CDU/CSU míří k volebnímu vítězství, krajně pravicová AfD ale sílí a vrací se na pozice před velkými skandály
Po vládě sociálních demokratů, liberálů a Zelených se Německo posune směrem ke konzervativní pravici. Všechny výzkumné agentury měřící nálady Němců ukazují, že největší podporu má křesťanskodemokratická unie CDU/CSU a za ní na druhém místě sílící krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD). Předčasné parlamentní volby v Německu se konají 23. února 2025 a iROZHLAS.cz představuje, s jakou podporou a v jaké formě jednotlivé strany jsou.
Poměrně záhy po minulých volbách do Bundestagu na podzim 2021 se prvního místa v průzkumech opět ujala unie křesťanských demokratů CDU/CSU. Dlouhodobě se pohybuje na hranici 30procentní podpory, přičemž u některých agentur je v posledních měřeních vidět mírné oslabení.
Německo před volbami prodlužuje dočasné kontroly na hranicích. Potrvají až do září
Číst článek
Na druhém místě se pohybuje AfD, které se po loňském propadu daří získávat zpět podporu a sílí. Až na třetím a čtvrtém místě jsou vládní sociální demokraté (SPD) a Zelení, kteří se pohybují kolem 15 procent.
S odstupem se pak odehrává „boj o přežití“ kolem pětiprocentní hranice. Kromě donedávna vládních pravicových liberálů FDP se o část voličů mezi sebou přetahují i levicové Die Linke a Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW). První jmenovaná je více progresivistická, druhá národně konzervativní.
Po nedávných útocích v Aschaffenburgu či Solingenu změnila předvolební kampaň směr, hlavním tématem už není ekonomické znovuoživení Německa, ale migrace, jak ukazuje i průzkum YouGov.
Změnu trakce v kampani znamenalo i přelomové dění v parlamentu. Před dvěma týdny předložila CDU/CSU právně nezávaznou rezoluci vyzývající vládu ke zpřísnění migrační politiky, která prošla i díky hlasům AfD a FDP. Jen o dva dny později pak parlament odmítl již závazný návrh zákona na omezení migrace.
Šlo o prolomení dosavadního poválečného tabu, že demokratické strany se zástupci krajní pravice v parlamentu nehlasují.
Od části německé společnosti dostal předseda CDU Friedrich Merz nálepku toho, kdo chová sympatie ke krajní pravici, to však zásadně odmítá a nenasvědčují tomu ani jeho jiné kroky. „Nikdy nebudeme spolupracovat s Alternativou pro Německo. Je to náš hlavní soupeř v této volební kampani. S AfD nikdy,“ řekl následně Merz na stranickém sněmu CDU.
Merzův krok ale vyvolal masové statisícové demonstrace ve všech velkých německých městech.
Podle průzkumu DeutschlandTrend veřejnoprávní televize ARD si 68 procent Němců myslí, že by Německo mělo přijímat méně uprchlíků a 57 procent souhlasí i s radikálním Merzovým protiimigračním návrhem, který obsahuje například i zavedení kontrol na všech hranicích.
Alternativa pro Německo
Podle germanistky Zuzany Lizcové ale z událostí posledních týdnů profituje AfD. „Nemizí z titulků německých médií. Zatímco křesťanským demokratům voliči přisuzují nejvyšší kompetenci v otázkách ekonomiky, naopak migrace je dlouhodobým tématem AfD, která požaduje radikální řešení,“ popisuje odbornice z Institutu mezinárodních studií FSV UK.
V předvolebních průzkumech jednotlivých agentur je v poslední době vidět sbližování křivek podpory CDU/CSU a AfD. Výmluvný byl hlavně poslední model GMS (Gesellschaft für Markt- und Sozialforschung), kde se společné hlasování těchto stran promítlo ve tříbodové ztrátě CDU/CSU, a naopak v posílení AfD o tři procentní body.
U všech agentur se krajní pravice postupně dostává na pozice, kde byla zhruba před rokem. Tehdy dosahovala téměř k 25 procentům.
Vliv na volby v Německu: AfD a Putin ze sebe profitují, Muskovi jde o hru a dobrodružství, míní politoložka
Číst článek
Začátek loňského roku znamenal pro AfD krátkodobý pád. V lednu vyšlo najevo, že jejich politici uspořádali schůzku nápadně podobnou konferenci ve Wannsee z roku 1942, kde nacisté vypracovali plán k tzv. konečnému řešení židovské otázky. Na loňské verzi takového setkání řešili zástupci AfD způsob, jak dostat ze země miliony přistěhovalců, a to včetně těch, kteří již získali německé občanství.
Že jsou uvnitř AfD lidé s takto radikálními názory, tehdy německou společností pohnulo. Stovky tisíc lidí vyšly do ulic a preference AfD i v souvislosti s dalšími aférami, jako je koketování s nacistickou symbolikou nebo proruské postoje, klesly zhruba o sedm procentních bodů. Představitele strany dokonce může pro jejich aktivity sledovat německá civilní kontrarozvědka.
