O hokeji se s Davidem nebavíme. Co se stane v kabině, patří jen do kabiny, říká Pastrňákova matka
O začátcích Davida Pastrňáka v NHL, odchodu z Havířova do Prahy, ale i vztahu synů Jakuba a Davida se v pořadu Na place rozpovídala jejich matka Marcela Ziembová. „Na začátku klidně na trénink i dobíhal, když ho řidič autobusu nechtěl vzít. Protože maminka mu třeba zapomněla nabít čipovou kartu a neměl u sebe dvanáct korun,“ směje se matka současného hvězdného hokejisty.
Syn David před týdnem celou třetí třetinu v zápase Bostonu proseděl na střídačce. Mluvila jste s ním, jak to nesl?
Jak všichni víme, tak ze šatny se nic netahá, takže jsem s ním o tom nemluvila. Nikdy to s ním neřeším. Nechci to víc rozpitvávat.
Když si s Davidem povídáte, tak se nebavíte o hokeji?
Ne, nikdy.
Jak často jezdíte za Davidem do zámoří?
Většinou to bývá kolem Vánoc. Buď začátkem prosince, nebo v play-off, ale já jsem ten typ, že vyrážím, až když se podaří postup do druhého kola play-off. Když se nedostanou do druhého kola, tak tam necestuji. Teď ale jak je malá na světě, tak jsme se domluvili, že bych jezdila třeba dvakrát třikrát za sezonu. Zatím mají jednoho prcka, takže to zvládají.
Pocházíte přímo z Havířova?
Ano.
Začátky v Havířově
Jak se syn David z hornického městečka Havířov dostal do hokejové bašty jménem Boston?
Ve třech letech jsem ho postavila na brusle, tatínek Milan se někde ztratil. David byl hodně aktivní dítě, tak jsem ho vzala na zimní stadion, kde nám řekli, že nic moc nepotřebuje, jen brusle, přilbu a rukavice. V září, když Davidovi byly tři roky, tak jsem ho postavila v Havířově na led.
Šlo mu to v začátcích?
Měl už kolečkové brusle od o pět let staršího bráchy, takže měl předpřípravu. Postavil se na led a šlo mu to. David byl divoký už v břiše, takže tam už se něco dělo. V břiše jsem podle mě měla všechny lajny a brány, jak tam pořád řádil.
Jak jste to měli daleko na zimní stadion?
Úplně blízko to nebylo, třeba patnáct minut autobusem. Neměl to nejblíž, ale párkrát si to i zaběhl, když neměl dvanáct korun na lístek na bus. Maminka někdy zapomněla nabít čipovou kartu, tak to bylo někdy divoké. Jinak ale fláknul s taškou do kouta po příchodu ze školy, nafasoval svačinu, vzal si kolečkáče, mazal na hřiště a vrátil se večer. Od dětství hrál, fotbal, tenis a pořád se hýbal. Kdyby se nevěnoval hokeji, tak by byl určitě dobrý v tenise. Sport má jednoduše v krvi.
Hnala jste ho do tréninku, hokeje, nebo nemusela?
Vůbec. Měli jsme uvolněnou morálku, dělali si, co chtěli. David vstával na trénink třeba za pět čtyři hodiny, což je strašné. Nebyla jsem ten typ, že bych ho vykopala z postele, ale těch situací, že by se mu nechtělo na trénink, bylo minimálně.
V roce 2014 jste se přestěhovala do Prahy, nestýská se vám po Havířově?
Dva dny zpátky jsem se vrátila z Havířova. Stýská se mi jen proto, že tam mám druhého syna. Jinak bych tam už nejezdila. Také tam mám pár hokejových maminek, kdy se scházíme, když tam přijedu. Jinak nemám jiný důvod tam vyrážet.
Kdy došlo k zjištění, že je „Pasta“ rozdílovým hráčem?
Když jsme byli kdysi v roce 2013 na Hlinka Gretzky Cupu, tak za mnou přišel pan Volek a řekl mi, že to David dotáhne daleko. To mu bylo sedmnáct let. V Břeclavi mi tenkrát Volek řekl, že bude v prvním kole draftu do desátého místa. Vůbec jsem v té době nevěděla, co je draft, takže na mě mluvil cizí řečí.
Kritiku beru, musím být prostě lepší, reaguje Pastrňák na vyřazení ze sestavy v zápase proti Seattlu
Číst článek
Odkývala jsem to a doma jsem si dohledala, co znamená draft. Takže mi rázem stály vlasy na hlavě. Podívala jsem se, jak jsou tam všichni oblečení hezky a připadalo mi to jako divadlo. Plno tatínků v té Břeclavi říkalo, že když Pasta vyroste, tak z něj něco bude. Poprvé jsem začala přemýšlet, co by se mohlo po draftu stát.
