Rudý hadr na rozjetou AfD. Proč by německou krajní pravici mělo děsit jméno Sahry Wagenknechtové

Praha 8. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Německo má nejhorší spolkovou vládu v dějinách,“ prohlásila před pár dny charismatická německá politička Sahra Wagenknechtová a oznámila vznik nové strany. Proč to v Německu budí takový rozruch? 
Jmenovala bych tři hlavní důvody. V první řadě je to tím, že v Německu nevzniká nová politická strana každý den. Druhým důvodem je to, že Sahra Wagenknechtová je mimořádně známá a populární politička, a třetím, že jde o programaticky zajímavou stranu, i když zatím je to pouze spolek, který ji připravuje.

Že nová strana v Německu nevzniká každý den, měsíc ani rok, je pravda. Nepamatuji si, kdy naposled se něco tak velkého vzedmulo, aby se to nejen objevilo na titulních stránkách médií, ale i v průzkumech veřejného mínění, protože strana Wagenknechtové potenciálně bude mít velkou podporu. 
To je věc, která je z mého pohledu ještě velmi otevřená. Možná se trošku pozapomnělo na to, že Sahra Wagenknechtová už chtěla postavit levicové politické hnutí před několika lety, konkrétně v roce 2018. Průzkumy veřejného mínění tehdy také velmi rychle vystřelily a potenciál se odhadoval až na nějakých 30 procent hlasů. 

Teď je to asi 12 procent.
Průzkumy se velmi liší, protože je to velmi spekulativní. Pokud se ptáte lidí, jestli jsou ochotní si představit, že by byli v budoucnosti svolní volit nějakou stranu, tak řada z nich řekne, že si to představit dokáže. Otázkou je, jestli pak lístek do volební urny skutečně vhodí. 

Ta strana má být zaměřená na jaké voliče? Má být levicová, pravicová, středová? 
Pokud opustím to, že řada politiků už pravo-levé schéma považuje za přežité, a řeknu to velmi jednoduše, tak pokud máme pravo-levou osu někde mezi slabým státem a velmi liberální ekonomikou a socialismem a pokud máme osu konzervativně-progresivní, tak se dá říct, že Sahra Wagenknechtová se chce se s novou stranou ocitnout někde na průsečíku mezi konzervativními hodnotami a silným až socialistickým státem. 

Když jste říkala, že zakládá zatím jenom spolek, tak to je předstupeň k vytvoření strany? 
Teď se nacházíme v jakési přípravné fázi. Sahra Wagenknechtová oznámila, že těsně po novém roce chce založit novou stranu. Zatím ani není jasné, jaký název ponese a oznamuje to takto dopředu mimo jiné kvůli tomu, že se musí vyvázat ze svých dosavadních závazků, vyřešit svůj vztah se stranou Die Linke a zároveň, pokud možno, sehnat co nejvíce peněz a personálu na tvorbu nové strany. 

Zlobivé dítě německé politiky

Teď to nejzajímavější. Kdo je Sahra Wagenknechtová? 
Dá se říci, že je takovým zlobivým dítětem německé politiky. Je velmi zajímavé, že se o ní vůbec bavíme, protože žádnou reálnou moc v Německu nemá a nikdy žádný úřad nevykonávala.

Žádné velké funkce?
Přesně tak. Zastávala funkce pouze v rámci své strany, byla poslankyní, případně měla nějakou funkci ve své frakci, ale nebyla nikdy ministryní ani důležitou zemskou političkou. 

Nicméně čtyřiapadesátiletá politička, jejíž život je spjatý se stranou Die Linke, se objevuje v televizních show, na sociálních sítích, mluví se o ní, píše se o ní...
Je mimořádně mediálně zdatná, někteří komentátoři dokonce tak trochu jedovatě říkají, že je mediálním produktem, případně že byla influencerkou už v době, kdy tento termín ještě vůbec neexistoval. Je vděčným hostem nejrůznějších televizních a rozhlasových pořadů, dovede být velmi ostrá, umí se vyjadřovat velmi jasně, dokáže pojmenovávat problémy, které německou společnosti tíží, a díky tomu je velmi známá v porovnání s tím, jakou má reálně politickou moc.

Když dokáže pojmenovávat problémy, které německou společnost tíží, je tedy nejenom zdatná komunikačně, ale asi i rétoricky. Ale tím, že dokáže vystihnout ten moment, náladu a atmosféru německé společnosti, využívá toho i populisticky?
Volí populistickou rétoriku, používá obraty typu „nejhorší vláda v dějinách Německa“, takže je to takové my versus oni. Mluví o tom, že většina německé populace v současné době není zastoupena na politické scéně, že ji nikdo nereprezentuje, což jsou samozřejmě hrubá zjednodušení. Sahra Wagenknechtová ale zároveň umí pojmenovat věci, které lidi pálí, ať už jsou to vysoké ceny energií, stav německé ekonomiky, otázka imigrace a tak dále. Otázkou nicméně je, jestli nabízí nějaká nová řešení pro tyto problémy. 

A nabízí? Protože to jsou přesně témata, která poslední dobou hýbou německou společností. Kancléř Olaf Scholz se má teď setkávat s představiteli spolkových zemí, aby řešil migrační otázku, jsou tu propalestinská shromáždění, která se objevují v Berlíně a dalších velkých městech, do toho je tu stále velká otázka podpory Ukrajiny ve válce s Ruskem. To jsou všechno témata, která Wagenknechtová zvedá. Ale kromě toho že je umí popsat, dokáže najít i řešení? 
Vrátím se k tomu, že jsme v přípravné fázi nové strany, takže Sahra Wagenknechtová a její souputníci zatím vyslovili jenom pár základních tezí, směrů, kterými by se chtěli vydat, ale nemají žádný propracovaný program. Je otázka, jestli program přijde, nebo nepřijde. V tuto chvíli se zdá, že řada pozic je nahodile vyjmenovaných, že se tito politici vyjadřují k tomu, co lidi trápí, ale je to takový konglomerát dost neslučitelných věcí. Uvedu jednoduchý příklad: Wagenknechtová na jednu stranu mluví, řekněme v rámci tradice německého ordoliberalismu o podpoře malých a středních firem, které jsou páteří německé ekonomiky, ale zároveň hovoří o tom, že by měl být silný sociální stát a vysoké mzdy, což jsou dvě věci, které jdou trochu proti sobě. 

Takže Wagenknechtová a její souputníci říkají, že tu jsou nějaké problémy a oni je vyřeší, ale úplně neříkají, jak to udělají...
Další velmi problematická otázka je, že Sahra Wagenknechtová s argumentací, že Německo má zbytečně vysoké ceny energií a že to poškozuje německou energetiku, říká, že by měly být obnoveny dodávky plynu z Ruska a také komunikace s ruským režimem, který rozpoutal válku na Ukrajině. To se ale mnohem snadněji řekne, než udělá v praxi, navíc jsme viděli, jaké důsledky mělo německé spoléhání se na ruské dodávky surovin. 

To znamená, že ona má i proruské postoje? 
Přesně tak. 

Je tím na německé politické scéně výjimečná? 
Je to určitě další věc, kde se dají získat voličské hlasy. Doteď  totiž tuto pozici zastávala jenom pravicově-populistická AfD. Sahra Wagenknechtová říká, že chce být alternativou pro lidi, kteří nesouhlasí se současnou vládou a jejím kurzem, možná obecně s kurzem tradičních demokratických stran, ale chce být slušnou alternativou, nikoliv stranou, která je částečně fašistická, jako je AfD.

Podoba nové strany a jejího elektorátu

Politička vycházející ze strany Die Linke, česky Levice, jde na veřejnost s tím, že chce mít novou stranu, ale kromě toho, že bude patrně chtít zaujmout levicové voliče, tak zároveň bude chtít zaujmout voliče AfD, tedy krajně pravicové strany?
Ano. Politologové hovoří o tom, že vznik nové strany, bude-li úspěšná, může být největším nebezpečím právě pro pravicově-populistickou AfD. 

To znamená, že jí může sebrat procenta v předvolebních průzkumech a může být úspěšná na východě Německa.
To je přesně ten horizont, o kterém se můžeme bavit, protože příští rok budou volby do Evropského parlamentu, což bude takový první test způsobilosti a životaschopnosti nové strany. Na podzim budou následovat zemské volby ve třech východních spolkových zemích a v jejich případě se Sahra Wagenknechtová netají velkými ambicemi. 

Region, na který se bude nejvíc soustředit a kde bude chtít dělat největší kampaň, může tedy být východní část Německa, kde má velký úspěch AfD?
Zdá se, že to bude minimálně první krok, nicméně ambice Sahry Wagenknechtové jsou mnohem větší, chce etablovat celoněmeckou politickou stranu. Ale to může být kámen úrazu. V Německu totiž nevznikají nové politické strany jako houby po dešti mimo jiné proto, že je to velká země, která je federálně organizovaná. To znamená, že k vybudování nové strany potřebujete ideálně 16 zemských organizací, velmi schopný personál, kanceláře a spoustu peněz. Jenže do nových politických stran typicky vstupují lidé zcela jiného druhu - odpadlíci z ostatních politických stran, různí falešní proroci a podobně, takže bude velmi složité vyřešit otázku kvalitního personálu a organizační stránky celé věci a uvidíme, jestli se to Wagenknechtové povede. 

K založení nové strany je potřeba hodně lidí. Mluvila jste o souputnících Wagenknechtové, tak co je to za lidi? Jsou to dosavadní členové Die Linke, kteří s ní z této strany odcházejí?
Zatím vidíme takovou základní sestavu, což je dohromady deset dosavadních poslanců strany Die Linke. Když jsme se bavili o západu a východu Německa, tak je zajímavé, že z východní části země je jediná Sahra Wagenknechtová, ostatní jsou ze západních regionů země. Jedovatě by se dalo poznamenat, že nemají v příštích volbách příliš šancí na znovuzvolení, takže toto je možná jejich šance na politickou záchranu. Dále se k Wagenknechtové přidružují různí veřejně známí intelektuálové, dokonce někteří podnikatelé a podobně. To je jakýsi hrubý základ a uvidíme, jakým směrem se to bude vyvíjet. 

Skoro fotbalová jedenáctka. Sahra Wagenknechtová má být předsedkyně strany?
Pravděpodobně ano. Nevíme, jestli strana ponese její jméno, spolek ho v názvu má, ale je zajímavé, že nové uskupení bude velmi koncentrované na její osobnost. Jak jsem už mluvila o složitosti Německa jako státu, tak Sahra Wagenknechtová nebude moct kandidovat úplně všude, takže je stěžejní, aby našla lidi, kteří ji budou moct zastoupit a reprezentovat stranu v jednotlivých volbách a kteří budou dalšími tahouny. Zda se to podaří, je otevřená otázka.

Tím ale následuje trend, kdy se strany staví za jediného člověka, který je potom zapamatovatelný, ostatně to známe i z České republiky…
Ano, ale zrovna v Německu je to relativně netypické. 

Spojenectví Sahry Wagenknechtové za rozum a spravedlnost, tak se zatím jmenuje její spolek. Co na to Levice? 
Budu citovat šéfa frakce Levice ve Spolkovém sněmu, Dietmara Bartsche, který říkal, že je to stav, jako když vám onemocní babička rakovinou, dlouhou dobu umírá, vy víte, že konec přijde, ale když se to stane, tak je to stejně smutné. Odchod Wagenknechtové byl dlouho očekávaný, přesto je pro Levici bolestivý. Nicméně její politici se to snaží v poslední době prodávat pozitivně, říkat, že straně to prospěje, protože odejde člověk, který byl do značné míry kontroverzní, neustále se hádal s vedením strany, zastával pozice, které byly neslučitelné se stranickým programem, takže bude dobré, když odejde, protože pro Levici to může znamenat nový začátek. 

Strana Levice má se Sahrou Wagenknechtovou a její rodinou dlouhodobé problémy. Připomeňme, že je tam ještě důležitá osoba jejího manžela, jež také spojil svůj život s Die Linke, kterou spoluzakládal.
Oskar Lafontaine je zajímavou postavou německé politické scény, býval předsedou sociální demokracie a tuto stranu opustil v době, kdy ji zcela ovládal Gerhard Schröder, bývalý německý kancléř, který stranu posunul velmi směrem k liberalizmu, k reformám a velmi tehdy zeštíhlil německý sociální systém. Lafontaine se postavil do čela těch, kteří s tímto kurzem nesouhlasili, vytvořil odštěpeneckou organizaci pod zkratkou WASG, která se potom spojila s postkomunistickou PDS a tyto dva elementy dohromady vytvořily Die Linke. Dá se tedy říct, že byl u zrodu Die Linke a dlouhou dobu byl výraznou tváří krajní nebo tradiční levice v Německu. V současné době už je to pán v letech...

Je mu osmdesát.
Jeho vliv už není tak velký. Ale je osobou, která hraje určitou roli v současné situaci, komunikuje se svojí ženou o novém projektu. 

Určitě se o tom bavili doma. 
Ano.

Znamená to, že když se Die Linke zjednodušeně řečeno zbavila Wagenknechtové a Lafontainea, tak se bude moct konečně soustředit na obsahové a programové otázky? Doteď totiž řešila spory, musela se možná soustředit na něco jiného, než chtěla. Může to pro ni opravdu být tak trochu nový začátek? 
Může, ale záleží na tom, jak se k tomu Die Linke postaví. Aktuálně čelí provozním nepříjemnostem, protože pokud odejdou z frakce odštěpenci, což se pravděpodobně stane, i když se tam snažili trošku zůstat, tak Levice přijde ve Spolkovém sněmu o statut frakce. S tím je spojené, že strana přijde o spoustu peněz, o své spolupracovníky, o určitá práva, například kdy mluvit ve Spolkovém sněmu a podobně. Do značné míry to stranu poškodí a omezí její akční rádius. 

Volební sprint

Příští rok nás čekají evropské volby a jsou to první volby, které budou zatěžkávací zkouškou pro novou stranu Sahry Wagenknechtové. Už někdy v lednu bychom se měli dozvědět podrobnosti o tom, jak se bude nová strana jmenovat. Jak to teď preferenčně vypadá v Německu? Pokud jsme se bavili o tom, že Wagenknechtová podle různých průzkumů může dostat kolem deseti až dvanácti procent, tak ublížilo to Die Linke?
Když se podíváme na aktuální preference německých politických stran, tak takzvaná semaforová koalice, kde jsou tři vládní strany, je historicky neoblíbená. Sociální demokracie má asi 15 procent, Zelení kolem 13 procent, FDP 5 procent, a to znamená, že vládní koalice v současné době nemá většinovou podporu německého obyvatelstva. Zajímavé je, že z toho tak trochu dokáže těžit CDU-CSU, tedy nejsilnější opoziční strana, ale zase ne tak moc; její preference se pohybují pod 30 procenty. Velmi silná je pravicově-populistická AfD, které průzkumy momentálně přičítají až kolem čtvrtiny hlasů, což je dost alarmující číslo. 

Které čím dál víc roste…
V posledních měsících roste. Pokud se podíváme na témata, která nejvíce zaměstnávají německé občany, tak v nejnovějších průzkumech suverénně vede imigrace, což AfD velmi výrazně nahrává. Nicméně spousta lidí, kteří vyjadřují podporu AfD, říká, že je to jen z toho důvodu, že nevidí nikoho jiného. Tam se možná otevírá prostor pro novou stranu, ale musíme si počkat, jak to bude po novém roce. Musím totiž ještě zdůraznit, že Sahra Wagenknechtová nemá moc času, protože kandidáti do evropských voleb musí být vybraní už někdy na jaře. Pokud zakládáte stranu v lednu a na jaře už musíte mít kandidáty, tak to bude hodně velký sprint. 

V Česku se skládají kandidátky už teď, také jsme o tom ve Vinohradské 12 mluvili. Jak si vede v průzkumech Die Linke?
Momentálně má kolem 4 procent hlasů, což není tak daleko od jejího výsledku v posledních spolkových volbách, kdy těsně nedosáhla pětiprocentní hranice a dostala se do Spolkového sněmu kvůli zvláštní klauzuli o přímých mandátech. Preference Die Linke se tedy příliš nepohybují, ale zároveň nijak nerostou. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z Tagesschau a youtubových kanálů Die Linke, ntv Nachrichten a Sahry Wagenknechtové.

*8/11 - opravili jsme nesprávně napsané jméno Dietmara Bartche, šéfa frakce Levice ve Spolkovém sněmu.