Scholzovi sociální demokraté jsou totiž daleko od volebního vítězství a jeho vláda se Zelenými a liberály je nejnepopulárnější v německých dějinách. Skepsi dokonce neskrývají ani některá média, jež byla tak zvané semaforové koalici zpočátku příznivě nakloněna, protože v ní viděla příslib modernizace země.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Scholz chce obhajovat pozici kancléře. Odepisovat ho je předčasné

Hodně to připomíná situaci před posledními volbami v roce 2021. I tehdy se zdáli být sociální demokraté bez sebemenší šance a v průzkumech se nemohli odpoutat od třetí příčky – za vedoucími křesťanskými demokraty a druhými Zelenými.

Někteří ve straně dokonce vyjadřovali pochybnosti, zda má historicky nejstarší politické uskupení v zemi za těchto okolností vůbec nominovat vlastního kandidáta na spolkového kancléře, když se tato pozice zdála být v tu chvíli nedosažitelná. Nikdo se na to místo také příliš nedral, takže Olaf Scholz neměl konkurenta.

Posledně překvapil a zvítězil

Pak se ovšem začaly dít věci. Do té doby vedoucí křesťanští demokraté se úplně rozhádali v otázce, kdo je povede do voleb a voliči o ně přestali jevit zájem. Zelení, kteří odvážně navrhli jako kandidátku na kancléřku Annalenu Baerbockovou, zase museli vysvětlovat, jak je to s nepřesnostmi v jejím životopisu a nevypadali přitom úplně suverénně.

Jenomže čím víc selhávali ostatní, tím víc stoupala Scholzova hvězda. Měl pověst klidného a spolehlivého technokrata, dokonce se v několika rozhovorech stylizoval do role pokračovatele dlouholeté kancléřky Angely Merkelové.

To byl možná poslední impuls pro nerozhodnuté voliče, kteří si sice přáli, aby se něco změnilo, ale aby to nebylo příliš radikální. Pro ně byl Scholz ideální volbou, a díky tomu nakonec překvapivě vyhrál.

O podobný zázrak se pokusí i nyní, byť tentokrát už bude muset předstoupit před voliče s vlastní vládní bilancí, která není nijak přesvědčivá. Směrem do zahraničí měl několik dobrých projevů a učinil několik správných rozhodnutí, třeba ohledně dodávek zbraní Ukrajině a nutnosti modernizovat dlouho zanedbávanou německou armádu.

Avšak směrem dovnitř budila politika jeho vlády spíš rozpaky. Za všechny jmenujme zpackaný zákon o lokálních topeništích, který chtěl původně nařídit desítkám milionů domácností, aby ve velmi krátké době nahradily topení na zemní plyn jiným zdrojem, šetrnějším ke klimatu.

A ani ambice Scholzovy vlády modernizovat německou ekonomiku a nastartovat její zelenou transformaci, zatím žádné výsledky nepřinesla, spíš naopak. Řada německých firem oznámila, že kvůli vysokým cenám energií a nejasným budoucím vyhlídkám ze země odejdou.

Kvůli tomu dnes Spolkovou republiku obchází strašidlo deindustrializace, čili odbourávání průmyslu, který byl desítky let páteří jejího hospodářství a zdrojem blahobytu.

Kancléř Scholz se snaží těmto chmurným vyhlídkám čelit ostentativním optimismem, v duchu hesla „všechno bude dobré, zdroje jsou“. Nikdo samozřejmě neví, co bude za rok, zda se například ještě bude válčit na Ukrajině, nemluvě o tom, jak dopadnou už letos v listopadu prezidentské volby ve Spojených státech.

Tím pádem se dá těžko odhadnout, po jakém lídrovi bude za rok poptávka. Scholzovou výhodou je, že asi skutečně nemůže nikoho překvapit, ať už v dobrém nebo ve zlém. Jestli to bude stačit, aby znovu sestavil vládu, toť otázka.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít