Právně vzato nelze s vydáním zatykače moc dělat než konstatovat, že je na světě. Jde o rozhodnutí soudu na základě dokumentů, které shledal jako relevantní. I když zatím jde jen rozhodnutí o zatykači, nikoli o vině.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Předpokládané překvapení – ICC vydal zatykače na Netanjahua a Galanta

Soud tvrdí, že se zajímá jen o právní stránku, tedy posouzení, zda pravděpodobně došlo, nebo nedošlo k porušení zákonů, nic víc. Skutečnost, že hodlá soudit dva izraelské představitele, a původně tři, nyní už jen jednoho představitele Hamásu, prý neznamená, že je staví na jednu úroveň. 

Právo a politika

Z procesního hlediska zůstává nejasné, jakým způsobem hodlá soud dokázat propojení mezi premiérem, bývalým ministrem a konkrétními rozhodnutími bez přístupu k izraelským dokumentům. A za druhé není zřejmé, proč soud nevyčkal na vyslechnutí izraelské strany.

Prokurátor Karim Ahmad Khan nečekaně podal žádost o vydání zatykače dříve, než uskutečnil plánovanou a pak náhle zrušenou návštěvu Izraele, kde měl získat podklady od Izraelců. Spekulace zní, že rozhodnutí urychlila jeho obava, že bude obviněn ze sexuálních deliktů, ať už skutečných nebo smyšlených. Teoreticky se může v budoucnu ukázat, že porušením tohoto principu prokurátor oslabil možnost soudu jednat.

To už jsme u politické roviny věci. Je charakteristické, že média drtivou většinu pozornosti věnují zatykači na Izraelce, a nikoli představitele Hamásu.

Izraelští představitelé, včetně prezidenta, který je odpůrcem Netanjahuovy vlády, chápou věc jako útok na svůj stát, jeho legitimitu, a jako ohrožení práva na obranu. Soud prý vychází z dokumentů, které mu dodal Hamás a Palestinská fronta pro osvobození Palestiny a opomíjí okolnosti na bojišti.

Podobně kriticky se staví k věci i Spojené státy, a to dosluhující i nastupující administrativa. USA nejsou signatáři úmluvy o zřízení soudu, ale pravděpodobně zesílí politický tlak na tuto instituci. Pro státy, které vysílají své vojáky do válek, je celá věc velmi ošemetná, protože ukazuje značnou vratkost jejich postavení. 

Jeruzalém se zlobí

Izraelci stejně jako jejich odpůrci chápou rozhodnutí o uvalení zatykače jako politickou prohru Jeruzaléma. Je skoro ironické, že rozhodnutí soudu uvítal i Hamás, i když ho žaloba explicitně viní z činů, které podle jeho západních příznivců neudělal. Hamásu je zřejmé, že hlavní zprávou je negativní dopad na postavení Izraele.

Stejně tak zatykač vítají představitelé Palestinské autonomie, jež u soudu vystupuje jako „stát Palestina“, jakkoli věc může znamenat do budoucna větší tlak i na jeho představitele, případně jejich podíl na teroristických útocích.

Není jasné, jaký bude mít vydání zatykače praktický dopad. Izrael není signatář dohody o ICC, ale Netanjahu ani Gallant nebudou moci navštěvovat ty země, které jimi jsou. A to přinejmenším do doby, kdy by je soud hypoteticky zprostil obvinění.

Omezí to v nějakém smyslu možnost izraelského premiéra setkávat se se státníky, kteří by se s ním nechtěli nechat vidět. V nějakém smyslu to bude mít vliv na jednání izraelské armády i justice.

Ironií je, že zatykač byl vydán v okamžiku, kdy Netanjahu čelí nové a vážné hrozbě ze strany domácí justice kvůli manipulaci jeho spolupracovníků s tajnými dokumenty. Lidé se mohou sázet, který právní problém dostane premiéra dříve. Brzy to ale asi nebude.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít