Nad ránem vtrhli do liduprázdné budovy sovětští vojáci – z propagandistických důvodů potřebovali najít sklad zbraní, které by mohli později vydávat za „výzbroj kontrarevolucionářů“.
Mimořádné vysílání tehdejšího Československého rozhlasu začalo necelé dvě hodiny po půlnoci z 20. na 21. srpna 1968. Rozhlas tehdy nejprve burcoval lidi, z nichž mnozí samozřejmě poklidně spali.
22. srpna 1969 schválilo předsednictvo Federálního shromáždění takzvaný obuškový zákon neboli Zákonné opatření o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku.
„Kolegové z oddělení vzdělávání zaváděli skutečně inovativní metody takzvané badatelské výuky,“ říká pro Radiožurnál Světlana Ptáčníková, bývalá ředitelka Archivu bezpečnostních složek.
„Pamatuji si, jak nápisy ze zdí postupně mizely, ale ne pod hlavněmi. Pro mě osobně se tím realita už příliš přizpůsobuje dramatickému vyprávění,“ říká kritik Josef Chuchma pro Český rozhlas Plus.
„Probudila mě kolegyně, utíkal jsem do Rozhlasu. Z paměti mi nevymizí hukot letadel letících bez světel temnou nocí nízko nad střechami," říká pro Český rozhlas Dvojka tehdejší redaktor Ondřej Neff.
Události srpna 1968 si v Praze ve Vinohradské ulici před budovou Českého rozhlasu připomněli nejvyšší ústavní činitelé v čele s prezidentem Petrem Pavlem.
47:31
Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Příběhy z koncentračních táborů, pracovních lágrů z 50. let nebo vzpomínky na školu za normalizace a o kádrování za komunismu. Část historie, kterou by si měli všichni pamatovat.
Politika zaměřená zjevně proti zájmům jiných zemí je podle něj nepřípustná. „Na tyto hrábě nyní šlapou vůdčí země Západu,“ prohlásil šéf Kremlu. O válce na Ukrajině se v této souvislosti nezmínil.
47:45
Praha||Mikuláš Kroupa, Miloslav Lubas, Barbora Šťastná|Historie|Příběhy 20. století
Osmnáctiletý Karel Kovařovic se v srpnu 1968 pokusil zachránit raněného a sám byl dvakrát postřelen. Dvaadvacetiletý Miroslav Jeník se svým bratrem vytáhli z požáru zraněnou ženu.
Podle maďarského deníku příslušníci maďarské menšiny na Slovensku vítali v srpnu 1968 jednotky Maďarské lidové republiky na československém území jako osvoboditele. Pravá opak je pravdou, říká Varga.
47:49
Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Vyděšení a zmatení obyvatelé vycházeli do ulic, hrozili na vojáky pěstmi, skandovali hesla volající po svobodě, snažili se vojákům vysvětlovat, že jsou okupanti, ulice zaplavily tisíce plakátů.
V pozůstalosti Karla Bucháčka se našlo na 80 tisíc snímků, které zachycují výstavbu metra, fronty na knihy a zájezdy i okupaci v roce 1968. Na jeho tvorbu upozornila až rodina po Bucháčkově smrti.
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
17. srpna 1968 odletěla z Prahy rumunská delegace, která ujistila Československo o svém přátelství a podpoře. V té době všichni doufali, že vojenský zásah ze strany Moskvy nepřijde.
Pořad působil tehdy jako zjevení. Vysílal se živě, součástí byly telefonáty komunistickým funkcionářům a otevřeně se v něm probírala všechna aktuální témata.
„Kdo nemá v úctě svobodu v celé její celistvosti, ten bude vždy v pokušení ji omezovat a překrucovat,“ řekl premiér Petr Fiala (ODS) na pietním shromáždění před Českým rozhlasem.
„Zrovna v nejtemnější chvíli zazněl poprvé do éteru signál: Jsme s vámi, buďte s námi! Signál, který o více než půlstoletí později v Česku zopakoval ukrajinský prezident,“ uvedla předsedkyně Sněmovny.
„Naší povinností by mělo být, abychom vždy pomáhali těm, kterým hrozí, že se jim třeba v jiné podobě stane to, co se stalo nám v roce 1968,“ zdůraznil předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).
„To nejlepší, co můžeme dělat s traumaty, je vypořádat se s nimi, ale ne cestou černobílého vidění, ne cestou sklouzávání do často primitivní nenávisti,“ prohlásil prezident Petr Pavel.
„Myslím si, že odejdou. Ale bude to chvilku trvat. Moudrost, rozum a cit musí zvítězit,“ sdělil Volnému svůj názor na příchod okupačních vojsk náhodný kolemjdoucí.
„Nebylo možné, aby o tom příslušná vojenská nebo politická místa v Československu nevěděla. Problém byl v tom, že to brali spíš jako psychologickou hru,“ říká pro Radiožurnál Oldřich Tůma.
V pondělí uplyne 55 let od počátku sovětské okupace Československa. Ačkoli u nás armáda zůstala nečinná, jen od srpna do prosince 1968 zemřelo v důsledku invaze asi 135 československých občanů.
„Dnešním mladým bych vzkázal, aby se hlavně zajímali o historii, aby četli – ne pamflety na internetu, ale odbornou literaturu. Pak se dají hůř ovlivnit všelijakejma populistama,“ říká Karel Dvořák.
Dokumentaristka Helena Třeštíková říká, že Dubček rozhodně nebyl hrdina. Robert Kirchhoff, režisér a autor filmu Všichni lidé budou bratři, ale upozorňuje, že politik měl malý manévrovací prostor.