Od podzimu už ale AfD opět mírně roste a atakuje svá maxima z doby přesně před rokem. Snaží se jí v tom pomáhat pobočník amerického prezidenta Donalda Trumpa a nejbohatší člověk planety Elon Musk, který přes vzdálený přístup vystupuje i na předvolebních mítincích strany.
Scholzova SPD
Scholz a Merz se dva týdny před volbami střetli v debatě. Přeli se v ní o migraci i hospodářství
Číst článek
Hlavní vládní strana je nyní vnitřně rozdělená, nepopulární kancléř Olaf Scholz se snaží kormidlovat mezi progresivnější částí strany tíhnoucí k zeleným tématům a pragmatickým křídlem, které je otevřené budoucí koaliční spolupráci s pravděpodobně vítěznou CDU/CSU, což by v realitě znamenalo přehodnocení a přepracování značné části agendy, kterou Scholz v uplynulých letech prosazoval.
Musk o něm říká, že jde o nejhoršího německého kancléře v dějinách, což si Scholz nenechal líbit. „Jsem naštvaný, že Elon Musk podporuje krajní pravici. Že miliardáři zasahují do politiky, není nic nového. Dosud ale nepodporovali krajní pravici po celé Evropě. A to je vážně nechutné,“ nebral si servítky.
Část strany podporovala na volebního lídra výrazně oblíbenějšího ministra obrany Borise Pistoriuse, ten to ale na poslední chvíli odmítl a podpořil Scholze. Pokud SPD výrazně nepředčí výsledek, který jí aktuálně měří průzkumy, mohl by ale končícího kancléře v čele strany po volbách vystřídat.
Zelení a FDP
Vládní Zelení jsou stranou se stabilizovanou podporou v intervalu od jedenácti do patnáctiprocentní podpory a ani v posledních týdnech před volbami u nich výzkumné agentury nezaznamenávají významnější výkyvy. Jejich volebním lídrem je vicekancléř a ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck.
Německo bude pumpovat skleníkové plyny na dno moře. Chce tak řešit klimatickou změnu
Číst článek
S preferencemi pravicově liberální FDP nic významného neudělalo ani jejich vykopnutí z vlády kancléřem Scholzem. Stále se pohybují na hraně vstupu do Bundestagu či spíše pod ní, přitom v minulých volbách skončili se ziskem 11,4 procenta čtvrtí ještě před AfD.
Nyní budou mít hodně co dělat, aby získali vůbec nějaké poslance a nevypadli z parlamentu podobně jako v roce 2013, kdy zaplatili za to, že byli čtyři roky koaličními partnery CDU/CSU.
Die Linke a BSW
Poměrně turbulentní události se děly během uplynulého roku i na německé krajní levici. Tradiční hegemon tohoto prostoru Die Linke dostal tvrdý zásah poté, co jej opustila Sahra Wagenknechtová a její spojenci. Založili novou stranu Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW), a Die Linke tak přišla o svou poslaneckou frakci.
Wagenknechtová se dlouhodobě vymykala hlavnímu proudu a BSW založila jako levicově konzervativní konkurenci AfD. S krajní pravicí sdílí názor na mnohá společenská a zahraničněpolitická témata, přistupuje k nim ale z pohledu ekonomické levice.
Po svém založení se v preferencích pravidelně pohybovala nad pětiprocentní hranicí, přes léto pak vystoupala až na maxima atakující deset procent, od podzimu ale BSW pozvolně klesá, a v posledních měřeních se dokonce začala propadat i pod tuto hranici.
Rudý hadr na rozjetou AfD. Proč by německou krajní pravici mělo děsit jméno Sahry Wagenknechtové
Číst článek
Naopak odepisovaná Die Linke se z přibližně dvouprocentních preferencí v posledních týdnech začala šplhat nad pět procent, což jsou hodnoty, na kterých nebyla dlouhá léta.
Možné koalice
Pravděpodobný vítěz CDU/CSU by nejraději vládl s jediným koaličním partnerem. Zkušenost s ideologicky rozrůzněnou „semaforovou“ koalicí SPD, FDP a Zelených z tohoto volebního období je pro ně odstrašujícím případem. Logicky se nabízí varianta vlády ideálně s SPD, případně se Zelenými.
Koalice CDU/CSU a SPD je v Německu prověřená zejména z doby Angely Merkelové, která v tomto složení vládla třikrát ze svých čtyř vládních období. Unie pod vedením Merze je ale více pravicová, než byla za Merkelové.
V případě, kdyby se do Bundestagu dostaly čtyři či pět stran, by měla dvojkoalice stačit. Pokud by se tam ale dostaly všechny tři strany na hraně (FDP, Die Linke a BSW), pro většinu by byla opět zřejmě nutná trojkoalice.
