V chudších školách jsou problémem absence. Pomoct může sociální pedagog, říká sociolog Prokop
Vládní reforma školského zákona má mimo jiné vylepšit pozici podpůrných profesí ve školství. V současné chvíli jich je málo kvůli špatně nastavenému systému financování přes dotace či čerpání podpory. „To je strašně nestabilní. Vytváří to hroznou administrativu, pořád musíte o něco žádat. Lidem, kteří by tohle šli dělat třeba do Ústeckého kraje, nemůžete dát profesní jistotu,“ říká v pořadu Život k nezaplacení Radiožurnálu sociolog Daniel Prokop.
Co si slibujete od novely školského zákona?
Je tam hodně dobrých kroků. Vždy jsou trochu napůl cesty. Novela zlepšuje podporu začínajících učitelů nebo učitelů na praxi, stabilizuje některé podpůrné profese, které jsou potřeba pro děti, zejména těch ze znevýhodněného prostředí. Dělá hodně dobrých věcí, vždy na tom trochu šetří nebo to dělá napůl.
Dlouhodobě jsme mezi státy, kde žáci chodí nejméně rádi do školy, protože je tvrdá, výkonová a obsah je založený na memorování. Učitelé málo věří ve smysl předávání učiva, konstatuje sociolog a expert na vzdělávání Daniel Prokop
Co je tím ale? Říkáte, že tam je hodně dobrých věcí, takže čekám ale.
Jedno z pozitiv novely je, že my máme dvě podpůrné profese, které jsou klíčové, a to je školní psycholog a speciální pedagog. Školní psycholog řeší duševní problémy – protože dnes má 40 procent dětí příznaky depresí a úzkostí – a speciální pedagog řeší speciální vzdělávací potřeby.
Teď jste u bodu institucionalizace školních speciálních pedagogů a školních psychologů ve větších běžných základních školách.
Ano, a v Česku teď 70 procent škol nemá ani jednu z těch odborných profesí, protože jich je hrozně málo. Takže se dělá začleňování, ale bez odborníků, kteří by to na těch školách měli podporovat.
Důvod, proč tam nejsou, je české financování. My jsme si ve školství zvykli všechno lepit dotacemi, to jsou ty takzvané šablony, kde školy žádají o dotaci na odborníka, nebo přes vykazování potřeb žáků – třeba 20 procent žáků dostane diagnózu, že potřebují podporu, a přes to se načerpají prostředky na speciální pedagogy a školní psychology.
To je strašně nestabilní. Vytváří to hroznou administrativu, pořád musíte o něco žádat, a zároveň ty finance máte třeba na rok nebo dva. Lidem, kteří by tohle šli dělat třeba do Ústeckého kraje, nemůžete dát profesní jistotu.
Daniel Prokop
Sociolog, který v roce 2019 založil neziskovou výzkumnou organizaci PAQ Research. Člen Národní ekonomické rady vlády (NERV). Autor knihy o výzvách české společnosti Slepé skvrny.
Proto 70 procent škol nemá ani školního psychologa, ani speciálního pedagoga, což brzdí podporu dětí se speciálními potřebami a podobně.
Institucionalizace říká, že školy nad 180 žáků...
To mají ty větší běžné základní školy?
Tak tak, to je dejme tomu horní polovina škol. Ta má nárok na úvazky přímo v tvrdém financování pedagogům.
Navíc přibývá jedna profese – problém zejména v chudších školách jsou absence. Ze zahraničí i z českého testování se osvědčilo, když tam je někdo, kdo pracuje s rodinou. Když dítě nepřijde do školy, tak tam volá. Řeší problémy na pomezí rodiny a školy, dostane dítě do té školy.
V Česku se tomu říká sociální pedagog a je to další profese, která přibyla. Není asi nutná všude, ale ve znevýhodněných školách hodně pomůže bojovat s absencemi, když se použije dobře.
Jsou tam tyto podpůrné profese, a záměr je takový, že škola je nemusí mít všechny. Potřebuje třeba speciálního pedagoga pro děti se vzdělávacími potřebami, třeba autismus, a potom sociálního pracovníka nebo pedagoga, který řeší absence dětí ze znevýhodněného prostředí. Může si dovolit nemít jednu z těch profesí. Je tam taková banka a ředitel si to může nastavit, jak mu to vyhovuje.
24:39
Česku chybí techničtí experti. Školy lpí na faktografii, to je zastaralé, poukazuje na viníka ekonom
Číst článek
Teď se dostanu k té chybě – sociální pedagog tam zatím není, je postavený úplně mimo systém. Je to nedokonalost, kterou by mělo ministerstvo ještě zvážit.
Studenti po peďáku narazí do zdi
Tím jsme přeložili bod institucionalizace školních speciálních pedagogů a školních psychologů ve větších běžných základních školách. Pojďme tuhle metodu použít u bodu ukotvení podpory kvality praxí a provázejících učitelů. Co je tohle?
Vy jste na začátku citoval Učitele naživo a další vzdělávací organizace.
Učitel naživo se zabývá především postavením učitelů a ředitelů.
Ano, a třeba i Masarykova univerzita, která také vzdělává učitele, si v evaluacích ověřila, že je velmi důležitá praxe studentů na školách. České vzdělávání fungovalo tak, že se učíte teorii na peďácích, ale s velmi omezenou praxí.
Takže žáci po peďáku přijdou poprvé do terénu a narazí do zdi, protože nemají zkušenost s praxí. Je málo hodin praxe a zároveň v ní chyběla podpora a reflexe toho, jak to tomu učitelovi šlo. Protože když jdete někam učit, odučíte to a nikdo vám neřekne, co máte zlepšit, tak se moc nenaučíte.
Organizace, o kterých jsem mluvil, jsou založeny na tom, že tam je učitel, který studentovi z peďáku dává feedback. Říká mu, co může zlepšit, co má upozadit a naučí ho učení v praxi.
Říká se tomu provázející učitel. Problém je, že moc škol v Česku to nechce dělat, protože z toho nic nemají – přijmou studenta pedagogické fakulty, který se tam učí na praxi...
Berou to jako nutnost.
On třeba půjde učit někam úplně jinam. Teď je tam, že učitel na škole, který pomáhá začínajícímu učitelovi se zlepšovat v praxi, za to má příplatek, aby to bylo honorované.
Celý rozhovor s Danielem Prokopem najdete v audiozáznamu výše.
