Nelžeme a zdůrazněme, že to zvládneme, radí krizová interventka, jak o povodních mluvit s dětmi
Evakuace, ale i pouhé sledování ničivých účinků povodní může být stresující pro každého. Samozřejmě i pro děti. „Nikdy nelžeme a nevymýšlíme si. A vyprávíme o povodních jako o příběhu, který začíná ještě v době bezpečí,“ radí ve Speciálu Plusu a Radiožurnálu vedoucí Českého institutu pro psychotraumatologii a EMDR a krizová interventka Zuzana Čepelíková. „Důležité je říct, že teď to zvládáme a budeme to zvládat i poté,“ doplňuje.
Jak dětem jednoduše vysvětlit v této vypjaté chvíli, co se děje?
Vhodná slova volíme vždycky podle věku dítěte. Je ale několik společných zásad.
Za prvé nikdy nelžeme nebo si nevymýšlíme. A je důležité všechny informace, které budeme pravdivě sdělovat, podávat jako příběh, který začíná v době, kdy věci byly ještě v pořádku. Podpoříme tak rovnou adaptaci a trávení těch těžkých informací.
Jak mluvit s dětmi o povodních, přibližuje krizová interventka Zuzana Čepelíková
Můžeme třeba říct: Ve středu, když jsi přišla ze školy, bylo ještě sucho, věci byly v pořádku. Ale věděli jsme, že budou přicházet deště. A jak to bývá, když je něčeho hodně, i země přestala tuhle vodu všechnu vstřebávat a nahromadila se. A teď je povodeň.
Důležité je říct, že teď to zvládáme a budeme to zvládat i poté bez ohledu na to, co se bude dít. Takže řekneme: Máme záchranné sbory, které jsou připravené.
Vždycky je potřeba podporovat především míru bezpečí, přehledností a informací. Tohle jsou ty principy, které nám pomáhají aktivovat u dětí odolnost, abychom co nejvíce předcházeli stresu.
S sebou hračku a režim
Co sbalit dětem do evakuačního zavazadla?
Něco, co dětem udrží pocit radosti, bezpečí nebo klidu. Ať už je to oblíbená hra, knížka nebo plyšová hračka.
To druhé není o fyzické věci, ale o přístupu okolí a dospělých. To znamená zajistit dětem i v těchto mimořádných okolnostech co nejběžnější každodenní režim.
I pokud jsme teď evakuovaní například do nějaké haly, tak ráno děti vstanou, uklidí si svůj polštář, své místo ke spaní. Budou si hrát. Budou se učit nebo si budeme povídat. Čím víc je zachována každodennost, tím rychleji se mozek adaptuje na nové situace.
To jsme mluvili o dětem v zasažených oblastech. Ale tam, kde povodně nejsou, je třeba zapnutá televize, ve které je neustále vidět, co se odehrává. Je správné, aby se na to děti dívaly? Jak o tom správně mluvit? Nebo je lepší to vypnout a děti tím netraumatizovat?
Nejde ani tak o nebezpečí toho, co je v televizi. Ale i o to, co si děti posílají mezi sebou za informace třeba na whatsappu, TikToku. Krmí samy sebe fascinujícími obrazy, které jsou dost stresující. Proto je velmi důležité, abychom byli nablízku informacím, a když se dějí dobré věci a něco se zvládne, tak o tom mluvit.
Povodňový stav hlásí 222 míst v Česku. Velká voda má nad ránem dorazit do Troubek
Číst článek
Třeba když hasiči v Jablůnkově ve čtyřech lidech zachrání čtrnáct osob před utonutím a všechno dopadlo velmi dobře, rychle a profesionálně.
A nejde taky o informace, ale samozřejmě i o množství. Informace jsou potřebné pro to, aby děti věděly, na co mají být připravené. Ale jen v dobré míře.
Tohle je na rodičích. Třeba aby zprávy sledovali třikrát za den. A také aby měli přehled o tom, co děti dělají ve svém samostatném čase na telefonech. Aby jim rodiče mohli poskytovat víc podporu než tyto stresující faktory.
