Hospody, hotely, špagety a Al Capone. Stopy v Chicagu ale mimo mafiánského bosse zanechali i Češi
Ve své minulé gastroglose jsem psala o chicagské pizze naruby a slíbila jsem setkání s mafiánským zločincem Al Caponem. Mimo jiné byl milovníkem italského jídla, zbohatl na pašování a prodeji alkoholu v době prohibice, dirigoval koncert, ale byl to také veskrze špatný chlap. Zašla jsem do hospody, kam chodil rád i on a majitel si toho dodnes považuje. Budiž, jeho věc, ale můj zájem tradičně vyústí v pochoutku z tajného receptu Al Caponovy rodiny.
Kam chodil mafián
Přemýšlela jsem, po jakých Al Caponeho stopách se vydat. Tou první byl hotel Blackstone, který byl otevřen v roce 1910 a svým přepychem lákal významné návštěvníky z celého světa.
V Chicagu mají pizzu naruby
Číst článek
Přespávala tady celá řada amerických prezidentů, hotel si zamilovala i jazzová superstar Louis Amstrong, v roce 1944 zde spal Harry Truman a všechny překvapil tím, když v hale vcelku bravurně zahrál na klavír skladbu „Missouri Waltz“.
Shodou okolností jsem se před tímto pátráním vrátila z New Yorku, kde v hotelu, kde jsem byla ubytovaná, přespávala i Marilyn Monroe, a v hotelu Blackstone jsme se opět potkaly.
V jedné věci jsem s ní nemohla souhlasit, a to když prohlásila moudro: „Kdo řekl, že noci jsou ke spánku?“. Chtěla bych ji vidět, kdyby chodila celý den po Chicagu, měla v nohou dobrých 15 kilometrů chůze po ulicích a hlavu plnou zážitků, jestli by noc probděla. Já byla za spánek více než vděčná.
V roce 1959 v tomto hotelu přespávala i anglická královna Alžběta II. Připlula na své jachtě, kde přivítala prezidenta Spojených státu amerických Dwighta Eisenhowera, ale před houpavým lůžkem na jachtě dala přednost pevné posteli v přepychovém prezidentském apartmá.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vychází už 11. září v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Dokonce i prezident Kennedy poctil hotel pobytem v Suite of Presidents, aby vzápětí odletěl do Washingtonu DC řešit kubánskou raketovou krizi.
Mě naštěstí nic podobného nepotkalo a jedinou krizi, kterou jsem řešila, bylo čekání na výtah ve 21. patře, kde jsme měli svůj pokojík zase my, a v baru vysvětlit, že opravdu, ale opravdu chci jenom tonik bez ginu.
Ve dvacátých letech minulého století sem rád zavítal i Al Capone. Navštěvoval tady holičství, které bylo bez oken, a tak zůstávaly všechny jeho schůzky s mafiánskými kolegy utajeny zraku policajtů, konkurentů a novinářů.
Alphonse Gabriel Capone to neměl vůbec jednoduché a od náročných jednání komu zakroutit krkem se pak často uchyloval do hospod.
Navštívila jsem jednu z nich
Chicagská hospoda Exchequer Restaurant&Pub na Wabash Avenue nejde přehlédnout, do restaurace vede nazdobený vchod, ale já zamířila do skromnější části, do hospůdky vyzdobené artefakty připomínajícími dobu prohibice a slavného mafiána.
Stěny jsou vyzdobeny plakáty, výstřižky z novin, fotografiemi, dokonce jakousi automatickou zbraní s kulatým zásobníkem, či co to bylo, kloboukem hodně podobným tomu, jaký nosil zde připomínaný zlosyn. Podotýkám, tu zbraň jsem nevyzkoušela, zbraní se bojím.
Americká pekelná jízda se šéfkuchařem Gordonem Ramsaym
Číst článek
17. ledna 1920 vstoupila v USA v platnost prohibice (skončila v roce 1933), která uzavřela tisíce do té doby legálních podniků, aby je časem v podobném počtu nahradily podniky ilegální.
V Chicagu se příležitosti chopil Al Capone, který během roku dokázal vydělat až 60 milionů dolarů. Stačilo k tomu umně pašovat zakázaný alkohol a ilegálním prodejem piva a tvrdého alkoholu se dopracovat k tak pohádkovým výdělkům.
K tomu využíval tajné místnosti, byty, ale klidně i podniky, kde se dalo tančit, popíjet a někde živě poslouchat jazzové kapely. Policie byla slabá, nevšímavá a uplacená. Těmto podnikům se obecně říkalo „Speakeasy“, odvozenina, že informace o podniku se měla předávat tiše a jednoduchou mluvou, aby se nepřitáhla pozornost nezvaných.
Stejný význam měla i termín „Blind pig“, který byl zase odvozen od faktu, že za předním legálním prostorem se nacházel „slepá“ místnost, kde se zakázaný alkohol naléval.
Chicago, to jsou i Češi
Já osobně byla Chicagem unesena, navštívila jsem Art Institute of Chicago, prohlížela si moderní městskou architekturu, ochutnávala chicagské kulinářské speciality, nachodila jsem spoustu kilometrů, zažila tropickou noc a ledový severák, který dorazil, když jsem zrovna plula na lodi.
Mimo jiné jsem narazila i na městskou čtvrť Pilsen. Vznikla na konci 19. století v důsledku masové imigrace Čechů, kteří se v Chicagu usadili. Je logické, že se vzhledem k jazykové a kulturní spojitosti shromažďovali a tím vznikaly etnické čtvrti.
Pojďme vařit s indiány
Číst článek
Silné české společenství zakládalo české školy, kostely, spolky a kulturní akce. Vznikala gastronomická zařízení, kde se připravovala jídla naší české kuchyně. I přes fakt, že počátkem 20. století tady žilo až 150 000 Čechů, je dnešek už bohužel od základu jiný.
Naše české rodáky vyměnili přistěhovalci z Mexika, podle toho nabrala městská čtvrť i svou podobu. Jenom název Pilsen vydržel dodnes a vlastně i názvy, jako je Dvořákův park, Čermákova ulice či Duškova hospoda.
Mám ještě malé upřesnění, před čtvrtí Pilsen existovala v západní části města oblast nazvaná Praha. V říjnu roku 1871 byla velkým požárem tato čtvrť zničena a poté vznikla nová oblast zvaná Plzeň. Požár prý způsobila kráva.
Ta patřila jedné z našich rodaček a náhodou kopla zadní nohou do pouliční svítilny a část města se ocitla v plamenech. O život přišlo 300 lidí, bylo zničeno 9 km čtverečních města, 17 tisíc staveb a 100 000 obyvatel přišlo o přístřeší.
Výčitkami svědomí za krajanku se však netrapte, je to jenom jedna z teorií možné příčiny onoho strašného požáru a nedávné rozhodnutí města Chicaga po letech zprostilo všechny jmenované v legendách, neboť bylo potvrzeno, že oheň vznikl zkratem na nějakém elektrickém zařízení.
Jedna zajímavá česká stopa se každoročně opakuje. Je to „Houby Day“ nebo „International Houby Fest“. Češi zde slavili konec sklizně a dodnes tento víkendový festival přitahuje místní obyvatele, kteří si chtějí užít různorodá občerstvení, karneval, umění, řemesla a nabídku zboží z chodníkového prodeje.
Milé zjistit, kam se naše vášeň sbírat houby dostala a jak přetrvává.
A úplně na závěr ještě dodám připomenutí spojené s názvem ulice v Czechtownu, kterou je Cermak road.
‚Chceme zpátky!‘
Číst článek
Ano, řeč je o kladenském rodákovi Antonínu Čermákovi, nejslavnějším Čechoameričanovi, bývalém starostovi Chicaga, který byl 15. února 1933 postřelen místo amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta a tři týdny po střelbě svému zranění podlehl.
Prý těsně po střelbě zašeptal větu: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy.“. Tato slova má starosta Čermák vytesaná na svém náhrobku.
Dnešní historici však vznášejí pochybnosti a tvrdí, že obětí měl být opravdu Čermák, na příkaz samotného Al Caponeho, kterému v Chicagu úspěšně šlapal na jeho zločinné prsty.
Kdoví jak to bylo, ale já vím, jak to bude.
Uvaříme si totiž špagety, které velký mafián miloval a tajný recept zveřejnila Al Caponeho rodina.
Al Caponeho špagety s omáčkou Agli Olio s vlašskými ořechy
Ingredience:
500 g špaget + sůl
1 velká hrst čerstvé kadeřavé petržele
2 stroužky česneku
100 g oloupaných vlašských ořechů
250 ml olivového oleje ( nejlépe extra panenský)
šálek nastrouhaného parmazánu
mořská sůl k ochucení
2 rajčata na servírování
Postup:
Nejdříve přiveďte vodu na uvaření špaget k varu, osolte a uvařte těstoviny dle návodu. Mezitím do mixéru dejte ořechy, nakrájené stroužky česneku, přidejte petržel a vše krátce rozmixujte. Poté vlijte olivový olej, osolte, posypte vše nastrouhaným parmazánem, část parmazánu ponechte na servírování, a ještě jednou krátce mixujte.
Omáčka může mít i trochu hrubší strukturu. Slijte vodu z uvařených těstovin a servírujte horké špagety na talíř, navrch dejte rozmixovanou omáčku a ozdobte rozkrájeným rajčetem, případně ještě zakapejte trochou olivového oleje a posypte nastrouhaným parmazánem.
