Koalice Pavla nerespektuje, ukázal rok 2024. Autoritu si prezident bude muset vybojovat, míní politolog
Petr Pavel začíná třetí kalendářní rok ve funkci prezidenta. Podle politologa Lukáše Jelínka dokázal Pavel v loňském roce lépe formulovat své připomínky k zákonům, které má podepisovat. Chybí mu ale autorita. „Nemá moc velký respekt od koaličních politiků. To jediné, co se od nich dá očekávat, je, že když je pozve na Hrad, tak přijdou. Ale všechno ostatní si bude muset na politickém kolbišti dříve nebo později vybojovat sám,“ hodnotí Jelínek.
Pavel podepsal jak důchodovou reformu, tak návrh státního rozpočtu, byť minimálně u rozpočtu jeho poradci doporučovali to neudělat. Myslíte si, že to byl správný politický krok?
Jsme na prahu volebního roku. Kdyby se země ocitla v rozpočtovém provizoriu nebo museli poslanci svádět ještě na poslední chvíli další sněmovní bitvu, celé by to mohlo působit, jako že se snaží Petr Pavel oslabovat vládní koalici nebo nahrávat opozici.
Petr Pavel byl v roce 2024 mediátorem i vládním terapeutem. Jeho podpora ale mírně klesla
Číst článek
Vzhledem k tomu, že se o něm ví, že je blíž vládním stranám, tak se dalo očekávat, že vládu ještě jednou zkritizuje nebo si vyžádá od ministra financí nějaké záruky, ale potom podepíše. To si myslím, že bylo celkem pochopitelné.
Kdyby nepodepsal, vydal by se do neprobádaného politického terénu. Znamenalo by to, že se snaží být výrazným samostatným hráčem, který bude manévrovat někde mezi koalicí Spolu a hnutím ANO. Ale zdá se, že na to si ještě v tuto chvíli netroufá a snaží se být týmovým hráčem na straně vládního tábora.
S tím potom podle mě i logicky souvisí postupný pokles popularity prezidenta. Na počátku jeho mandátu do něj mnozí vkládali velké naděje. Časem se ale ukáže, že ani prezident se nemůže zavděčit všem a začíná být nahlížen kriticky jako ostatní politici. Potom jeho popularita přirozeně klesá.
S tím souvisí i moje druhá otázka o důchodové reformě. Petr Pavel se snažil o klidnění vášní mezi opozicí a koalicí. Proběhla ta „slavná“ schůzka na Hradě, po které zástupci hnutí ANO tvrdili, že tam byla špatná akustika a oni se s vládou nedohodli. Bylo někdy v prezidentově moci dva znepřátelené tábory alespoň trochu spojit?
Teoreticky ano, hodně ale záleželo na tom, na čem by chtěl kompromis stavět. Pokusit se ho založit zrovna na důchodech bylo dost naivní a iluzorní. Možná ho měli odvíjet od méně rušivých detailů nebo od nějaké zastřešující vize, jak pracovat s penzijním systémem.
Hrad zveřejnil zápis z jednání o důchodech, ANO zvýšení hranice pro odchod do penze nerozporovalo
Číst článek
Bylo správné, že se schůzka na Hradě uskutečnila. To, co se dělo po ní, byla chyba všech zúčastněných stran. Podstatné ale je, že dialog, o který se snažil prezident dodatečně, měla ve skutečnosti, a s mnohem větším předstihem, vést vláda. Petr Pavel se snažil vládě vytahovat trny z paty a podle mě byla naděje na úspěch velmi malá. To, že se o to pokusil, se mu dá připsat k dobru.
Pavel nemá autoritu
Další z výrazných momentů loňského roku přišel kolem vládní krize a odchodu Pirátů z pětikoalice. Prezident si tehdy pozval předsedy koaličních stran po jednom k sobě na jednání. Jak podle vás dění ovlivnil?
On vsadil na to, že se spíš bude držet v pozadí a nebude o tom příliš mluvit na veřejnosti. To možná souvisí právě s jeho jakousi neúplnou zkušeností v domácí politice. Prostě si netroufl to všechno dělat před očima veřejnosti a médií, vystupovat potom s politiky na brífincích a snažit se je mnohem důsledněji tlačit k nějakému řešení situace, když se snažil být jakýmsi terapeutem, možná mentorem pro koaliční strany.
Myslím si, že to dává smysl, koneckonců jedná se o vládu, kterou on nejmenoval. To, že se zajímá o její složení a politický půdorys, je přirozené, ale právě s jeho nepříliš velkou autoritou se asi nedalo čekat, že by dokázal strany usmířit. Pokus to byl dobrý, ale nic moc velkého se od něj očekávat nedalo.
Ještě jedna poznámka k autoritě prezidenta. Já sice občas říkám, že projevuje svoji politickou nezkušenost, ale dost mi vadí i jakýsi nedostatek respektu, který má od koaličních politiků nebo stran. To se třeba ukázalo na pozadí rozpočtu. Prezident nějaké výhrady k rozpočtu vznesl už v roce 2023 a byly velmi podobné těm, které vznášel letos.
Pavel: Fakta a argumenty ve volbách zakryjí hesla, emoce a lži. Podstatná budou skutečná řešení
Číst článek
Ministr financí a premiér si z toho vůbec nic nedělali a předložili zase stejně špatně nachystaný rozpočet jako před rokem. Tady je vidět, že on nemá moc velký respekt ani od koaličních politiků. To jediné, co se od nich dá očekávat, je, že když je pozve na Hrad, tak přijdou. Ale všechno ostatní si bude muset na politickém kolbišti dříve nebo později asi vybojovat sám. Zas tak pevné spojenectví s vládní koalicí nefunguje.
Za co se ale prezident chtěl, alespoň obrazně obrazně řečeno, bít, byl plat pro první dámu. Nejdříve chtěl, aby dostala část peněz z jeho náhrad, nakonec ale jeho tým požádal o peníze navíc. Jak podle vás tato situace zapůsobila na veřejnost?
Byla to opravdová hloupost a bylo to velmi trapné. Včetně toho, jak to prezident vysvětloval. Nejprve že chtěl první dámě odloupnout peníze ze svých vlastních náhrad, pak snad, že by se něco mělo platit první dámě samostatně.
Debata se měla původně začít odvíjet od toho, jakou roli očekáváme od manželky prezidenta. Jestli to má být skutečně jenom jeho psychická rodinná opora, nebo jestli se od ní očekává i výkon nějakých pravomocí nebo role, která už je institucionalizovaná. Pokud ano, tak by dávalo smysl platit ze státního rozpočtu i ji.
Ale nejdřív by měla proběhnout debata o tom, co se od ní očekává a jak bude vymezené pole její působnosti. To prostě prezident neinicioval a najednou jenom přišel s dalším návrhem k zákonu, který stanoví platy ústavních činitelů. To bylo špatně a bylo to naprosto nepřipravené. Proto to ani nemohlo uspět.
Posilování Ústavního soudu
Prezident loni také udělil státní vyznamenání a jmenoval ústavní soudce. Vyzdvihl byste nějakou oceněnou osobnost nebo ústavního soudce?
Myslím si, že za toto si prezident zaslouží velkou pochvalu. V případě jmenování ústavních soudců se snaží o to, aby ten soud byl nejen kvalitní, ale i pestrý. Do hry vtahuje odbornou veřejnost, takže nakonec jsou ta jména většinou přijímána smířlivě, nebo dokonce s nadšením. V tomto směru si myslím, že Ústavnímu soudu výrazně pomohl.
2:11
Prezident Pavel jmenoval Ditu Řepkovou soudkyní Ústavního soudu. Nahradí Davida Uhlíře
Číst článek
No a co se týká státních vyznamenání, tak tam si myslím, že dává smysl, aby prezident oceňoval ty, za kterými existuje nějaký společenský souhlas na tom, že si to vyznamenání zaslouží. Proto si myslím, že je správné, že se nesnaží podsouvat nějaká kontroverzní jména mezi vyznamenané.
Z tohoto hlediska si myslím, že je dobré, že dokázal najít ocenění i pro lidi, kteří fungovali třeba v někdejším disentu, pro lidi, kteří se zasazují o hájení lidských práv nebo kteří se snaží o řešení environmentálních problémů. To, že mezi oceněnými 28. října nebylo příliš politiků, ale spíše podnikatelé, je jedině dobře.
Ještě když se vrátím k ústavním soudcům. Myslíte si, že se nějak poučil z loňského dění? Že tentokrát vybíral pečlivě, aby se mu nestalo, že mu nějakého kandidáta Senát shodí?
Myslím si, že ano. Že se rozhodl možná spíš soustředit na jména, která mají nějaký odborný respekt, ale nejsou chápána příliš politicky. Možná je to na škodu, protože se třeba v minulosti objevil mezi těmi nominacemi například Pavel Uhl, syn Anny Šabatové, který je velmi respektovaný advokát, navíc často hájící klienty v nejrůznějších lidskoprávních sporech. Taková jména by do Ústavního soudu podle mě také patřila.
Ale prezident si uvědomil, že tady toto asi nedokáže mezi senátory úspěšně prosadit, protože tam už se vedou nejrůznější války tradicionalistů s progresivisty a hodně se kouká nejen na odborné kvality, ale i na jakési politické nebo ideové zázemí soudců. V tomto směru se prezident podle mě rozhodl našlapovat trochu opatrněji, možná někdy i příliš opatrně. Na druhou stranu to nijak nezpochybňuje kvalitu jmen, která navrhl.
Řešení ukrajinské otázky
Petr Pavel letos podnikl noho zahraničních cest, nejvíc ale ve světě rezonuje jeho aktivita ohledně podpory Ukrajiny. Je to podle vás pro Česko důležité?
Zcela určitě. Osobní angažovanost, ať už prezidenta Pavla, nebo i premiéra Fialy, je v ukrajinské otázce asi velmi klíčová a přínosná.
‚Zastavení Ruska je v našem zájmu.‘ Pavel označil pomoc Ukrajině za prioritu české zahraniční politiky
Číst článek
Přínos Petra Pavla je ještě jeden, a to, že má respekt v západním světě jako někdejší špičkový voják, který se pohyboval i ve strukturách NATO. To znamená, že když se nějakým způsobem vyjádří, tak se ví, že mluví člověk, který do těch věcí vidí a který má velmi bystré pozorovací i uvažovací schopnosti.
V okamžiku, kdy se Petr Pavel přimluví za další vojenskou podporu Ukrajiny nebo hovoří o tom, že je potřeba myslet i na diplomatickou linii, tak to má mnohem větší váhu, než kdyby o tom mluvil politik, který nemá jeho životopis a zkušenosti. V tomto směru dělá dobrou práci pro Českou republiku, ale přispívá i k tomu, že ve vztahu k Ukrajině existuje relativně solidní konsenzus na české politické scéně a že to tak vnímá i velká část občanů.
Podpora Pavla ze strany občanů sice mírně klesla, pořád je ale poměrně vysoká. Například vláda by mu mohla závidět. Může ale být právě blízkost s vládou důvodem mírného poklesu důvěry?
Ano. Prezident se začal, sice ne výrazně, ale přece jen vyhraňovat. To mu určitě nějaké sympatizanty ubírá. Navíc na něj začínají mnozí hledět nejenom jako na občanskou osobnost, ale na politika. A k politikům u nás máme a priori nedůvěru, takže si myslím, že je celkem logické, že to dopadá i na hlavu státu.
Navíc žijeme v době, kdy tady panuje hluboká nedůvěra v politiku, v instituce i ve stát. Sociologové mají zmapováno, že nevěříme ani sobě navzájem. Za takové situace je celkem přirozené, že klesá i důvěra prezidenta nebo jeho popularita.
Nějak zásadně bych to asi nepřeceňoval, protože to se může změnit i v okamžiku, kdy se začne třeba z nějakých ekonomických nebo socioekonomických důvodů lepšit nálada ve společnosti. Ale nemyslím si, že by udělal Petr Pavel něco tak zásadního nebo chybného, proč by měl popularitu ztrácet. Naopak si myslím, že na to, že nastoupil do úřadu člověk, který skutečně neměl politické zkušenosti a teprve je sbírá za pochodu, je dobrým a úspěšným prezidentem.
Udělal prezident v roce 2024 nějakou zásadní změnu postoje či chování oproti roku 2023?
Napadají mě dvě věci. Jednak to souvisí s výhradami, které je schopen formulovat i k takovým věcem, jako je penzijní reforma nebo státní rozpočet. Dokáže velmi přesně formulovat na základě pádných argumentů svých spolupracovníků své výhrady. To si myslím, že ukazuje jeho vývoj a posun, i když je nakonec podepíše.
Druhou věcí jsou jeho výjezdy po republice, které jsou podle mě velmi dobře koncipované. Nepůsobí jako nějaké spanilé jízdy za časů Miloše Zemana. Petr Pavel se tolik nevěnuje věcem, kterými se může region chlubit, ale spíše jejich problémům. To jsou podle mě věci, které mu přísluší, aby je vnášel do politické debaty. Tady je cítit, že ve srovnání s předchozím rokem se cítí být mnohem silnější v kramflecích, je mnohem sebevědomější a cítí důvěru, kterou mu při cestách po regionech lidé vyjadřují.
