Westerplatte je symbolem odporu. Polské jednotky se tu v září 1939 hrdinně bránily německé přesile
Když Němci za svítání 1. září 1939 zaútočili na polské vojenské tranzitní skladiště v Gdaňsku, očekávali rychlou kořist. Narazili ale na zuřivý odpor a důmyslnou obranu. Věta „Westerplatte se pořád brání“ se stala symbolem prvních dní druhé světové války i odporu proti okupaci. Stejně jako Westerplatte samotné.
„Ještě v září 1939 v polských novinách v polských městech, která ještě Němci nebo Sověti nezabrali – protože 17. září na nás zaútočili také Sověti – vycházela informace: Westerplatte se pořád brání. Když se obránci po týdnu vzdali, informoval o tom Polský rozhlas v podobě smutečního oznámení, protože všichni věřili, že obránci Westerplatte do jednoho zemřeli,“ popisuje ředitel Vědeckého oddělení Muzea 2. světové války v Gdaňsku, historik Jan Szkudliński.
Sešli jsme se u budovy jedné z pěti strážnic a pomalu se přesunuli k ruinám druhé, ve které při bojích prvních dnů druhé světové války zemřelo pět obránců polské základny – jednoho ze dvou polských předválečných objektů ve svobodném městě Gdaňsku.
Proti Westerplatte stály tisíce vojáků Třetí říše včetně elitní formace námořnictva – bitevní loď a bombardéry. Vojenské tranzitní překladiště bránilo asi 200 polských vojáků. Bitvu jich nepřežilo patnáct, ostatní padli do zajetí. Ke všem se Němci chovali podle konvencí o zajatcích – kromě radiotelegrafisty, od kterého se mučením snažili získat tajné šifry.
Pocta padlým hrdinům
Na dohled od strážnice je nový hřbitov. Uprostřed stojí kříž – vyznamenání Virtuti Militari. Kříž obtáčí chodníček kolem dokola osázený vysokými bloky s kříži. Jsou to náhrobky mužů, kteří se podíleli na obraně Westerplatte. Je tu například pomník střelce Konstantyho Jeżerskiého. Bylo mu 25 let.
„Je tu i hrob velitele obrany majora Henryka Sucharskiého, který válku přežil v zajateckém táboře a po ní se usadil v Itálii. Odmítl se vrátit do Polska ovládaného komunisty,“ vypráví Jan Szkudliński.
„Po masakru dělníků protestujících proti skokovému zdražení potravin v roce 1970 si komunistická strana chtěla znovu získat důvěru obyvatel. A tak nechala tělo Sucharskiého exhumovat a převézt z Itálie na Westerplatte. Pohřbili ho tu v roce 1971.“
Některé hroby jsou ale jen symbolické, těla všech obránců se totiž nikdy nepodařilo najít.
Bez boje se nevzdáme
Kde se ale vzala ta zuřivost a vytrvalost při polské obraně? Polští vojáci na Westerplatte čekali, že přijde pomoc spojenců – Velké Británie a Francie. Jenže ani jedna z mocností nebyla tou dobou připravená na válku a dlouhou dobu volila strategii ústupků stále nenasytnějšímu a agresivnějšímu Německu. Podle Jana Szkudlińského tak Poláci potřebovali ukázat světu, že neustoupí bez boje.
„Po prvním dni útoku už Němci pro označení Westerplatte používali slovo pevnost.“
„Polská vláda se tehdy obávala, že by Němci zabrali Gdaňsk, Pomoří a jiná území, která kdysi byla součástí německého císařství, a řekli by, že je to vše, co chtějí. Ale bylo by to jen prozatím. Vláda se obávala, že by se opakovala situace jako s československým pohraničím. Že si Hitler nejdřív vezme kousek a pak všechno, když země přijde o možnost vzdorovat,“ vysvětluje historik.
Památník, nebo pouťová atrakce?
Od hřbitova hrdinů Westerplatte přecházíme k mohutné budově kasáren. Železobetonový skelet kolem dokola lemuje růžový záhon. Červená barva květů podtrhuje šedočerné zdi budovy, které dodnes nesou stopy vážného poškození ostřelováním a bombardováním. Přežily – boje, celou válku, ale málem ne období Polské lidové republiky.
„Je to jen část budovy, zbytek musel ustoupit promenádě, kterou prý udělali tak širokou, aby bylo možné vyfotit všechny tehdejší funkcionáře jdoucí vedle sebe. Nevím, co je na tom pravdy, ale ta promenáda je dodnes široká,“ usmívá se trochu hořce Jan Szkudliński.
Chodník dnes na několika místech lemují stánky s lacinými suvenýry, zmrzlinou a kávou. Možnost rychle se občerstvit na půdě těžkých bojů prvních dní druhé světové války evidentně táhne.
Kasárna nad hlavou
Po kovovém mostku vcházíme do budovy kasáren. Míjíme přitom velkou žlutou ceduli s nápisem: Vstup pouze na vlastní nebezpečí. Jan Szkudliński mě uvnitř upozorňuje nejen na pozůstatky slaměné izolace, ale také na následky několika tlakových vln, které mají svůj původ v detonacích uvnitř.
„Kdyby na budovu dopadly bomby, měly se dostat přes jeden dva stropy a uvnitř vybuchnout, ale sklepy by byly bezpečné, tam byl úkryt pro vojáky. Při bombardování 2. září byla kasárna několikrát zasažena. Támhle můžete vidět díru, kterou pravděpodobně vytvořila svržená bomba,“ ukazuje na otvor ve stropě několik metrů před námi.
„Vybuchla, tlaková vlna potrhala stěny, ale vojákům ukrytým pod námi se nic nestalo. Je pravda, že jeden při ostřelování zemřel, ale protože zpanikařil. Bylo to při náletu Stukasů – lehkých bombardérů se sirénami. Nemohl vydržet ten děsivý zvuk – svist, vití. Vyběhl z kasáren a zemřel venku."
V Baltu mohou zkorodovat chemické zbraně z druhé světové války a způsobit tím ekologickou katastrofu
Číst článek
Pevnost Westerplatte
Nejen kasárna dokázala, že jsou neobyčejně dobře postavená. Celý areál a obranné prvky vojenského tranzitního skladiště vznikly na základě důmyslně promyšleného projektu.
„Na konci prvního dne bitvy o Westerplatte podali Němci hlášení, že musí povolat speciální oddíly pro prolomení fortifikací, aby bylo možné dobýt tak silně bráněný areál. A také napsali, že od čtvrté hodiny ráno do poledne, kdy museli přerušit útok, nezahlédli jediného obránce. Tak dobře byly polské pozice maskované a vojáci připravení, že je Němci neviděli. Přitom se Poláci museli pod palbou stáhnout do strážnic,“ popisuje Jan Szkudliński.
Po prvním dni útoku už Němci pro označení Westerplatte používali slovo pevnost. V prvních hodinách vyřadili Poláci z útoku minimálně šedesát německých vojáků a jejich velitele, který utrpěl smrtelná zranění a zemřel. A agresorovi se příliš nevedlo ani v dalších dnech. Až po zničení strážnice II seznal velitel Westerplatte Henryk Sucharski, že možnosti obrany jsou už vyčerpané, a nařídil kapitulaci.
Lékař hrdina
„Když se Westerplatte vzdávalo, Němci ponechali veliteli majoru Sucharskiému šavli. To byl starodávný zvyk, který měl svůj původ pravděpodobně až ve středověku. Pokud dobyvatel ponechal veliteli armády dobyté pevnosti šavli, ocenil tím jeho dovednosti – schopnost bránit místo,“ poznamenává historik.
„Rány například svorkoval nůžtičkami z manikúry. Přesto mu po dobu trvání bojů nezemřel jediný pacient.“
historik Jan Szkudliński o polském vojenském lékaři Mieczysławu Słabém
Do německého zajetí padlo více než 150 obránců základny. Nacisté poskytly lékařskou péči raněným, o které do té doby pečoval kapitán Mieczysław Słaby. Možnosti ošetření byly omezené a hygienické podmínky v úkrytech čím dál horší. Byl konec léta a na Westerplatte chyběly léky na tlumení bolesti. Poté, co ostřelování a nálety zničily ošetřovnu, chyběly mnohé nástroje a lékař musel improvizovat.
„Rány například svorkoval nůžtičkami z manikúry. Přesto po dobu trvání bojů nezemřel jediný pacient,“ zdůrazňuje historik Szkudliński. Mieczysław Słaby zemřel ve vazbě po brutálním výslechu v roce 1948, kdy Polsko podléhalo sovětskému režimu.
Tank místo kříže
Za časů stalinismu a v období Polské lidové republiky historii obrany Westerplatte ohýbala komunistická ideologie. Kříž ze hřbitova obránců tak nahradil tank T-34. „Patřil 1. obrněné brigádě pojmenované Obránci Westerplatte. Byla to brigáda, která vznikla na Stalinův rozkaz,“ doplňuje historik.
Tank měl posloužit při návštěvě prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Nikity Chruščova jako symbol polsko-sovětského přátelství a umělého, účelového spojení začátku a konce druhé světové války.
Návštěva se nakonec nekonala, ale tank na podstavci uprostřed hřbitova vydržel téměř dvacet let. „Až v 80. letech ho po stávkách Solidarity úřady odstranily a na jeho místo se vrátil kříž,“ dodává Jan Szkudliński.
Dnes je tu hřbitov nový, který se má stát součástí nové podoby poloostrova Westerplatte. Zakonzervované odhalené ruiny strážnice, důstojnické vily a kasáren doplní nová budova muzea. Stánky podél promenády zmizí, ikonický vysoký památník, dokládající svou výzdobou výklad celé události za komunistické vlády v čase Polské lidové republiky, ale na místě zůstane.
„Už se stal symbolem Westerplatte – dokonce takovým, že si mnozí návštěvníci myslí, že vojenská základna byla až tam, na nejvzdálenějším výběžku poloostrova,“
Ústupky diktátory nezastaví
Z Westerplatte se stane Park paměti. Už nyní se každý rok za svítání 1. září mění v pietní místo připomínající svou úlohu v začátku druhé světové války. V roce 2009 se takové vzpomínky zúčastnil i Vladimir Putin.
‚Je třeba být podezřívavý.‘ Polský ministr nevěří Putinovým výrokům o neútočení
Číst článek
„Řečnil tu o tom, jakým zlem je nerespektování hranic. Hezká slova. Hitler chtěl také mír, celou dobu to opakoval. Vůbec nechtěl válku, vůbec nešlo o okupaci, jen o návrat historických území a ochranu svého obyvatelstva,“ zmiňuje ředitel Vědeckého oddělení Muzea 2. světové války v Gdaňsku paralelu se současností.
A tak význam Westerplatte bude podle něj vždy živý a aktuální. Má připomínat, že válka nepatří pouze do minulosti a že ústupky diktátory nezastaví.
