Ambiciózní projekt reformy daní z dílny PAQ Research má jediný háček: je navrhovaný v Česku
Když se v české politice dříve mluvilo o jakémkoliv zvyšování daní, třeba formou progrese, pravice i populistické strany odpovídaly zpravidla to jediné: netrestejme úspěšné za to, že se jim daří. Způsob, jakým se u nás mezi většinou politické třídy o daních uvažuje, nevnímá tento politický nástroj jako projev spravedlivějšího ekonomického rozložení ve společnosti, ale jako bič. Především na ty, kteří se mají lépe.
Slýcháme to prakticky neustále: daně se zvyšovat nebudou, nikdo nebude trestaný za to, co dokázal a kolik si zvládl vydělat, bohatství přece vždy prokape. Jak přesně jsme mohli vidět před pár lety, kdy došlo ke zrušení superhrubé mzdy díky společnému postupu ANO a ODS. Finančně zajištění lidé si polepšili, pro chudé to znamenalo v lepším případě stagnaci, v tom horším propad příjmů.
Apolena Rychlíková: Ambiciózní projekt reformy daní z dílny PAQ Research má jediný háček: je navrhovaný v Česku
Dnes už jasně vidíme, že reformy posledních let pomáhaly hlavně středně a vysokopříjmovým. V součtu změn si vysokopříjmoví s dvojnásobkem průměrné mzdy měsíčně polepšili o 2 500 Kč. Nízkopříjmoví s polovinou průměrné mzdy naopak dnes platí o 500 Kč měsíčně více, než pokud bychom ponechali výši zdanění z roku 2009.
V novém projektu PAQ Research hledá sociolog Daniel Prokop a jeho ekonomický tým cestu, jak to změnit. A ukazují, že realita onoho „trestání” je u nás opačná: nerovnoměrné daňové zatížení dopadá hlavně na ty, kteří jsou slabší, zranitelnější a chudší.
Tím se této části domácností nedaří vymanit ze začarovaného kruhu sociálního strádání a navíc společnost jako taková ztrácí základní prvky vzájemnosti a solidarity, které se k jejímu lepšímu fungování váží.
Nejdříve tedy fakta: Česko nadměrně daní práci, hlavně tu nízkopříjmovou a částečné úvazky. Je to sice poměrně známý fakt, ale politicky stále přehlížený. Zajímavé to není jen v kontextu České republiky samotné, ale i v rámci mezinárodního srovnání.
Zdanění zaměstnanců – včetně pojistného – v Česku tvoří přes polovinu státních příjmů. Oproti jiným státům mají místní zaměstnanci odvody vysoké. V Česku jsou přitom téměř tři čtvrtiny lidí zaměstnaných.
PAQ uvádí, že tento přístup postrádá efektivitu: posiluje chudobu, omezuje motivaci k práci, protože ta se chudým lidem kolikrát ani nevyplatí. Vysoké zdanění je spíš vede k práci v šedé ekonomice, švarcsystému, pobírání dávek či pracovní neaktivitě. Snižuje také naši kupní sílu.
Daňový systém demotivuje rodiče od návratu do práce. Zvyšme slevu na dítě do tří let, říká Prokop
Číst článek
Na data nehledí a řešení nehledají
Cestou ke změně by podle PAQ Research byla taková reforma, která by na jedné straně omezila nesystematické odpočty, slevy a limity a na té druhé zavedla spravedlivější daňová pásma. Tak, aby zaměstnanci nebyli tak daňově zatíženi, což by pomohlo rozhýbat trh práce směrem k vyšší flexibilitě.
Prokop přichází s ambiciózními propočty. Reforma, kterou navíc chytře nazval po slavném republikánském prezidentovi Ronaldu Reaganovi, má však jeden háček. Navrhuje ji v Česku.
V zemi, kde politici, vládnoucí i opoziční, na data nehledí a řešení nehledají. To proto, že ekonomický populismus je tu už několik let mainstreamem a pro racionální debaty v něm není místo.
Je to škoda, ale těžko si představit, že by daňové reformy chtěla vláda prosazovat rok před volbami. Na to se až moc bojí a co hůř: nejspíš ani nevěří, že spravedlivější daně u nás potřebujeme.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Angela Merkelová vzpomíná. Také na Ukrajinu
Libor Dvořák
O vládním hausnumerismu aneb nápadný nepůvab 93 procent
Petr Honzejk
O neplatičích, nocleženkách a nesystémové charitě
Kateřina Smejkalová
Slovenští úspěšní se přesouvají do Prahy
Luboš Kreč