Kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny, které se účastnilo více než 50 zemí, včetně Česka, projednala další podporu Ukrajině v podobě vojenského materiálu nebo navyšování kapacit ukrajinského obranného průmyslu. Co z jednání vzešlo?
V první řadě je důležité zaregistrovat ten fakt, že této kontaktní skupině poprvé předsedal britský představitel, tedy že to již nebylo v rukou Spojených států, ale že tu zodpovědnost převzala evropská země, i když je mimo Evropskou unii.

Vzešlo z toho to, že evropští partneři, ale i další partneři z okolního světa jsou odhodlaní pokračovat v podpoře Ukrajiny i nadále. Vzešlo z toho ale samozřejmě také rozporuplné vyjádření Petea Hegsetha, amerického ministra obrany, který následně po rozhovoru prezidenta Trumpa s prezidentem Putinem rokoval s britským i ukrajinským ministrem zahraničních věcí. Šlo spíš o takové chladné vyjádření z jeho strany směrem k Ukrajině.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj připomněl, že když před několika dny Rusko zaútočilo šesti balistickými střelami, spotřebovala ukrajinská obrana na jejich likvidaci deset raket systému Patriot, což přišlo na deset milionů dolarů. Je toto dlouhodobě udržitelné?
Bohužel moc jiných možností není. Pasivní obrana, kdy se snažíte zachytit všechny projektily, je extrémně nákladná. Prostředky na ni jsou drahé, a proto Ukrajina dlouhodobě chtěla mít tu schopnost útočit zpětně do hloubky ruského území, aby dokázala eliminovat samotnou hrozbu už u jejího zdroje. Je jednodušší zničit odpalovací zařízení, než se snažit zachytit všechny střely, které toto zařízení může cyklicky vystřelovat.  

Německá ministryně zahraničí, Annalena Baerbocková, řekla, že není možné, aby bylo přerušení bojů pro Rusko jenom příležitostí připravit se na ofenzivu proti dalším evropským zemím. Ve stručnosti, může něco takového reálně hrozit?
Jednoznačně ano, Rusko je rozběhnuté ve vojenské mašinerii a i ten prvotní dojem z rozhovoru prezidenta Trumpa s Putinem je ten, že Rusové dosud nepřistupovali na jednání i kvůli tomu, že měli nějaké kategorické požadavky, přičemž ta výchozí a vyjednávací pozice Trumpa spočívá ve vyhovění všem těmto podmínkám.

Za těchto okolností by bylo Rusko za svou agresi odměněno a lekce, kterou by si z toho vzalo, by byla ta, že zbrojení, agrese a takovéto razantní uplatňování svých zájmů i skrze vojenskou agresi se mu vyplácí. To znamená, že by se mohlo v blízké budoucnosti po zotavení pokusit vykonat nějakou bleskovou operaci, opět obsadit nějaký kus území možná i v členských zemí NATO a poté se snažit vyjednávat v duchu, že buď budete eskalovat a my jdeme do jaderné výměny, anebo se smíříte s tím, že jsme si odkrojili další kus.

Jde o takovou ruskou salámovou metodu, která je mimořádně nebezpečná. Na výsledku rokování o Ukrajině bude záviset i další ruský postup a to, o čem hovoří německá ministryně, není vůbec nereálné. Spíš tomu všechny zpravodajské odhady nasvědčují.

Vladimír Kroc, nvl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít