Kritik: Ve filmu Vlny se zdá, že členové zahraniční redakce byli disidenti. Byli to ale prominenti
Film Vlny režiséra a scénáristy Jiřího Mádla vyvolává u velké části publika nadšení. Někteří mu ale vyčítají, že zkresluje události zlomových let 1967 a 1968 v Československu. Pro literárního a filmového kritika Josefa Chuchmu se v jeden okamžik stal film přímo nesnesitelným. „Bylo to, když ti samí lidé, kteří protestovali proti invazi, tak pod hlavněmi sovětských vojáků smývali protiokupační nápisy,“ popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.
„Bylo mi tehdy deset let a velmi jsem to vnímal. Pamatuji si, jak nápisy ze zdí postupně mizely, ale ne pod hlavněmi. Pro mě osobně se tím realita už příliš přizpůsobuje dramatickému vyprávění,“ podotýká kritik.
I přes historické nepřesnosti by ale Chuchma nebránil, aby se snímek pouštěl studentům na středních školách – ovšem s uvedením do kontextu doby, v níž jedna rozhlasová redakce nebyla středobodem světa, ale součástí souvislého proudu žurnalistiky, který má svůj počátek v lednu 1968.
Poukazuje také, že některé postavy jsou vykresleny až příliš černobíle, přitom třeba vedoucí Redakce mezinárodního života Milan Weiner byl aktivní komunista.
„Vypadá to, jako by to byli disidenti, ale oni to byli prominenti. Každý post, který měl co do činění se zahraničím, nota bene západním, byl v hledáčku Státní bezpečnosti,“ upozorňuje Chuchma.
Poučení pro budoucnost
Chuchma k tehdejší době přistupuje bez nostalgie, připouští ale, že osobní zkušenost odpárat nelze: „I když je vaší povinností sledovat dané dílo, tak pokud to máte sdělit širokému publiku – a v takovém žánru jsem svou glosu psal –, promítnete do toho svou zkušenost.“
Vlny a skutečnost. ‚Přece nejste politický začátečník.‘ Rozhovor se soudruhem Zárubou se odehrál jinak
Číst článek
Při sledování filmu se prý zároveň nevyhnul ani asociacím na současnost. „Člověka napadají různé věci. Je to takové varování, co by mohlo nastat. Při projekcích na Slovensku to třeba někteří diváci vztahovali k situaci slovenského veřejnoprávního rozhlasu a televize. Míněno tlak cenzury, ne okupace,“ vysvětluje.
V jeho generaci je stále přítomen moment rezignace a ohnutí, k němuž došlo po roce 1968, a předtím v letech 1938 a 1948. A uvědomovat by si to měly i mladší generace, které nic z toho nezažily.
„Může se vám stát, že na vaše území vpadne okupační moc a najednou zjistíte, kdo je ochoten s okupanty spolupracovat. Ti citlivější a vnímavější z mladé a mladší generace by měli mít na paměti, že tato zkouška může v lidském životě nastat,“ uzavírá kritik.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus nahoře v audiozáznamu.
