‚Nevěřil, že Bratříčku, zavírej vrátka zazní v rozhlase.‘ Kryl by oslavil 80 let, jeho protestsong je legendou
Kytara, knír a nesmlouvavý kritický pohled na dění ve společnosti. I to byl básník a písničkář Karel Kryl, který by v pátek oslavil 80. narozeniny. Jeho nejznámějším protestsongem je skladba Bratříčku, zavírej vrátka. Ta se stala také symbolem odporu proti srpnové okupaci Československa a tehdejšímu nedemokratickému režimu.
„Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,“ začíná nejslavnější píseň Karla Kryla. Spontánně ji napsal kolem 21. srpna 1968.
Karel Kryl by oslavil 80. narozeniny, připomeňte si ho v reportáži Martina Hrnčíře
„Odjel jsem 19. srpna na dovolenou k rodičům. Chtěli jsme si večer udělat táborák s kamarády,“ vzpomínal písničkář v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 1993.
„Před půlnocí jsem uslyšel – jako starý kozák z vojny od protivzdušné obrany státu – letět Antonovy. A nebylo jich málo. Říkal jsem si, že tohle není náhoda. Odběhl jsem si do chatičky, kde bylo staré rádio. No a tam jsem se dozvěděl, že jsme okupovaní,“ vyprávěl Kryl.
Protestsong Bratříčku, zavírej vrátka krátce na to uvedl hudební publicista Jiří Černý v rozhlasové hitparádě Čtrnáct na houpačce.
„Karel byl dojatý, když se písnička ozvala v Československém rozhlase. Nevěřil, že to projde. Ale prošlo to a hrálo se to skoro čtyři měsíce, řekl bych,“ popsal Černý ve filmovém dokumentu Bratříček Karel.
Do Německa a demokracie
Atmosféra po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy ale rychle houstla. O Krylovi už se nesmělo psát. Hudebník se tak rozhodl emigrovat do Západního Německa, kde nakonec žil dvacet let.
Lidé v Československu ho ale mohli poslouchat dál. A to díky zakázanému vysílání stanice Svoboda Evropa, kde moderoval hudební pořad.
Přezdívalo se mu Básník s kytarou. Do rodné země se vrátil nakrátko na konci listopadu 1989, a to na pohřeb své matky. Nakonec zůstal v Československu o několik dní déle a odehrál koncert v pražské Sportovní hale.
Druhý den zazpíval s Karlem Gottem na balkonu paláce Melantrich na pražském Václavském náměstí.
Revoluční nadšení ale vzápětí vystřídalo zklamání. Karel Kryl často a ostře kritizoval tehdejší společenské a politické poměry.
„Jestliže máme mít demokracii, pak to předpokládá občana vědomého si, že jestliže si sám neudělá, pak nemá. Nikdo mu nic nedá. Musí si vzít a říct. A hlavně aby přemýšleli, co jsou vlastně. Sice mají jenom jeden hlas, ale všichni o něj stojí. Protože každá moc, která je nekontrolovaná, degeneruje a bere si čím dál víc moci,“ prohlásil.
Rozhovory a písničky si můžete připomenout v rozhlasové aplikaci mujRozhlas, kde najdete třeba pořad Rendez vous, ve kterém vzpomíná na Karla Kryla jeho bratr Jan.
