Náhrady církvím a zákon, který pomáhá všem
Jedním z předpokladů menšinové vlády je příslib, že sníží náhrady za církevní majetek. Tuto podmínku si stanovili komunisté a teď trvají na tom, že vládní strany ANO i sociální demokracie slib dodrží.
Mělo by to vyjít, maximálně hrozí zdržení, protože poslanci odloží projednání zákona, než ho zkonzultují s Ústavním soudem. Nemá přece smysl zavádět daně na náhrady církvím, když je může za pár měsíců opět zrušit ústavní stížnost opozice.
Církvím, zvláště té římskokatolické, chtějí komunisté uškodit, o tom nemůže být sporu, přesto se zdá, že nakonec bude mít jejich tažení opačný efekt. Křesťanské církve dnes trpí mnoha potížemi, nedostatek majetku k nim ovšem nepatří, případně patří k těm méně citelným.
Mnohem spíše se musí zamýšlet nad tím, jak by se měly znovu etablovat jako představitelky této společnosti, které přispívají k její kultivaci a k formulaci důležitých životních postojů.
Každý občan každé evropské země zná tradiční podobu křesťanského města nebo krajiny. Jejím důležitým, zpravidla klíčovým rozměrem jsou kostely, případně menší sakrální stavby, které jsou svědectvím, že se tato země nebo tento národ obracejí k něčemu vyššímu, než je běžná starost o přežití.
Co říká Mefistofeles
Hlavní problém je v tom, že tyto tradiční stavby, které mají dát světu další rozměr, samy trpí vnitřní prázdnotou a mění se na velká muzea se spoustou exponátů, jejichž smysl už málokdo chápe. Je na církvích, aby tuto prázdnotu oživily, a je pravda, že se o to různými prostředky snaží.
Za hlavní překážku je možné považovat, že se o křesťanské náboženství už nikdo nezajímá. Tradiční ideologii vytlačily z veřejného prostoru pseudonáboženská hnutí nacionalistů a socialistů, a i když se tato hnutí vyčerpala, k církvi se vrací málokdo. Jak připomenout, že vůbec existujeme, to je, oč církvím běží.
V tomto směru může boj o církevní restituce pomoci. Komunisté jako radikální socialistická strana chtějí znovu získat pozornost a potvrdit, že se drží tradičních zásad. Proti tomu nemůže nic namítat ani sociální demokracie, která se v Česku vždy deklarovala jako odpůrce římské církve.
Tyto strany se dnes potřebují utvrdit ve svých starosocialistických základech, především však levice připomíná, že křesťanství v této zemi existuje a že je třeba se nad jeho zásadami zamyslet. Debata o církvích může prospět i pravici, která má v české tradici silné nacionalistické základy a přinejmenším proti katolíkům se ostře vymezovala.
Teď mohou strany jako ODS a TOP 09 znovu promyslet své základy a nově definovat svůj vztah ke křesťanským hodnotám. Zvláště však boj o restituce upozorňuje, že církve ještě existují. Připomíná, že se nějak dokázaly vypořádat s útlakem komunistického režimu, zřejmě tedy mají nějaké hodnoty, za které stálo bojovat.
I kdyby přišly o část svého majetku, jejich cestu k vyšším hodnotám to neohrozí, pokud jim to ještě nemůže pomoci. „Té síly díl jsem já, jež, chtíc páchat zlo, vždy dobro vykoná,“ říká o sobě Mefistofeles v Goethově knize o Faustovi. Jakoby se dnes podle tohoto pravidla chovali komunisté.
Jak se vlastně máme? Skvěle, nebo to stojí za starou bačkoru?
Petr Honzejk
Jak na dezinformace
Libor Dvořák
Čeští podnikatelé vyrazili na Západ
Luboš Kreč
Svět v nepořádku
Lída Rakušanová