Srbský historik: Studentské hnutí je populárnější než opozice. Může lidem ukázat, jak bojovat za svá práva
Po listopadové nehodě v Novém Sadu se v Srbsku vzedmuly studentské protesty. Demonstrující požadují řádné fungování státních institucí a přijetí odpovědnosti za 15 mrtvých, které si tragédie vyžádala. „To, že se tak dosud nestalo, naznačuje, že tyto instituce nemohou dělat svou práci, protože by do ní zatáhly lidi z vlády. Je to gordický uzel,“ říká pro iROZHLAS.cz Vladimir Unkovski-Korica, srbský historik působící na University of Glasgow.
Protesty nevede jedna osoba, spíše jsou vedeny organicky. Někteří zástupci studentů ale vystupují v nevládních médiích a mluví o tom, co chtějí a co od celé situace očekávají. Dokážete si představit scénář, kdy by se tito studenti nakonec stali oficiální politickou silou?
Způsob, jakým studenti rozhodují, bývá prostřednictvím plén, což jsou vlastně valná shromáždění, na která může přijít každý student a podílet se na rozhodování o dalších krocích.
Přinejmenším teoreticky se argumentuje tím, že by tak neměl vzniknout žádný vůdce, protože pozice se budou střídat a pléna budou rozhodovat o tom, kdo bude studenty zastupovat v médiích. Tohle se v různých podobách dodržuje napříč celou zemí. Tuším, že uvnitř studentského hnutí existuje napětí ohledně směřování, ale tuto linii udržují zcela vědomě.
Stovky studentů v Srbsku zablokovaly budovy médií. Protestují už více než čtyři měsíce
Číst článek
Je tomu tak také proto, že z minulosti známe studentské lídry, kteří se stali politiky. Příkladem je Čedomir Jovanović z devadesátých let, který se v roce 2000 stal poměrně významným politikem a vůdcem Liberálně demokratické strany, která se prezentovala jako snad nejradikálnější křídlo liberálního transformačního hnutí v postmiloševičské éře.
Byl však velmi kontroverzní osobností, nikdy nezískal mnoho hlasů. Jeho strana byla často v parlamentu, ale nebyli masově populární a myslím, že existuje velký odpor k myšlence, že by studenti toto měli opakovat: ne nutně program, ale kult osobnosti potenciálního studentského vůdce.
Na druhou stranu to není nemožné a myslím, že se diskutovalo o tom, že by studenti mohli založit politickou stranu. Upřímně řečeno, nejsem si úplně jistý, jak by to fungovalo. Myslím, že před studentským hnutím stojí velké výzvy, pokud jde o to, jak věci posunout dál.
Jejich požadavky nesměřují ke změně vlády nebo prezidenta, ale prostě k tomu, aby instituce fungovaly tak, jak mají. Požadují, aby se dostálo spravedlnosti v souvislosti s nehodou v Novém Sadu. Jasný fakt, že se tak dosud nestalo, naznačuje, že tyto instituce nemohou dělat svou práci, protože by do ní zatáhly lidi z vlády. Je to gordický uzel. Jak se přes to přenést?
Srbská opozice v parlamentu házela dýmovnice. Vyjádřila tak podporu protestujícím studentům
Číst článek
Myslím, že studentské hnutí v tomto smyslu zatím nevyjádřilo jasné směřování. Jednoduše řečeno, instituce nemohou fungovat, když jsou v zajetí, že? Jak je uvolnit? Je třeba vybudovat nové? To jsou debaty, které existují ve studentském hnutí, ale mimo něj se neprojevují nijak zvlášť zřetelně.
Hněv a polarizace
Protesty v Srbsku mají širokou podporu, na druhou stranu se ale konají i protidemonstrace, které někdy organizují také studenti. Jak vypadají, reprezentují skupinu lidí, která vládu stále podporuje?
Určitě se najde část obyvatelstva, která vládu podporuje. Vládě se v minulosti podařilo vyhrát volby a jakkoli nesvobodné a nespravedlivé mohly být, je zřejmé, že existuje část obyvatelstva, která s větším či menším nadšením podporovala prezidenta a jeho stranu.
Nyní je obtížné přesně odhadnout, kde tato podpora leží, ale jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění, které jsem citoval, nemusí to už být nutně u premiéra, i když existuje skupina lidí, která ho podporuje. Proběhlo několik velkých protidemonstrací, které zorganizoval, napadá mě jedna ve Sremské Mitrovici. Nebyly ale tak velké jako opoziční protesty.
Odpůrci i stoupenci srbského prezidenta protestovali na Den státnosti. Demonstrace proběhly odděleně
Číst článek
Premiér je ve skutečnosti, myslím, mnohem více zvyklý na to, že je chválen. Tady ale mluvil k menšímu davu a někdy ho lidé z něj otevřeně vyzývali. To vše vypovídá o určité náladě, ve společnosti panuje hněv a polarizace na obou stranách.
Někteří jeho příznivci byli pravděpodobně násilní, aniž by jim to někdo nařídil, a to stálo vládu poměrně velkou podporu veřejnosti. Takže existuje část studentů, kteří to hnutí jako celek nepodporují, ale myslím si, že jsou v menšině.
Nepolitické hnutí?
Předčasné volby se v minulém desetiletí konaly velmi často, moc změn ale nepřinesly. Mohlo by to teď být jinak, pokud by byly vyhlášeny, nebo to systém neumožňuje?
Těžko říct. Určitě jsme v Srbsku v posledních deseti letech neměli nejsvobodnější volby, objevovala se obvinění z rozsáhlého podvádění, včetně kupování hlasů z jiných regionů nebo dokonce zpoza mezinárodních hranic. Je tedy pravda, že existují značné nedostatky.
Média jsou z velké části kontrolována vládnoucí stranou a najdou se i další věci, v nichž, chcete-li, není širší kontext svobodný nebo spravedlivý. Jde také o to, že opozice je žalostně rozdělená a není nutně populární.
Zdá se tedy, že studentské protestní hnutí se zcela vědomě rozhodlo prezentovat jako nepolitické v tom smyslu, že by se chtělo od opozice oddělit. Studenti jsou ve skutečnosti vnímáni jako populárnější, protože jsou bráni jako neposkvrnění minulostí, což asi není případ části opozice.
Podpora protestního hnutí v Srbsku
Poslední průzkumy veřejného mínění podle Unkovski-Koricy naznačují, že protestující studenty v Srbsku podporuje 60 až 80 procent lidí. V jiných průzkumech jsou podle něj označováni za nejdůvěryhodnější skupinu, která se nabízí v rámci průzkumu veřejného mínění: před ostatními volbami je preferuje 40 procent Srbů.
Pomáhá podpora ze zahraničí, jako třeba protesty srbské diaspory, protestnímu hnutí, nebo spíše nahrává argumentaci vlády, že jde o revoluci organizovanou ze zahraničí?
Jedním z mnoha Vučićových ne vždy koherentních narativů je, že se jedná o „barevnou revoluci” organizovanou ze zahraničí. Asi bychom měli vysvětlit, že takové tvrzení má svůj kontext. Po celém světě došlo k mnoha případům lidových protestů (tzv. barevných revolucí v postkomunistických zemích – pozn. red.), z nichž některé dokázaly změnit vládu a někdy byly zcela zjevně podporovány ze zahraničí, a to nejen nutně ze Západu.
V srbských dějinách je zřejmé, že kolem svržení Miloševiće vznikl určitý narativ, na který se Vučić – který byl členem jeho vlády – často odvolává jako na něco, čemu se chce vyhnout, protože všechno, co se stalo potom, je jaksi chaotičtější. Pro mě je velmi těžké uvěřit, že je to organizováno ze zahraničí.
26:02
Srbští studenti pochodují proti vládě, opozici ale chybí alternativa k Vučićovi, popisuje novinářka
Číst článek
Vučić byl veřejně podpořen Spojenými státy, Evropskou unií a ruskými a čínskými úřady, takže to nemusí být jasný případ nějaké mezinárodní manipulace.
Spojené státy se například chystaly uvalit sankce na srbskou společnost NIS, která je hlavním plynárenským gigantem v zemi a patří Gazpromu, nová Trumpova administrativa ale uvalení sankcí odložila. Je velmi obtížné to chápat tak, že si nějakým způsobem přeje svrhnout (srbskou – pozn. red.) vládu. Když už, tak jí dává záchranné lano.
Vučić má také implicitní podporu Evropské unie kvůli svému slibu, že jí fakticky předá srbské zásoby lithia, protože je v závodě o lithium pozadu jak za Spojenými státy, tak za Čínou. Unie je tak výrazně pozadu, že si myslím, že chce tolerovat cokoli, co od Vučiće přijde, dokud se bude jevit jako stabilní. To se ale může změnit.
Moje odpověď na otázku, zda vnější podpora srbské diaspory nějak nahrává tomuto narativu, je, že pravděpodobně ne. Vučić se to bude snažit takto prezentovat, ale pokud něco, tak podpora diaspory dodává hnutí spíše pocit, že v zahraničí jsou aspoň trochu vidět.
Dodal bych, že mi přijde zvláštní, že pravděpodobně jedno z největších studentských hnutí v Evropě od roku 1968 je vně země tak ignorováno. V minulosti nebylo Srbsko vzorovou zemí, ale místní studentské hnutí je skutečně inspirativní a mohlo by lidem jinde ukázat, jak bojovat za svá práva.
