Hledá se náhradní matka. ‚Jedna chtěla za odnošení chatu za Prahou,‘ popisuje Renata
Založení rodiny jí zkomplikovala rakovina, a proto se Renata rozhodla najít náhradní matku, která by její dítě porodila. Tu spolu s manželem hledala rok a půl. Narážela při tom ale na různé překážky a přemrštěné nároky. „Nakonec jsme se rozhodli, že budeme bezdětní,“ říká Renata v pátém dílu seriálu Radiožurnálu Odnosím vám dítě.
Renata s manželem se poznali v pozdním věku a už tehdy zvažovali založení rodiny pomocí umělého oplodnění. Od doktorů se ale během vyšetření dověděla, že má rakovinu konečníku.
„Tehdy se objevil nádor, takže následovalo ozařování a operace. Všechno šlo stranou. Dávala jsem se dohromady asi dva měsíce, do práce jsem se vrátila po tři čtvrtě roce. Pak jsem podstoupila třikrát umělé oplodnění a ani jedno se nepodařilo,“ vzpomíná Renata.
Na další se necítila. „Už jsem nechtěla. Byla jsem oslabená z rakoviny a ty dávky hormonů jsou strašlivé,“ popisuje Renata.
Právě tehdy přišlo na náhradní mateřství. Páru zbylo ještě jedno embryo, se kterým se rozhodli vyzkoušet náhradní mateřství. Začali tedy pročítat různá fóra, inzeráty nebo skupiny na sociálních sítích, které se věnují náhradnímu mateřství.
Hledání náhradní matky
A během roku 2023 podali vlastní inzerát s tím, že hledají náhradní matku. Ozvalo se jim asi šest žen, ale ani s jednou se nedomluvili. Některé jim po pár e-mailech přestaly odpovídat.
Finanční kompenzace
Odměna pro náhradní matky se většinou pohybuje ve vyšších stovkách tisíc korun a nesmí jít o platbu za dítě, aby nešlo o obchod s dětmi. Náhradním matkám se tak platí třeba ušlá mzda, těhotenské oblečení nebo strava a doprava na těhotenská vyšetření.
„Je to hrozný pocit, postupně podstupujete zklamání a je to, jako by vám někdo uřízl kus srdce,“ popisuje Renata. „Někomu něco slíbit a pak se neozvat, mi přijde velice kruté a zbytečné,“ pokračuje.
Ženy, které v komunikaci pokračovaly, si většinou řekly o částky mezi 450 a 700 tisíci korun. Nejdražšími požadavky ale byla chata za Prahou a proplacení vysokoškolského studia.
„Zjistili jsme, že chata stojí asi tak jako byt v Praze, takže jsme poděkovali a řekli, že to není v našich možnostech,“ říká Renata.
Jako poslední šanci se Renata s manželem rozhodli zkusit jednu z reprodukčních klinik, na které se registrují ženy, které jsou ochotné být náhradními matkami. Tam se odměna pohybovala mezi 700 a 800 tisíci korun. K tomu je ale potřeba připočíst další náklady jako testy na genetická onemocnění, takže se konečná částka vyšplhala na téměř dva miliony korun.
„Měli jsme něco našetřeno, ale i tak bychom si museli vzít hypotéku a to už je moc,“ vysvětluje Renata. Intenzivní hledání náhradní matky pro ni tedy skončilo po roce a půl. „S mužem jsme si řekli, že spolu děti mít nebudeme,“ uzavírá.
Seriál Reprodukce 2.0 na irozhlas.cz
První díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku za jediný rok vytvoří z pohlavních buněk desítky tisíc embryí. Některé z nich putují při léčbě přímo pacientům, některé se zničí kvůli špatnému vývoji a další jsou zmrazeny pro budoucí využití. Roční kryokonzervace pacienty stojí v Česku několik tisíc korun. Co ale s embryi, které už pár nevyužije? Má tři možnosti: anonymně je darovat, poskytnout na vědecké účely, nebo je nechat zničit. To je pro některé páry etické dilema.
Druhý díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku musí pacienty umělého oplodnění testovat na pohlavně přenosné nemoci pouze v případě, že podstupují mimotělní oplodnění (IVF) nebo si nechávají pohlavní buňky zamrazit. Párů, které do center asistované reprodukce přichází za metodou inseminace, se testování netýká, i když zákonem není nijak stanoveno, v jakém vztahu partneři mají být.
Třetí díl seriálu: Darování pohlavních buněk je v České republice zcela anonymní. Neexistuje ani registr anonymních dárců, který by ale v budoucnu mohl vzniknout v rámci připravované novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Za darování sice nenáleží mužům a ženám oficiálně žádná finanční odměna, ale kliniky jim vyplácejí peníze za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“. Mužům výrazně méně než ženám. Za jeden odběr tak žena může vykázat výdaj až 33 tisíc korun. V Česku neexistuje kontrola nad tím, kolikrát a kam chodí dárci a dárkyně darovat.
Čtvrtý díl seriálu: Na mužskou neplodnost se mnohdy v centrech asistované reprodukce neklade takový důraz jako na početí dítěte. Plodnost mužů sice zpravidla neklesá s ohledem na zvyšující se věk, ale mohou trpět vadami, které například zabraňují správnému vývoji spermií. Příběh zlínského páru ilustruje, že klinika místo vyřešení vady u partnera přistoupila k hormonální stimulaci ženy, a dokonce i ke laparoskopické kontrole průchodnosti vejcovodů. Onemocnění muže se podařilo vyřešit až poté, co se pár sám obrátil na specializovaného lékaře - androloga.
Pátý díl seriálu: Na reprodukční kliniky přichází páry s jediným cílem: mít dítě. Podstupují mnoho vyšetření, inseminace i mimotělní oplodnění. To, že na konci jejich cesty skutečně bude dítě, jim ale nikdo zaručit nemůže. A proto některé páry přistoupí k adopci. Odbor sociálních věcí pražského magistrátu jen za rok 2022 takových žádostí zaznamenal 101. Za stejný rok se porařilo zprostředkovat 19 adopcí.
- Roky zkoušela umělé oplodnění, dítě nakonec adoptovala. ‚Nejlepší rozhodnutí za deset let,‘ popisuje
Další texty k tématu:
- Jedna z metod umělého oplodnění nefunguje, napsali odborníci. Kliniky ji dál nabízí za úplatu
- Regulovat darování pohlavních buněk je správné. Anonymita dárců zůstane, říká lékař Machač
- Konec bezbřehého darování vajíček a spermií? Vláda chce zavést nový registr dárců pohlavních buněk
- Dítě si nemůže vybrat podmínky narození. Anonymita dárců by měla být prolomena, míní právník
- Fakt, že se dítě narodilo z darované pohlavní buňky, není až tak důležitý, říká psycholožka Konečná
- Kdo je můj táta? Komerční testy DNA prolamují anonymitu dárců spermií a vajíček
- Pomoc, nebo byznys? Lékaři si stěžují, že kliniky málo řeší příčiny neplodnosti u mužů
- Česko je velmocí dětí ze zkumavky. Chystaná novela přihraje klinikám další desítky milionů od pojišťoven
Téma náhradní mateřství na Radiu Wave
„Miminko jsem porodila přímo do náruče jeho opravdovým rodičům. Biologická matka stála připravená vedle mě. Položila si miminko na hruď a spolu s manželem si ho odnesli,“ popisuje Ivana Holubová porod dítěte, které odnosila jako náhradní matka neplodnému páru.
„České právo náhradní mateřství neupravuje. Smlouva, ústní nebo písemná, není vymahatelná. Navzdory tomu, že právníci tyto dohody s rodiči sepisují, navzdory tomu, že kliniky tyto dohody vyžadují, jsou úplně k ničemu. Je to osnova, co se bude dít. Ale když jedna nebo druhá strana ty podmínky nesplní, je to nevymahatelné. Právně je matkou ta, co dítě porodila,“ říká Silvie. Před časem jí a jejímu muži porodila dceru náhradní matka.
