestli pivovar nebyl zapálen v rámci investičního projektu, kterému likvidace staré budovy umožnila vystavět komplex luxusních bytů. Nutno dodat, že policie nakonec označila požár za nehodu.

Lze předpokládat, že podobně luxusní byty vzniknou i vedle Grébovky. Zřícený dům stojí na pozemcích 1300 metrů čtverečních, které vlastní finanční ústav z Olomouce. Třeba finančníci nebo jejich předchůdci neměli v uplynulých 20 až 30 letech čas, aby se o rozpadající stavbu starali, případně aby zpevnili svah, na kterém stála.

Ať už se budova rozpadla z jakéhokoli důvodu, je to podnět, aby se na pozemku s tržní hodnotou 50 až 100 milionů korun začalo stavět.

Degradace veřejného prostoru

V blízkém okolí se ostatně najde celá řada zanedbaných staveb či pozemků, například před zhroucením je památkově chráněné nádraží Vyšehrad. Příčinou devastace se staly spekulace s nemovitostí, kterou nedokázal uhlídat pražský magistrát.

V tomto případě by se investorům jednoznačně vyplatilo, kdyby bylo nutné historickou budovu strhnout a místo ní postavit, jak se říká, něco užitečného.

Člověk se tedy může zlobit nad cynismem, anebo příliš přímočarým podnikáním, jaké se stalo zvykem v oboru nemovitostí – a pochopitelně nejvíc v Praze, kde jde při cenách pozemků o největší peníze.

Lidé prostě chtějí vydělávat, příliš nezáleží na tom, jakým způsobem, ale nakonec se na uvolněném pozemku vždycky něco postaví. Pád domů u Grébovky nepředpovídá konec Evropy, jenom ilustruje určitý styl podnikání.

Přesto takové příklady nevysvětlují podstatu případu Grébovka. Nejen vlastníci, ale také město nechali desítky let rozpadat jeden dům, jeho okolí proměnit na skládku odpadků a nakonec připustili půdní sesuv, při kterém se jen náhodou nikomu nic nestalo. Za celou dobu si nikdo nahlas nestěžoval, nikdo zpustlou nemovitost nezabavil ani neopravil.

To svědčí o naprosté degradaci veřejného prostoru, kterou jsou ochotni připustit občané i veřejná správa, o podnikatelích nemluvě.

Vlastně je nám jedno, kde žijeme, města nejsou prostředím, které by mělo mít nějaký kulturní rozměr povznášející své obyvatele. Městské objekty jsou jenom prostředkem k zisku, to jsme se z nějakých důvodů rozhodli tolerovat.

Jedním důvodem může být okolnost, že jsme všichni stejní. To platí nepochybně v případě, že své domy, které jsme zdědili po předcích, postupně vybydlujeme, případně prodáváme s tučným ziskem někomu jinému.

Logicky musíme akceptovat, když nějaký z nejméně udržovaných domů čas od času spadne. Buďme rádi, že ten náš ještě vydržel. Jestli právě takovým postojem nekončí svět, jaký známe, tak zní otázka.

Pád domu u Grébovky to jenom připomněl na symbolickém místě. Znalci Prahy dobře vědí, že se dům zřítil jen pár desítek metrů od někdejší hospody „Na konci světa“, nedávno předělané na luxusní bydlení.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít