Většina mladých Balkánců uvažuje o odchodu ze své země. ‚Je to tu jako za komunismu,‘ popisuje místní
Země západního Balkánu v posledních letech čelí velkému odlivu pracovní síly. Podle dat organizace Friedrich Ebert Stiftung uvažuje o odchodu ze země 66 procent mladých z Bosny a Hercegoviny a 58 procent mladých Srbů. „Je to tu jako za komunismu, když nejste ve vládní straně, je těžké si tu po vystudování najít důstojnou práci,“ řekla redakci iROZHLAS.cz čtyřiadvacetiletá Ema, čerstvá absolventka Bělehradské univerzity.
Bosna a Hercegovina a Srbsko patří mezi státy, které přicházejí o největší podíl vysoce kvalifikovaných pracovníků. Tento fenomén se v odborných kruzích označuje jako „odliv mozků“ (tzv. brain drain).
Ema, čtyřiadvacetiletá absolventka Univerzity v Bělehradě, se chystá opustit Srbsko. Je aktivní v občanských protestech souvisejících se zřícením přístřešku v Novém Sadu, ale hlavním důvodem jejího plánovaného odchodu je hluboká nedůvěra v politický systém.
„Nechci odejít, protože nesnáším Srbsko. Narodili jsme se do tohoto režimu, nic se nezměnilo. Já se moc nezajímám o politiku. To, že toho o ní vím tolik, vypovídá o tom, že tady nelze přežít bez znalosti politiky, všechno je s ní propojené,“ vysvětluje.
Její zkušenosti potvrzuje i Svetlana Stefanovićová, politoložka a výkonná ředitelka Fondu BFPE pro zodpovědnou společnost. „Mladí lidé mají pocit, že jejich hlas není slyšet na místech, kde se dělají důležitá rozhodnutí.“
Nad odchodem přemýšlí také pětadvacetiletý Stefan, který dokončuje magisterské studium na Fakultě politologie v Bělehradě. „Přemýšlím nad odchodem do Slovinska nebo Belgie. Jsem gay a vím, že jinde bych se cítil svobodněji. Vadí mi všudypřítomný nepotismus a radši budu žít někde, kde budu mít rovné možnosti.“
Ema a její přátelé při hledání zaměstnání narazili na politické požadavky. „Kamarádka z Užice vystudovala učitelství v mateřské škole, ale při pohovoru po ní chtěli, aby se stala členkou Srbské pokrokové strany. Já bych si ráda našla serióznější práci, ale na úřadech a v kancelářích je členství ve straně podmínkou. Je to jako za komunismu, nemůžu být apolitická.“ Srbská pokroková strana je u moci od roku 2012 a pochází z ní například i prezident Aleksandar Vučić.
„Stranické zaměstnávání“ a nepotismus podle Stefanovićové patří mezi hlavní faktory, proč mladí lidé odcházejí. „Vidí, že při nástupu do práce se více hledí na politickou příslušnost než na kompetence a kvalifikaci.“
Situace v Bosně a Hercegovině
Problematika stranického zaměstnávání trápí i mladé lidi v Bosně a Hercegovině. Sara, která pochází z města Trebinje a studovala v srbském Novém Sadu, po návratu do vlasti zvažuje emigraci, protože ani ona, ani její partner nemohou najít práci ve svém oboru.
„Ani velmi silný diplom ze zahraniční univerzity vám nezaručí zaměstnání, protože je tu příliš mnoho nepotismu. Systém je zkorumpovaný a stále nese pozůstatky jugoslávského modelu, který dnes už nefunguje,“ vysvětluje Sara.
Sociolog Amer Osmić z Univerzity v Sarajevu popisuje situaci podobně: „Mladí lidé chtějí žít ve společnosti, kde o jejich zaměstnání rozhodují jejich studijní výsledky, ne politická příslušnost. Přes 80 procent mladých Bosňanů nevěří těm, kteří v zemi dělají důležitá rozhodnutí.“
Když reportérka iROZHLAS.cz procházela univerzitním kampusem v Sarajevu, narazila na zavřenou budovu Národní a univerzitní knihovny Bosny a Hercegoviny. Zaměstnanci knihovny stávkovali, protože státní orgány neměly dlouhodobý plán financování této instituce a neřešily její právní status.
„Nevyřešené financování knihovny vypovídá to o tom, jaký vztah má stát ke vzdělání a k mladým lidem. Není divu, že chtějí pryč,“ myslí si student Univerzity v Sarajevu Emin, kterého jsme potkali přímo u budovy. Emin zatím chce zůstat v Sarajevu, o odchodu ze země ale i on čas od času přemýšlí.
Ekonomická situace
Kromě politické frustrace je dalším klíčovým faktorem emigrace ekonomická situace. Data od organizace Friedrich Ebert Stiftung ukazují, že okolo 70 procent mladých lidí se Srbska a Bosny a Hercegoviny, kteří uvažují nad odchodem, tak činí zejména z ekonomických důvodů. A čtvrtina z nich už podnikla nějaké první přípravné kroky.
„Všechno je strašně drahé. Vrátila jsem se domů k rodičům, protože kdybych bydlela sama, tak bych jen přežívala. Lidé mi říkají, že nechtějí odejít, ale platy jsou příliš nízké na to, aby z nich mohli důstojně žít,“ popisuje Ema.
Stefan si ke studiu našel práci na plný úvazek v zahraniční společnosti. „Všichni mi říkají, že mám skvěle placenou práci, ale musím stále bydlet u rodičů, protože by mi z výplaty zbylo maximálně 200 eur (přibližně 5 tisíc korun), když bych si platil nájem v Bělehradě.“
Podle údajů Světové banky byl HDP na obyvatele v roce 2023 v Česku 31 591 dolarů, zatímco v Srbsku 12 281 dolarů a v Bosně a Hercegovině pouze 8638 dolarů. Velkým problémem v regionu je také vysoká nezaměstnanost.
V Česku je podle Eurostatu 165 tisíc lidí pod 30 let, kteří nejsou ani zaměstnáni, ani nejsou součástí formálního vzdělávání. V Bosně a Hercegovině jich je 133 tisíc – ale na pouhých 3,2 milionu obyvatel, což není ani třetina počtu obyvatel Česka.
Podle Stefanovićové ekonomická nejistota a nezaměstnanost ovlivňuje i to, jak mladí lidé volí studijní obory a připravují se tak na cesty do zahraničí. „Studenti si v Srbsku nevybírají obory podle toho, co je zajímá, ale podle toho, co jim zajistí práci v zahraničí.“ Sociolog Osmić potvrdil, že tento jev je viditelný také v Bosně a Hercegovině, kde se tak dokonce zvýšil zájem o zdravotnické obory.
Možná řešení a role EU
Navzdory problémům mají mnozí mladí lidé stále k regionu silný vztah. „Člověk v zahraničí nenajde vřelost, kterou najde tady v Bosně. Ráda bych začala svůj byznys tady, ale na to potřebuji zkušenosti, které získám jedině v zahraničí,“ říká Sara.
Stefanovićová míní, že se získáváním praxe a zkušeností by mohla pomoci Evropská unie skrze projekty, jako jsou například Erasmus + a Erasmus Mundus. „Musí se o nich více komunikovat, zatím je využívá úzká skupina lidí,“ upozorňuje.
„Na druhou stranu si uvědomuji, že vzdělávání v zahraničí dává mladým lidem kromě zkušeností také příležitost opustit zemi,“ dodává. To potvrdila i Ema. „Moje dvě nejbližší kamarádky vyrazily na magisterské obory do Itálie a Slovinska a obě se chystají v nových zemích zůstat.“
Udržitelnější řešení odlivu mozků vidí Stefanovićová ve větším zapojením mladých lidí do státních institucí a rozhodovacích procesů, s čímž souhlasí i sociolog Osmić. „Politici musí mladé více poslouchat a zapojovat je do plánování budoucnosti země,“ říká.
Osmić dále upozorňuje na to, že mezi bosenskými občany klesá důvěra v evropské instituce, což by mohlo ovlivnit řešení odlivu mozků. „Evropská unie tvrdí, že dveře jsou otevřené, ale klade požadavky na reformy a boj s korupcí, což bude ještě dlouhý proces a mladí lidé tak ztrácí naději,“ uzavírá.