Jaké byly jeho další kroky z Havířova?
Jirka Hudler starší vymyslel, že by měl David na rok jít bydlet a hrát do Třince, prostě tam jít na zkušenou. Normálně za starší dorost, stejně jako v Havířově. Chtěli jsme otestovat, zda David zvlčí, nebo nezvlčí. Hrál tam, ale plno rodičů v Havířově mi to nemohlo odpustit, protože jsem ho vyrvala z dokonalé pětky a poslala do Třince. Nemohla jsem říct, že ho dáme do Švédska, to bylo tajné. Byl to hodně velký test, ale David uspěl.
O rok později po letní přípravě odjel do Švédska. Tam pak nastoupil na švédský gympl, kde co se týče jazyka uměl jen anglicky hello, yes a no. To bylo vše, za měsíc se tak nějak naučil dorozumívat. Všichni kolem mu pomáhali a tenkrát nám slíbili, že půjde do rodiny, ale šel normálně do třípokojového bytu, kde bydlel nějaký Švéd. Jemu bylo osmnáct, Davidovi bylo šestnáct.
Pochytil něco z té švédštiny?
Umí švédsky, rozumí švédsky, ale nemluví tak plynule jako angličtinou. Možná po večerech ale zkouší mluvit s Rebeccou.
Ze Švédska pak po draftu zamířil rovnou do Bostonu?
V červnu 2014 jsme jeli na draft do Philadelphie a tam si jako osmnáctiletého Davida vybral Boston.
Tam jste se odstěhovala s ním, nebo byl také sám?
Sám tam byl. Vždyť už byl přes dva roky sám ve Švédsku a sám mi řekl, že si zvykl být sám. Měl tam Davida Krejčího a Zdena Cháru, kteří se o něj postarali. Věděla jsem, že je v dobrých rukách, protože ne každý tým má nějakého Čecha nebo Slováka, navíc ještě takové super kluky.
Stěhování do Prahy
Proč jste se odstěhovala do Prahy, když jste měla jednoho syna v Havířově a druhého v Bostonu?
Davida nenapadlo nic jiného než si najít v Praze podnájem, protože před cestou do Bostonu tady měl letní přípravu. Podnájem nikde nedostaneš na měsíc nebo na dva, vždy dostaneš na rok. Tak jsem si řekla, že to zkusím, protože Kuba se v Havířově také mohl osamostatnit, protože mu bylo 24 let. Sbalila jsem psa, třináct krabic od banánů a odjela jsem na Žižkov. Bylo to parádní (smích). Nikoho jsem neznala.
Bylo to na začátku podzimu, takže brzy tma a deprese a už jsem chtěla zpátky, ale vydržela jsem. Jednoduše jsem chtěla změnu a také aby se Kuba osamostatnil. Kdybych se v Havířově odstěhovala do vedlejšího vchodu nebo jinam, věděla bych, že tam Kubu mám pořád na oběd nebo na večeři, tak jsem odjela pryč, a Kuba mi teď po letech děkuje, že bylo super, že jsem odjela. Byla to dobrá volba, nikdo toho nelitujeme.
Mně se Praha zalíbila. Je to divné, ale je to tak. Máte tady hezká místa, hodně zeleně, čemuž moc lidí nevěří, ale je to pravda. Před deseti lety jsem bojovala s tím, že bych šla do Bostonu, ale neuměla jsem angličtinu.
Na place
S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Chtěla byste i teď do Bostonu?
Už ne.
A když přijedete do Bostonu, vždy jdete za Davidem na hokej?
Vždy si vybírám období, abych stihla domácí zápasy. Nejezdím tam, když mají venkovní utkání. Hledám dobré východisko, kdy budou mít třeba víc domácích zápasů v řadě.
Chystáte se v lednu na mamatrip?
Máme v lednu, kdy tam máme Tampu a Floridu. Ivanka Zachová už se také těší, takže budeme zastupovat naše české dětičky. Těšíme se, protože poletíme do tepla. Dřív byly jen fathertripy, ale před pár lety udělali i mothertripy, tak je to fajn. Nejvíc se jim líbí ale sourozenecké tripy, hlavně hokejistům, protože s maminkama a tatínkama je asi nuda (smích). Za ty mothertripy jsem ráda, můžeme jít do kabiny, na večeři, na mítink, letíme s hráči letadlem. Je to moc hezká událost. Potřetí letím na takovou akci.
Létáte do Ameriky ráda?
Ne. Nebaví mě ta cesta. Chtěla bych se tam teleportovat. Ještě musíme ten teleport vymyslet.
Jaké zaměstnání matku Davida Pastrňáka nejvíc ovlivnilo? Jak jako abstinentka fungovala v Havířově? Poslechněte si v pořadu Na place. Audio je v úvodu článku.
