Ale dosavadní debata, i když v ní nechybějí silná slova, zatím nepřinesla žádný zásadní argument, který by rozpočet zpochybnil. Největší pozornost vzbudila kritika Národní rozpočtové rady – její námitky patří spíš do odborných kruhů. Pokud se její detailní připomínky přenesou do běžné mediální a politické debaty, mohou vzbudit emoce – a také je vzbudily.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Dávky, dálnice, platy. Těžko chtít před volbami jiný rozpočet

Rozpočtová rada totiž upozornila, že na podporu solárních elektráren a dalších obnovitelných zdrojů je v rozpočtu rezervováno jen 8,5 miliard – to zřejmě stačit nebude, když nároky mohou dosáhnout 25 miliard.

O nic by nešlo, kdyby ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) nereagoval návrhem zákona, který dosavadní úroveň dotací snižuje. Proti tomu okamžitě rozjeli agresivní kampaň lobbisté obnovitelných zdrojů, mluví se o selhání vlády, zpackaném rozpočtu, mezinárodních arbitrážích. Vrcholu zřejmě kampaň dosáhne do konce tohoto týdne, kdy se má o zákonu snižujícím dotace hlasovat ve Sněmovně ve třetím čtení.

Jde o dva biliony

Emoce z dotačního boje ovšem odvádí pozornost od toho, o co jde – tedy o téměř dva biliony korun, které tuzemský daňový poplatník odvede státní pokladně v různém typu daní.

Na aktivního člověka tak vychází ročně 300 tisíc korun. Stát si pak ještě něco půjčí, něco inkasuje z Bruselu, a pak utratí. Bude to ve prospěch těch, kdo celou tu zábavu platí? Tak zní otázka. V odpovědi na tuto úplně obecnou otázku se skrývá čertovo kopýtko navrženého rozpočtu.

Ani s nadsázkou nejde říct, že rozpočet šetří. Naopak výdaje zvyšuje o sto miliard. Otázka pak je, komu se přidá nejvíc peněz, a jak to prospěje současnosti i budoucnosti země. Odpověď je poměrně snadná.

Celkem 42 miliard navíc půjde na sociální dávky a služby – nutno upozornit, že proti obvyklému názoru pouze 11 miliard, tedy čtvrtina z toho navýšení, půjde na důchody. Významně vyrostou také výdaje na dávky sociální podpory a pečovatelské služby.

Skoro o stejnou částku, konkrétně o 38 miliard, vyrostou dopravní investice. V tomto případě zaujme, že se zároveň se zvýšením rozpočtu objevily zprávy o neuvěřitelně vysokých cenách, které stát hodlá za nové dálnice platit.

Částka dvě miliardy korun, na kterou přijde jediný kilometr pražského okruhu mezí dálnicí D1 a Běchovicemi, či dálničního spojení D55 z Babic do Napajedel, je varováním, že ani prudkým navýšením dotací se dokončení páteřní sítě dálnic nemusí přiblížit.

Třetí velkou položkou je zvýšení platů státních zaměstnanců o 20 miliard, v tom se skrývá i nepochybně prospěšné opatření na vylepšení finančního ohodnocení učitelů.

Tyto peníze rozhodnou i volby

Z toho všeho vychází jediný záměr: konkrétně vyjít vstříc pokud možno co největšímu počtu lidí. Nějaké sociální dávky pobírá nejméně třetina populace. Snad každý Čech – řečeno s nadsázkou – miluje dálnice a také počet zaměstnanců škol včetně rodinných příslušníků je větší než pracovníků v jiném sektoru.

Všechno dohromady pak jsou voliči, kteří v říjnu rozhodnou o tom, jestli současná vláda udrží svůj mandát.

Nemá smysl se nad tím rozčilovat. V demokratické zemi musí politici vycházet vstříc zájmům široké veřejnosti, a tak je v pořádku, když vycházejí. Nutno však upozornit, že k prosperitě takový přístup nestačí.

Zlepšení poměrů v zemi by měl odpovědný politik zařídit, i kdyby se tomu občané, aspoň ti hůře informovaní, všemi silami bránili. Jenže chtít po politicích, aby měli takové spády rok před volbami, znamená chtít nemožné.       

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít