Kde měla být radost, nebylo nic, vzpomíná náhradní matka Dana. Po porodu dostala deprese
Dana porodila své švagrové dvojčata – holčičku a chlapečka. Náhradní mámou se stala před osmi lety a na období kolem roku 2016 nevzpomíná v nejlepším. Těhotenství bylo komplikované a po porodu jí nastoupily deprese. „Rok po porodu jsem šla na návštěvu, kde měli novorozence, a psychicky jsem to tehdy nezvládla,“ vypráví Dana ve třetím díle seriálu Radiožurnálu Odnosím vám dítě.
Dano, vám je 43 let, pocházíte z Olomouckého kraje, ale žijete ve Velké Británii, teď se vidíme v Česku, létáte sem často?
Jen s dětmi, když mají prázdniny, takže jsme tu tak třikrát do roka.
Budeme se bavit o náhradním mateřství. Vím, že vaše švagrová nemohla mít děti po zranění pánve…
V mém případě to bylo spontánní a okamžité. Když jsem viděla švagrovou v nemocnici, řekla jsem si, že jí musím pomoct, a náhradní mateřství byla cesta.
Chtěla jste jí dopřát mateřství?
Určitě, já sama jsem z rozrostlé rodiny a chtěla jsem, aby to tak měly i moje děti. Prostě když jsem mohla, tak jsem pomohla.
Náhradní matky by se měly dočkat větší ochrany. EU chce vykořisťování zařadit na seznam obchodu s lidmi
Číst článek
Teď už jste se vrátila o osm let zpátky, do roku 2016, kdy jste porodila děti své švagrové. Byla to dvojčata, takže jste si odnosila synovce a neteř. Byla větší odpovědnost nosit dítě někomu jinému?
Určitě. Bylo v tom zainteresovaných tolik lidí, času, peněz a také to byla emoční investice. Byly do toho zataženy i moje děti.
Vaši synové byli docela malí, byly jim dva a čtyři roky. Jak jste jim to tehdy vysvětlovala?
Že se jejich maminka nabídla, že odnosí děti. Koukali jsme se i na to, jak miminka vypadají v bříšku.
Takže věděli, že to nebudou jejich sourozenci a nebudou se s nimi dělit o pokojíček?
Přesně tak. Ale je pravda, že ze začátku přišli a ptali se, jestli budou mít bráchu a ségru. Tak jsem jim říkala, že ne, že teta Davina je maminka a já je jenom nosím.
‚Kde měla být radost, nebylo nic‘
Šest týdnů před porodem dvojčat jste už musela zůstat v nemocnici, šla jste na císařský řez a děti pak byly v inkubátoru. Kdy jste je viděla poprvé?
Bránila jsem se zuby nehty a nechtěla jsem je navštívit. Šla jsem se na ně podívat, až když byly venku z inkubátoru.
Finanční kompenzace
Odměna pro náhradní matky se většinou pohybuje ve vyšších stovkách tisíc korun a nesmí jít o platbu za dítě, aby nešlo o obchod s dětmi. Náhradním matkám se tak platí třeba ušlá mzda, těhotenské oblečení nebo strava a doprava na těhotenská vyšetření.
Jaké to bylo vidět je poprvé?
Je to nový život, je to to nejkrásnější, co může být, k tomu nemám víc co říct.
Vám nebylo po porodu psychicky dobře, co se vám odehrávalo v hlavě? Vy jste nechtěla být v kontaktu s malými dětmi, měla jste deprese?
Ano, měla jsem deprese, dokonce jsem skončila na antidepresivech a chodila k psycholožce. Pravděpodobně s mojí psychikou zamával pocit, že tam, kde měla být radost, najednou nic nebylo. Hodně mě to sebralo.
A jak dlouho ten stav trval?
Rok po porodu jsem šla na návštěvu, kde měli novorozence, a já jsem se rozbrečela a psychicky jsem to tehdy nezvládla. I teď během rozhovoru se otevírají některé rány a bolí to.
Od švagrové jste nedostala žádnou finanční odměnu, ale různé dárky jako značkovou kabelku a kávovar…
Ano, v Anglii by totiž nebylo legální, abych za to dostala nějakou výplatu.
Vaše situace se změnila a už nežijete se svým mužem, tedy bratrem švagrové, a dvojčata jste pět let neviděla. Jaký z toho máte pocit?
Je mi to trošku líto, na druhou stranu je to možná lepší, protože můžu zapomenout na tuhle část svého života, posunout se dál a žít život se svými dětmi.
Seriál Reprodukce 2.0 na irozhlas.cz
První díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku za jediný rok vytvoří z pohlavních buněk desítky tisíc embryí. Některé z nich putují při léčbě přímo pacientům, některé se zničí kvůli špatnému vývoji a další jsou zmrazeny pro budoucí využití. Roční kryokonzervace pacienty stojí v Česku několik tisíc korun. Co ale s embryi, které už pár nevyužije? Má tři možnosti: anonymně je darovat, poskytnout na vědecké účely, nebo je nechat zničit. To je pro některé páry etické dilema.
Druhý díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku musí pacienty umělého oplodnění testovat na pohlavně přenosné nemoci pouze v případě, že podstupují mimotělní oplodnění (IVF) nebo si nechávají pohlavní buňky zamrazit. Párů, které do center asistované reprodukce přichází za metodou inseminace, se testování netýká, i když zákonem není nijak stanoveno, v jakém vztahu partneři mají být.
Třetí díl seriálu: Darování pohlavních buněk je v České republice zcela anonymní. Neexistuje ani registr anonymních dárců, který by ale v budoucnu mohl vzniknout v rámci připravované novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Za darování sice nenáleží mužům a ženám oficiálně žádná finanční odměna, ale kliniky jim vyplácejí peníze za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“. Mužům výrazně méně než ženám. Za jeden odběr tak žena může vykázat výdaj až 33 tisíc korun. V Česku neexistuje kontrola nad tím, kolikrát a kam chodí dárci a dárkyně darovat.
Čtvrtý díl seriálu: Na mužskou neplodnost se mnohdy v centrech asistované reprodukce neklade takový důraz jako na početí dítěte. Plodnost mužů sice zpravidla neklesá s ohledem na zvyšující se věk, ale mohou trpět vadami, které například zabraňují správnému vývoji spermií. Příběh zlínského páru ilustruje, že klinika místo vyřešení vady u partnera přistoupila k hormonální stimulaci ženy, a dokonce i ke laparoskopické kontrole průchodnosti vejcovodů. Onemocnění muže se podařilo vyřešit až poté, co se pár sám obrátil na specializovaného lékaře - androloga.
Pátý díl seriálu: Na reprodukční kliniky přichází páry s jediným cílem: mít dítě. Podstupují mnoho vyšetření, inseminace i mimotělní oplodnění. To, že na konci jejich cesty skutečně bude dítě, jim ale nikdo zaručit nemůže. A proto některé páry přistoupí k adopci. Odbor sociálních věcí pražského magistrátu jen za rok 2022 takových žádostí zaznamenal 101. Za stejný rok se porařilo zprostředkovat 19 adopcí.
- Roky zkoušela umělé oplodnění, dítě nakonec adoptovala. ‚Nejlepší rozhodnutí za deset let,‘ popisuje
Další texty k tématu:
- Jedna z metod umělého oplodnění nefunguje, napsali odborníci. Kliniky ji dál nabízí za úplatu
- Regulovat darování pohlavních buněk je správné. Anonymita dárců zůstane, říká lékař Machač
- Konec bezbřehého darování vajíček a spermií? Vláda chce zavést nový registr dárců pohlavních buněk
- Dítě si nemůže vybrat podmínky narození. Anonymita dárců by měla být prolomena, míní právník
- Fakt, že se dítě narodilo z darované pohlavní buňky, není až tak důležitý, říká psycholožka Konečná
- Kdo je můj táta? Komerční testy DNA prolamují anonymitu dárců spermií a vajíček
- Pomoc, nebo byznys? Lékaři si stěžují, že kliniky málo řeší příčiny neplodnosti u mužů
- Česko je velmocí dětí ze zkumavky. Chystaná novela přihraje klinikám další desítky milionů od pojišťoven
Téma náhradní mateřství na Radiu Wave
„Miminko jsem porodila přímo do náruče jeho opravdovým rodičům. Biologická matka stála připravená vedle mě. Položila si miminko na hruď a spolu s manželem si ho odnesli,“ popisuje Ivana Holubová porod dítěte, které odnosila jako náhradní matka neplodnému páru.
„České právo náhradní mateřství neupravuje. Smlouva, ústní nebo písemná, není vymahatelná. Navzdory tomu, že právníci tyto dohody s rodiči sepisují, navzdory tomu, že kliniky tyto dohody vyžadují, jsou úplně k ničemu. Je to osnova, co se bude dít. Ale když jedna nebo druhá strana ty podmínky nesplní, je to nevymahatelné. Právně je matkou ta, co dítě porodila,“ říká Silvie. Před časem jí a jejímu muži porodila dceru náhradní matka.
