Faust na osmi stranách a Maryša jako recept. Herci Kubina a Navrátil přibližují klasická díla maturantům
Dokáže se děj téměř pětisetstránkové knihy shrnout na pouhých osmi stranách? Přesně to se podařilo hercům Ondřeji Kubinovi a Vincentu Navrátilovi například s titulem Faust německého autora Johanna Wolfganga Goetha. I další knihy, které se často objevují v seznamech maturitní četby, herci zjednodušeně a s humorem přepsali do svého vlastního díla – Literatura s prstem v nose.
Například ve formě konverzací na sociálních sítích autoři knihy čtenářům vysvětlují třeba dílo Johana Wolfganga Goetha Utrpení mladého Werthera.
„Každý mladý člověk ví, jak nepříjemný je pocit, když někomu vyjádří své city a dotyčný pouze zprávu zobrazí. V knize tedy pracujeme i s moderními formami komunikace. Nicméně ne všechno se odehrává pouze prostřednictvím SMS – mnoho příběhů je zpracováno také formou parodií,“ popisuje Vincent Navrátil.
Domem v Matoušově ulici se prohnaly dějiny. Hrůzy minulosti mi až znemožňovaly psát, říká Boučková
Číst článek
Podstatnou částí maturitní zkoušky z češtiny je nejen samotný obsah knih, ale také dobový kontext vzniku díla a znalosti o autorovi. Tomu se však herci ve své knize nevěnují.
„Uvažovali jsme o tom, že bychom knihu obohatili i o informace o jednotlivých autorech. Kniha by pak ale měla třeba 300 až 400 stran. A pokud tvoříte knihu pro lidi, kteří nechtějí moc dlouho číst, nemůžete jim nabídnout více než 160 stran, jako má ta naše kniha,“ vysvětluje Ondřej Kubina.
Několikasetstránková díla se Kubinovi a Navrátilovi podařilo shrnout na několik stran – například Goethova Fausta. Příběh učence, který uzavře smlouvu s ďáblem Mefistofelem, aby získal nekonečné poznání, si čtenáři přečtou místo 496 stranách na osmi.
To podle Navrátila naprosto stačí. „Je úplně jedno, jaké slovo řekl Faust na stránce 483 ve druhém řádku. Nejde o konkrétní větu, ale o to pochopit ten příběh člověka, který se upsal ďáblu, aby získal něco výjimečného, a ve chvíli, kdy to dosáhl, si to sám zničil. Není potřeba to více rozvádět.“
Seznam maturitní četby si studenti posledních ročníků středních škol sestavují z 20 knih. Zastoupena musí být literatura až do konce 18. století i současné tituly. U samotné zkoušky si tak mohou vytáhnout například Krále Oidipa od Sofokla nebo Šikmý kostel Karin Lednické.
Do dražby míří pracovní rukopis Malého prince. Jde o jediný exemplář, do kterého si autor dělal poznámky
Číst článek
Podle Navrátila by z kánonu neměly být vyřazovány žádné tituly. „Nic není přežité. Každá kniha poukazuje na určité morální, emocionální nebo lidské dilema. Když se nad tím zamyslíme, řešíme stále stejné problémy jako lidé ve starověkém Řecku.“
Do knihy zahrnuli celkem patnáct klasických děl, na kterých se společně shodli – včetně dramat i poezie. I přesto, že se například Puškinův Evžen Oněgin v jejich pojetí objevuje bez slavného Tánina dopisu nebo je Maryša bratří Mrštíků napsána v podobě receptu z kuchařky, Navrátil věří, že kniha může pomoci k úspěšnému složení maturity.
„Jde o to, že si tu naší knihu přečtete, a pokud vás některý ten titul zaujme, sami si o něm zjistíte více. Jakmile je nějaký příběh zábavný a používá jazyk, který je vám blízký, dokáže vás to oslovit a vtáhnout,“ uzavírá Vincent Navrátil.
Společně s Ondřejem Kubinou se kromě českého jazyka chystají studentům přiblížit také finanční gramotnost a připravují nové divadelní představení Finance s prstem v nose.