Nechci se nechat zabít, ani být součástí těch, kdo vraždí, říká Rus, který po mobilizaci odešel do Srbska
Od začátku invaze na Ukrajinu Rusko kvůli nesouhlasu s agresí opustilo přes půl milionu lidí. Uvalení mezinárodních sankcí jim nicméně značně zúžilo možnosti, kde se usadit. Jednou ze zbývajících eventualit bylo a stále je Srbsko, kam se po vyhlášení mobilizace rozhodl odejít i Andrej Girko. „I kdyby válka teď hned skončila, nemyslím si, že by v Rusku bylo v několika příštích letech bezpečno,“ míní v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Před odchodem do Srbska jste žil v Petrohradu, kde jste provozoval několik školek a dětských skupin. Kdy jste se rozhodl Rusko opustit?
V zásadě poté, co Vladimir Putin vyhlásil mobilizaci. Nejdříve jsem strávil přibližně deset dní v Turecku a na začátku října 2022 jsem přijel do Nového Sadu. Následně se ke mně připojila i má rodina. V Rusku to tehdy bylo docela krušné, snažilo se totiž odjet opravdu hodně lidí.
Byla tedy mobilizace tím klíčovým bodem, který vás s rodinou přiměl k odchodu? Anebo šlo i o to, že jste již delší dobu nebyl spokojený s tamní politikou?
S manželkou jsme již dříve plánovali Rusko opustit a usadit se jinde, naším cílem bylo Portugalsko. Už v roce 2021 jsme začali shromažďovat potřebné dokumenty pro víza, začátek invaze nám ale plány zcela naboural, neboť většina evropských zemí přestala příslušné žádosti i kvůli sankcím přijímat, a tak jsme se rozhodli ještě nějakou dobu v Petrohradu zůstat a vyčkávat, co se bude dít.
Ruští disidenti se v Srbsku necítí bezpečně. Čelí výhrůžkám na internetu, hrozbám i fyzickému násilí
Číst článek
Tchán pochází z Ukrajiny, máme tam hodně přátel a příbuzných. V danou chvíli jsme si řekli, že zlomovým bodem, kdy bych nejprve já sám odjel, by pro nás tedy byla mobilizace, neboť nechci být součástí něčeho, co vraždí, a ani se sám nehodlám nechat zabít. Opravdu ostře se vymezuji vůči válce, především s našimi sousedy. Považuji se za pacifistu a myslím, že cokoli se dá vyřešit beze zbraní a násilí a zabíjení lidí nelze ničím ospravedlnit.
Stále se mluví o druhé světové válce, kde jsme bráni jako jeden z národů, díky kterému se podařilo porazit nacisty. Jenže v současném kontextu to vypadá, že Rusko je úplně stejná země, která se snaží zabírat nová území a zabíjí lidi. A na tom se nechci podílet.
Po příchodu do Srbska jste tedy otevřel školku pro ruskojazyčné děti v Novém Sadu. Proč zrovna tam?
Původně jsme měli namířeno do Černé Hory, pak mi došlo, že bude lepší se usadit někde, kde žije více lidí i početnější ruská komunita. Do Nového Sadu jsem přišel na radu jednoho kamaráda, který mi nejprve nabídl u něj zůstat, trochu se rozkoukat a rozhodnout se, jestli bych chtěl školku založit i zde.
Vybíral jsem pak mezi Bělehradem a právě Novým Sadem, tady mi to ale přišlo takové klidnější a pro rodiny s dětmi i vhodnější. Nejdřív jsem zorganizoval pár aktivit pro děti, pak jsem obepisoval různé kanály na telegramu, až se mi podařilo opět založit školku. Jinak mám také ještě studio pro kurzy capoeiry.
Názory na válku
Vaše rodina či přátelé vás v rozhodnutí podporovali, či spíše naopak?
Někteří přátelé mě v tom podpořili s tím, že to podle nich byl dobrý krok a zároveň ne každý má také možnost odejít. S rodinou to bylo trochu složitější, mí rodiče už jsou přece jen starší lidé a zprávy sledují hlavně ve státní televizi.
Můj otec se se mnou někdy o věcech, které prokremelská televize šíří, snaží mluvit, v zásadě jsme se ale dohodli, že se o daném tématu raději bavit nebudeme. Někdy je to lepší řešení. Přes to všechno jsem ale pořád jejich syn, kterého podporují. Horší to bylo s dalšími přáteli, podle kterých by Rusko své síly mělo poslat i dále do Evropy.
Když jsem se s nimi snažil mluvit o míru, lidských právech, vzdělání a tak dále, reagovali na to většinou kritikou NATO nebo nutností chránit ruské hranice či lidi na Donbasu, dále o územích, která kdysi Rusku patřila a podobně.
Rusové utíkají do Srbska. V novém domově se setkávají s propagandou i podporou války
Číst článek
Pár dní předtím, než jsem z Ruska odjel, jsem také byl na menší narozeninové oslavě. Bylo nás tam vícero věkově podobných a myslím, že i docela dost vzdělaných lidí včetně třeba primáře, úspěšného IT vývojáře či stavebního inženýra. Řekli jsme si, že o invazi nebudeme mluvit, asi po čtvrthodině jsme u ní ale samozřejmě stejně skončili.
Strašně mě zarazilo, že jsem byl opravdu jediný, kdo ji kritizoval. Pak začali křičet, že Rusko musí světu ukázat svou sílu a bombardovat evropská města. Řekl bych, že za tím bude hlavně silná propaganda. Vybavuji si ještě paradox toho, že zatímco jsem oslavoval něčí narozeniny, v tu samou chvíli se jeden z mých kamarádů v Kyjevě zrovna ukrýval před bombovým útokem.
