‚Půda si pamatuje nevinnou krev.‘ Román Kyselé třešně popisuje masakr na Švédských šancích
Jsou třešně na kopci Švédské šance u Přerova opravdu kyselé? Nebo je to jen lež rodičů, kteří tak chtěli zabránit svým dětem, aby si trhali ovoce v aleji, kde bylo v červnu 1945 bestiálně zavražděno 267 nevinných lidí? Desítky let se o masakru, jehož obětí byli němečtí obyvatelé Slovenska, převážně ženy a děti, nesmělo mluvit. Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová události popisuje ve svém románu Kyselé třešně.
Mária Plavčugová stoupá na kopec Švédské šance stejnou cestou, která pro většinu jejích příbuzných byla cestou smrti. Vraždící komando vojáků sedmého pěšího pluku z Petržalky je zastřelilo ve stromořadí třešní.
„Půda si pamatuje nevinou krev.“ Román Kyselé třešně popisuje masakr německých obyvatel na Slovensku
„Určitě neměli ani pomyšlení, aby si dali čerešňu, tak ani já si ji nedám,“ říká.
„Bylo to víc než dvacet lidí,“ připomíná, o kolik příbuzných tehdy přišla. „Babička, dědeček, otcova sestra, té bylo 28 let. Sestřenice s malými dětmi. Tety a strýcové.“
Pravdu se Plavčugová dozvěděla z vyprávění otce, když jí bylo 12 let. Nesmělo se o tom mluvit. „Byla padesátá léta, kdybych jako dítě o něčem mluvila, tak otci hrozil kriminál.“
4:01
‚Je možné, že sestry vesnici zachránily.‘ Bílá Voda z posledního románu Tučkové byla domovem řeholnic
Číst článek
Její otec se každý rok zastavil u Přerova a u tamního kříže se pomodlil, zapálil svíčku a položil polní květiny. „To věděla jen moje máma, nikdo druhý.“
Plavčugová nabírá do krabičky půdu a trávu. „Půda si pamatuje nevinnou krev lidí, kteří byli zabiti,“ říká.
Hlavního iniciátora masakru Karla Pazúra poslal soud na 20 let do vězení. Po komunistickém převratu mu ale trest snížil prezident Klement Gottwald a následně byl dokonce propuštěný.
Trestu nakonec ušel i Pazúrův pobočník Bedřich Smetana. Zmizel v zahraničí. Historik František Hýbl po něm pátral tři desítky let.
„Měl být uvězněn, ale utekl přes Austrálii do Nového Zélandu a tam před čtyřmi lety zemřel,“ popisuje.
Zvon se jmény dětí
Mária Plavčugová a další příbuzní zavražděných se na místo masakru vrací každý rok. Přesně v den jeho výročí tu farář Josef Rosenberg vždy slouží bohoslužbu.
„Udělal se správný krok správným směrem ke smíření, je to jediná cesta, jak máme spolu žít. A toto je odkaz, proč se pietní akty dějí, proč se tady scházíme. Pokud budeme znát historii, tak se z ní můžeme poučit. Vidíme, že se nesmyslné masakry ve válce opakují,“ vysvětluje farář.
Spolek Přerovské zvony smíření letos uspořádal sbírku na nové zvony pro kostel svatého Vavřince. Na největší z nich chce umístit jména dětí, které byly zavražděné na Švédských šancích.
Masakr připomíná také román Kyselé třešně, který před dvěma lety vydala přerovská spisovatelka Lenka Chalupová.
