Nad ránem vtrhli do liduprázdné budovy sovětští vojáci – z propagandistických důvodů potřebovali najít sklad zbraní, které by mohli později vydávat za „výzbroj kontrarevolucionářů“.
Odchod Alexandra Dubčeka a nástup Gustáva Husáka znamenal definitivní tečku za pokusem o uvolnění poměrů v zemi. Místo toho se Československo naplno vrhlo do takzvané „normalizace“.
Kytara, knír a nesmlouvavý kritický pohled na dění ve společnosti. I to byl básník a písničkář Karel Kryl. Po okupaci emigroval do západního Německa, později kritizoval polistopadové poměry.
Čin Jana Palacha sochaře Zoubku hluboce zasáhl. „Otec celý život bral čin Jana Palacha za čin národního hrdiny. A v naší rodině byl za národního hrdinu celý život považován,“ vzpomíná sochařova dcera.
Politika zaměřená zjevně proti zájmům jiných zemí je podle něj nepřípustná. „Na tyto hrábě nyní šlapou vůdčí země Západu,“ prohlásil šéf Kremlu. O válce na Ukrajině se v této souvislosti nezmínil.
47:49
Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Vyděšení a zmatení obyvatelé vycházeli do ulic, hrozili na vojáky pěstmi, skandovali hesla volající po svobodě, snažili se vojákům vysvětlovat, že jsou okupanti, ulice zaplavily tisíce plakátů.
V pozůstalosti Karla Bucháčka se našlo na 80 tisíc snímků, které zachycují výstavbu metra, fronty na knihy a zájezdy i okupaci v roce 1968. Na jeho tvorbu upozornila až rodina po Bucháčkově smrti.
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
17. srpna 1968 odletěla z Prahy rumunská delegace, která ujistila Československo o svém přátelství a podpoře. V té době všichni doufali, že vojenský zásah ze strany Moskvy nepřijde.
Pořad působil tehdy jako zjevení. Vysílal se živě, součástí byly telefonáty komunistickým funkcionářům a otevřeně se v něm probírala všechna aktuální témata.
„Kdo nemá v úctě svobodu v celé její celistvosti, ten bude vždy v pokušení ji omezovat a překrucovat,“ řekl premiér Petr Fiala (ODS) na pietním shromáždění před Českým rozhlasem.
„Zrovna v nejtemnější chvíli zazněl poprvé do éteru signál: Jsme s vámi, buďte s námi! Signál, který o více než půlstoletí později v Česku zopakoval ukrajinský prezident,“ uvedla předsedkyně Sněmovny.
„Naší povinností by mělo být, abychom vždy pomáhali těm, kterým hrozí, že se jim třeba v jiné podobě stane to, co se stalo nám v roce 1968,“ zdůraznil předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).
„To nejlepší, co můžeme dělat s traumaty, je vypořádat se s nimi, ale ne cestou černobílého vidění, ne cestou sklouzávání do často primitivní nenávisti,“ prohlásil prezident Petr Pavel.
Pražské jaro přineslo změny v kulturním a společenském životě, otevřelo diskuzi o revizi politických procesů z 50. let a především zrušení cenzury v červnu 1968. To všechno začalo znepokojovat Moskvu.
Svatopluk Bauman, který ve svém věku nechápal, co se kolem něj děje, byl nejprve umístěn do pražského zámečku Jenerálka, který gestapo vyčlenilo pro internaci dětí odbojářů, celkem jich tam bylo 50.
„Dokázal hájit lidská práva nejen ve své vlasti. Jeho odkaz je i v dnešní pohnuté době stále aktuální,“ reagovalo na twitteru na zprávu české ministerstvo zahraničí.
Po skončení akce bude otevřena Galerie Vinohradská 12, kde si návštěvníci mohou prohlédnout výstavu o činnosti humanitární organizace Bílý kruh bezpečí.
Ještě nedávno to bylo téma, které historici opomíjeli. O invazi vojsk 21. srpna 1968 a o následném odchodu sovětských vojsk z Československa v roce 1991 vznikla celá řada prací. Co ale bylo mezi tím?
„Cítil jsem potřebu tuto událost nějakým výrazným způsobem připomenout. Mrzelo mě, že se na takové dějinné okamžiky s poselstvím pomalu zapomíná,“ uvedl autor myšlenky. Akce se konala už pošesté.
Sám sebe označoval za posledního okupanta v Československu. Kdo byl generál Eduard Arkaďjevič Vorobjov? Jak vnímal s odstupem času invazi z roku 1968? A jak srpnové události reflektuje dnešní Rusko?
21. srpen se mezi nejdůležitější data zapsal hned dvakrát. Zatímco v roce 1968 přivezly „bratrskou pomoc“ tanky Varšavské smlouvy, o rok později už stříleli do demonstrantů domácí síly.
Češi si svůj romantický vztah k Rusku odbyli po druhé světové válce, a jelikož okupaci a normalizaci snášeli psychicky o mnoho hůře než Slováci, k lásce k Rusku se už nemohou vrátit, tvrdí komentátor.