Maďarská vláda, která zastává protiimigrační politiku, v pátek uvedla, že svůj plán zdarma poskytnout žadatelům o azyl jednosměrnou jízdenku do Bruselu myslí vážně.
Ani v Bělehradě se necítil Vladimir Volochonskij bezpečně, na dveře mu kdosi namaloval písmeno Z a úřady ho označily za rizikovou osobu. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz potvrzuje i přítomné rusofilství.
Od začátku invaze na Ukrajinu Rusko kvůli nesouhlasu s agresí opustilo přes půl milionu lidí. Uvalení mezinárodních sankcí jim nicméně značně zúžilo možnosti, kde se usadit.
Mladistvý uprchlík Miloš Navrátil strýce nenašel, v Kanadě však zůstal, vystudoval, oženil se a jeho příběh patří k nejpozoruhodnějším českým emigrantským historiím s dobrým koncem.
Nejstarší byl otec Karel (ročník 1920), nejmladší vnučka Claudie (1965). Chtěli do Rakouska, avšak nebyli svobodní občané, nýbrž obyvatelé komunistického státu, který jim sebral pasy.
Mnozí lidé mají tendenci zahrnovat všechny současné občany Ruské federace, kteří emigrovali a žijí mimo jiné i v Česku, do stejné kategorie skrytých či otevřených příznivců Putinova režimu.
Nerovnosti v příjmech mezi jednotlivými odvětvími, ale taky mezi hlavním městem a venkovem jsou hlavní důvody odchodů. Tím méně častým, přesto ale pojmenovaným důvodem, je nízká tolerance LGBTQ+ lidí.
Kytara, knír a nesmlouvavý kritický pohled na dění ve společnosti. I to byl básník a písničkář Karel Kryl. Po okupaci emigroval do západního Německa, později kritizoval polistopadové poměry.
Žánrově těžko zařaditelný Pavel Zajíček je pro mnohé znám jako jedna z nejvýraznějších postav českého undergroundového společenství 70. let minulého století.
Na Šrí Lanku přijelo od začátku války na Ukrajině přes 288 tisíc Rusů a skoro 20 tisíc Ukrajinců. Pobídka k tomu, aby do sedmého března opustili zemi, míří kromě Rusů i na příchozí z Ukrajiny.
„Můj otec opustil Československo v srpnu 1948. O české občanství jsem požádala v roce 2019. Potřebovala jsem hodně dokumentů. Když žádost přišla zpět nepotvrzená, tak to byl šok,“ říká jedna z nich.
Za druhé světové války vydával uprchlíkům cestovní pasy. „Protože mu došly československé pasy, tak tady v Marseille pořídil jejich imitaci, ale byly růžové,“ upřesnil současný velvyslanec ve Francii.
Všichni se chtějí vrátit do svých domovů, jakmile to bude možné. Zatím ale Izrael přemýšlí, jak pomoci 200 000 uprchlíkům. Hotely jim vycházejí vstříc, vzniká pro ně i glampingové stanové městečko.
Po invazi na Ukrajinu uprchlo z Ruska přes 800 tisíc lidí. Někteří si to ale po čase rozmysleli a vracejí se domů. Hlavně mladí Rusové si mnohdy stěžují na práci v zahraničí.
Počet imigrantů deportovaných ze zemí Evropské unie ve druhém čtvrtletí letošního roku vzrostl o 29 procent v porovnání se stejným obdobím loňského roku, většina byla z Francie a Německa.
Na Slovensku v souvislosti s parlamentními volbami fungují iniciativy, které se snaží přesvědčit mladé Slováky k tomu, aby šli k volbám místo emigrace. Každoročně jich ze země docházejí tisíce.
Odvolací soud dvěma mužům dvouleté podmíněné tresty potvrdil, dalším dvěma je nově uložil. Bývalí příslušníci StB šikanovali mimo jiné člena hudební skupiny The Plastic People of the Universe.
„Možná nejdůležitější otázkou nikoli pro nás, ale třeba pro Senát nebo pro prezidenta je, jestli pan Fremr neuvedl při slyšeních v Senátu senátory a senátorky v omyl,“ přibližuje historik.
Podle dokumentů z archivu, na které poukázali senátoři Hilšer a Kordová Marvanová, měl kandidát na ústavního soudce Robert Fremr podepsat asi sto rozsudků za emigraci.
Po pondělním hlasování Knesetu nastal boom žádostí o informace, jak se k cizímu občanství dostat. Ožily také skupiny na sociálních sítích, které jsou na podobná témata zaměřené.
Venezuela byla v 50. letech čtvrtou největší ekonomikou na světě. Teď je na západní polokouli po druhou nejchudší zemí. K rozkladu zemi dovedl režim Huga Cháveze a jeho pokračovatele Nicoláse Madura.
Podle nedávného průzkumu německé Nadace Konrada Adenauera touží 70 procent Turků ve věku mezi 18 a 25 lety usadit se v zahraničí. Zvolení Recepa Erdoğana prezidentem by mohlo trend ještě posílit.
„Myslela jsem si, že budu mít ateliér na Montmartru. Odjela jsem bez znalosti jazyka, bez jistot. Přes den jsem neměla co jíst, ale večer jsem si užila“ popisuje výtvarnice Martina Skala.