Z okna polského majáku vypálili Němci první střelu druhé světové války. Poláci se bránili sedm dní
Starý maják v Novém přístavu v Gdaňsku se stal dějištěm jedné z přelomových událostí evropské historie. Z jeho okna padly pravděpodobně první výstřely druhé světové války. Navzdory tomu maják válku přežil a dnes žije díky dvěma nadšencům, kteří se stali jeho strážci.
Gdaňský maják je skutečným krasavcem mezi polskými navigačními věžemi. Svědčí o tom i to, že se dočkal dvojčete – dnes už nestojícího majáku v Clevelandu nad Erijským jezerem.
Sebrali jim děti, po válce přišli o majetek. Na Šumavě žije muž, kterého nacisté odebrali na převýchovu
Číst článek
Dodnes je unikátním z mnoha důvodů – například, že na sobě nese časoměrné zařízení, nebo že je dnes jediným polským soukromým majákem s vlastními strážci. Za 130 let své historie se taky stal svědkem i přímým účastníkem mnoha přelomových událostí. Natáčet se na něj vydala zpravodajka Kateřina Havlíková.
Oáza klidu a potěšení
„Nebyl to jenom maják. Základní funkcí sice bylo ukazovat lodím přístup do přístavu,“ popisuje význam stavby Czeslaw Romanowski – bývalý gdaňský novinář zabývající se námořnictvem, který se jednoho dne rozhodl, že už nechce pracovat v médiích. A tak se stal mladším strážcem na Starém majáku v Gdaňsku.
Každodenně se stará o 36 metrů vysokou oázu klidu a potěšení – jak maják označuje. Například rozsvěcuje jeho zábleskové zařízení. Přestože už maják nepatří do navigační sítě, svítí aspoň přes den, kdy je otevřený veřejnosti.
Lucerna kdysi mívala světelný dosah 17 námořních mil, aby ji viděly i posádky lodí u Helské kosy. Kromě toho maják plnil ještě dvě funkce.
„Byl takzvanou stanicí mořských pilotů. Mořští piloti jsou lidé, kteří navigují lodě do přístavu. Lodě bez jejich služeb nesmí vplout, protože to oni znají terén, proudy a vědí, jak v místě navigovat,“ vysvětluje Romanowski. Třetí funkce souvisela s časem. Na věži je totiž umístěná koule času.
Koule času
Koule času byly rozšířené na přelomu 19. a 20. století. Bývaly umístěné na stožáru majáku a přesně v pravé poledne spadly ke střeše, a tím daly znamení kapitánům lodí, aby si seřídili námořní chronometry.
To bylo důležité i pro následné udávání zeměpisných poloh na otevřeném moři. „Mívalo je kolem dvou set majáků po celém světě, ale když Marconi na začátku 20. století vynalezl rádio, časový signál se začal šířit jím a koule času ztratily na významu,“ přibližuje Czeslaw.
Kouli v gdaňském přístavu zničila vichřice, která se přehnala přes polské pobřeží v roce 1929. Dnes je na stožáru lucerny přesná kopie. „Je jediná svého druhu na světě, protože je prolamovaná. To proto, že musí odolávat různým vlivům – větru, dešťům, mrazu…
Kdyby byla plné konstrukce, mohla by se roztrhnout nebo se jinak poškodit – tak, jak se to ostatně stalo v roce 1929.“
Před 81 lety nacisté vypálili obec Lidice. Pietního aktu se zúčastnili také vrcholní politici a prezident
Číst článek
Výhled na přístav
Lucerna i Galerie majáku nabízejí krásný výhled na gdaňský přístav – na jeho průmyslovou novodobou část, i na místa pro Polsko obrovského historického významu. Přímo naproti majáku – na opačném břehu Mrtvé Visly – se totiž nachází Westerplatte.
Po první světové válce se Gdaňsk stal svobodným městem, nepatřil ani Polsku, ani Německu. Ale kolem 90 procent jeho obyvatel tvořili Němci. Všechny instituce tu byly německé, kromě polské pošty a vojenského tranzitního skladiště na Westerplatte.
Právě proto, že bylo vojenské a chránila ho polská armáda, se stalo jedním z prvních cílů útoků nacistického Německa na Polsko, jak už popisuje mladší strážce majáku: „1. září 1939 ve 4.45 z okna toho majáku obsluha německého kulometu vypálila pravděpodobně první střely druhé světové války.“
Westerplatte se stále brání
K ostřelování polského vojenského objektu se přidala i bitevní loď Schleswig-Holstein, která vplula do přístavu dříve – pod falešnou záminkou – kvůli zdvořilostní návštěvě. Bitevní loď ale zahájila palbu o tři minuty později.
Polští vojáci na Westerplatte měli k dispozici jediné dělo ráže 75 milimetrů. I tak se jim druhým výstřelem podařilo německý kulomet ve věži majáku zneškodnit. „Přitom udělali do majáku díru, kterou ale ještě toho září Němci opravili, aby maják dál sloužil svému účelu,“ říká Czeslaw.
Westerplatte se podle plánu mělo bránit maximálně 12 hodin, než na místo dorazí polská armáda. Nikdo nedorazil. A obránci vydrželi sedm dní. Rádiem přitom hlásili „Westerplatte se stále brání.“ To je dodnes symbolem polského odporu.
„Po válce byl maják trochu poničený. Odnesla to střecha, optická soustava,“ přibližuje poválečné období Czeslaw. Už v roce 1947 maják zase sloužil svému účelu. V 80. letech ale přestal stačit novým způsobům navigace. V roce 1984 ho uzavřeli a jeho funkci převzal nový maják v Severním přístavu.
„Je dvakrát tak velký a třikrát ošklivější,“ uzavírá mladší strážce majáku Czeslaw Romanowski. Nezastírá, který z majáků má raději.
Starý maják pak léta chátral, než se ho ujal Stefan Jacek Michalak. „Ten měl sen mít vlastní maják. Ale v Kanadě, kde se za komunismu usadil, to nešlo. Po pádu komunismu ale začal čím dál častěji cestovat do Gdaňsku a tady takový volný maják byl. Tak ho napadlo, že by ho koupil a stal by se jeho strážcem. A tak se taky stalo.
A pan Michalak nakonec přesídlil do Gdaňsku nastálo.“ A Czeslaw se po letech dobrovolničení a odchodu z médií stal jeho zástupcem a mladším strážcem.