Hodně srbských přátel se mě pak ptá na Putina, na ruskou vládu. Věřím, že drtivá většina Rusů, kteří do Srbska odešli, jsou jeho odpůrci. Není to o tom, že bychom byli proti Rusku, tedy naší zemi jako takové, jednou bych se tam chtěl vrátit, i třeba jen na dovolenou s přáteli či s rodinou. Co nám vadí, je její současné vedení.
Co by následovalo, kdybyste se do Ruska vrátil nyní?
Vrátit bych se mohl, ale nechci. Respektive bych rád viděl rodinu a přátele nebo navštívil oblíbená místa, ale nehodlám současný stav jakkoli podporovat. Naopak bych rád více cestoval po Evropě v souvislosti s capoeirou, což ale nejde kvůli vízům.
Případná mobilizace by nyní také neměla být takový problém, neboť armáda má spoustu dobrovolníků, kterým i skrze účinnou propagandu slíbila vyšší platy. Jinak se nábory do armády vcelku vyhnuly metropolím jako Petrohrad či Moskva, protože stát ví, že jsou to revolucionářská města. Tamní život tak v podstatě běží normálně, vše funguje.
Generační konflikt
V Srbsku zůstává trochu paradoxem fakt, že do něj sice odešli mnozí ruští Putinovi odpůrci, na druhou stranu ale mezi některými Srby stále převládá určitá forma rusofilství. Jak se s tím, když vám například někdo řekne, že obdivuje Vladimira Putina, že fotografie z Ukrajiny jsou falešné a podobně, vyrovnáváte?
Z historického hlediska se nabízí určité momenty, kdy měli Srbové pocit, že Rusko byla jediná země stojící na jejich straně. I z daných důvodů mají někteří stále za to, že mezi státy panují tolik přátelské vztahy. V zásadě je to pro nás Rusy dobré, nemám ale pocit, že by mnoho z mých srbských přátel, kterým je přibližně okolo třiceti čtyřiceti let, Putina podporovalo.
Srbsko na rozcestí Východu a Západu. Čína do něj již investovala tolik, že nemůže odejít, míní analytik
Číst článek
Ještě pořád mají v živé paměti, co znamená bombardování, a jednoznačně se staví proti konfliktu. Řekl bych, že i z toho důvodu nás mezi sebe mnozí Srbové přijali, protože ví, co je válka zač. Problémem jsou spíše starší lidé, kteří mají stále před očima ono mocné Rusko a v Putinovi vidí určitý vzor. Mladí se ale otáčí spíše k Evropě, k Západu.
Podle vás se tedy v daném kontextu jedná především o generační konflikt?
Ano, starším lidem nejde o Ukrajinu, spíše o určitou formu msty vůči NATO. Myslí si, že jedině Putin je schopný se Severoatlantické alianci postavit. Takové ty suvenýry jako trička či hrnky s Putinem nebo písmenem Z, které jsme viděli různě po Bělehradu, rovněž cílí spíše na ně. Nikoho v mladém věku jsem s nimi doposud nepotkal.
Mimochodem jsem se s nimi ale nesetkal poprvé, všiml jsem si jich i v Indii, Nepálu, Egyptě či Turecku. Určitá část starší generace má jednoduše za to, že silný lídr je dobrý lídr. Nepotřebují, aby byl inteligentní, jde jim o to, aby uměl ukázat moc. Vnímají to jinak.
Zpočátku jsem ještě neuměl srbsky a i na starší lidi jsem se tak snažil mluvit anglicky. Když se mě pak ptali, odkud jsem s tím, že si mysleli, že budu třeba Američan, nechápali, proč na ně jako Rus nemluvím rusky a proč nejsem na své kořeny dostatečně hrdý.
Rusové proti invazi
Stále fungují denní letecká spojení mezi Petrohradem či Moskvou a Bělehradem. Počet ruských podniků v Srbsku se značně zvyšuje. Máte tedy pocit, že Rusové do země stále přicházejí především kvůli odporu vůči Kremlu, jak jste zmiňoval, nebo se mezi nimi přece jen najdou i tací, kteří v přesunu začali hledat spíše ekonomické než politické zájmy?
Určitě to začalo jako především politická rozhodnutí, ale myslím, že v současné době už ruská komunita z ekonomického hlediska dokáže přinášet dobré věci i do srbské společnosti. Místní i Rusové zde říkají, že vytváříme dobré projekty, jako je například naše školka, a že se lidé snaží adaptovat.
Rusové zapouštějí kořeny v Srbsku. Zaregistrovali tam na 9000 tisíc nových podniků
Číst článek
I pro mě je to celé ekonomickou příležitostí, neboť bych v Novém Sadu rád zůstal. I kdyby válka teď hned skončila, nemyslím si, že by v Rusku bylo v několika příštích letech bezpečno.
Máte pocit, že se Rusové v Srbsku spíše drží ve své vlastní komunitě, nebo mají zájem na tom se integrovat do zdejší společnosti?
Jsme opravdu rádi, že zde můžeme být. Mám i několik srbských přátel, kteří nás podporují. Rozhodně zde nežijeme v nějakém z naší iniciativy uzavřeném ghettu. Lidé, kteří sem přišli, jsou inteligentní, zajištění a schopní přinést něco nového. I Srbové jsou rádi za nové služby, kavárny, projekty, v některých školách jsou dokonce hodiny ruštiny.
Také to vypadá, že se zde opravdu snaží Rusům, kteří odešli, nějak pomoci. Je totiž vážně třeba si uvědomit, že ti, kdo Rusko opustili, se výhradně staví proti invazi. Jsou to lidé, kteří se chtějí dále rozvíjet, přinášet dobré nápady a žít plnohodnotný život.
