Pořad, za kterým stál v březnu 1968 tehdejší šéf redakce mezinárodního života Milan Weiner, působil tehdy jako zjevení. Vysílal se živě, součástí byly telefonáty komunistickým funkcionářům a otevřeně se v něm probírala všechna aktuální témata.

„Až do pražského jara každý redaktor věděl, že může vysílat jen to, na čem bude kulaté razítko Hlavní správy tiskového dozoru. To znamená, že to bude schválené a eventuálně proškrtané,“ vysvětluje dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.

„Najednou v Písničkách s telefonem přišlo živé vysílání, které nemohl nikdo dopředu schvalovat. Věděli, že mohou říct úplně cokoliv. Pořad byl nesmírně otevřený a kritický a místy i na dnešní poměry svobodné žurnalistiky neskutečně ostré,“ popisuje.

V pořadu také poprvé zazněl termín pražské jaro. Autoři vyhlásili anketu mez posluchači, kteří měli zavolat se svými nápady, jak by se mělo období, které právě prožívají jmenovat. „Zaznělo mnoho nápadu a pražské jaro mezi nimi jen problesklo, ale pak se vžilo,“ říká Černý.

„Ze začátku bylo vysílání spoutané, ale jak čas běžel, tak pořadů s duchem svobody přibývalo,“ vzpomínala před časem jedna z tehdejších posluchaček Eva Kosová. „Bylo vidět, že svoboda není jen legenda a opravdu probouzí v člověku úžasnou kreativitu. Jako kdyby dostali křídla,“ dodala.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít