Každého můžete donutit k páchání zla. Stačí mu říct, že je to tak správně, popisuje bioetik

Pokud je člověk sám, může se chovat kultivovaně. V davu je to barbar, napsal už v 19. století Gustave Le Bon. Dle biologa, bioetika a popularizátora vědy Jaroslava Petra z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi leží pravá podstata člověka na pomezí mezi jeho chováním o samotě a v davu. „I relativně slušného člověka je možné k podobným zvěrstvům, jako je třeba lynč, donutit,“ upozorňuje v pořadu Osobnost Plus Českého rozhlasu Plus.

Osobnost Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

dav

Lidé se v davu chovají jinak, než když jsou sami, upozorňuje biolog, bioetik a popularizátor vědy Jaroslav Petr | Zdroj: Pixabay | Licence Pixabay

Biolog Petr se zaujetím sleduje to, co je na pomezí mezi živočišnou a lidskou civilizací. „Člověk se vyšvihl z přírody jen díky tomu, že řadu věcí, která umí zvířata, povýšil na vyšší úroveň. Mně třeba přijde spolupráce mezi lidmi úžasná. Nebo altruismus,“ přiznává.

Přehrát

00:00 / 00:00

Profesor Jaroslav Petr, biolog a bioetik

„Francis Collins, šéf projektu, který četl lidský genom, říká, že altruismus je tak zvláštní věc, že to musel dát lidem Bůh. Collins je silně věřící člověk a říká, že toto se nemohlo vyvinout evolucí. Zatímco evoluční biologové vám jasně vysvětlí, proč jsme altruisté a proč se nám to vyplácí. Tyto věci mně přijdou úžasné,“ popisuje Petr.

Zvířata ovšem nemají tendenci dělat věci, aniž by z nich nezískali něco ve svůj prospěch. Je to pro ně ztráta energie, která se jim může hodit například při konfliktu s jinými živočichy nebo při hledání potravy.

Jednotlivec v davu

Lidé se ale v davu chovají jinak, než když jsou sami. Chování v davu je evolučně mladou záležitostí, upozorňuje Petr.

25:26

Většina argumentů proti eutanazii je chybná. Čeští politici ji měli legalizovat už dávno, věří etik Černý

Číst článek

„Dav vznikl až ve chvíli, kdy jsme začali budovat civilizaci, když se začaly dělat velké osady, města, kde už žilo 1000 lidí. A těch 1000 lidí prostě nemáte přečtené,“ vysvětluje biolog.

Britský psycholog Robin Dunbar říká, že jsme schopni rozeznat 1500 lidí, ale že jsme schopni udržovat jenom 150 smysluplných kontaktů, připomíná Petr. „Taky říká, že člověk má pět lidí, kteří jsou mu nejbližší, které miluje a za které je ochoten položit život,“ popisuje.

Jenže lidskou společnost náhle tvoří přes 8 miliard lidí. „Najednou se ocitáme v situacích, kdy se davu vyhnout nemůžeme. Ještě před vznikem větších osad a civilizace se lidé sdružovali v tlupách o 40, maximálně 60 lidech. Všichni se znali a všichni byli pod neustálým dozorem, to ale dnes už neplatí,“ srovnává Petr.

Sedmnáct lidí se zranilo v tlačenici na festivalu v Jihlavě. Tři z nich skončili na jednotce intenzivní péče

Číst článek

„Ve staré civilizaci toto vytušili a věděli. Snažili se proto vzbudit alespoň zdání toho, že všichni jsou pod dozorem, že je někdo sleduje. Například ve chvíli, kdy někam namalujete symbol oka, tak se lidé chovají slušněji, protože jsou pod dozorem,“ popisuje biolog.

V davu také vzniká anonymita jednotlivce. K tomu, aby dav začal jednat, je potřeba motiv. Ten pak může vyvolat pozitivní, neutrální nebo negativní reakci lidí v davu.

Anonymita jednotlivce

Pravá podstata člověka je podle Petra někde na pomezí mezi jeho chováním o samotě a chováním v davu. „I relativně slušného člověka je možné k zvěrstvům, jako je třeba lynč, donutit,“ je přesvědčený Petr. Odkazuje se na experimenty Stanleyho Milgrama.

„Lidé někoho zkoušeli, a když byla odpověď špatná, tak ho měli potrestat. A byl tam instruktor, který říkal: ‚Ty ho musíš potrestat opravdu citelně. Podívej se, jakou udělal strašnou chybu, ta mu přece nemůže projít.‘ Ten trest měl podobu elektrického výboje a lidé byli ochotní, byť slyšeli bolestný křik trestaného člověka, mu dát 300 nebo 400 voltů. To by člověka zabilo. Naštěstí to ale skutečný proud nebyl,“ přibližuje.

Biolog Jaroslav Petr | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas Plus

„Lidé se nechají přesvědčit i k činům, o kterých ví, že nejsou správné. Když mu ale řeknete, že je to správné, a zatlačíte na něj, tak to ani nedá moc práce. Nikdo za sebe nemůže dát ruku do ohně,“ dodává bioetik.

Je možné zmanipulovat k násilnému chování každého z nás? Jaký typ impulzu potřebuje normální člověk, aby něco násilného provedl? A jak se liší chování psychopatů v davu? Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus v audiu na začátku článku. Moderuje Barbora Tachecí.

Barbora Tachecí, aste Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme