Opěrný bod v krušnohorských pláních. Maringotka s bufetem občerstvuje běžkaře pět let
Na pláních Krušnohorské lyžařské magistrály to nejen v zimě profukuje pořádně a hodí se každý opěrný bod. Jedním z nich je Maringotka, která stojí na stejnojmenné křižovatce nedaleko Hřebečné v nadmořské výšce 994 metrů. Před pěti lety koupil tento bufet na kolečkách Václav Zápotočný, muž mnoha povolání, a pokud to počasí dovolí, pustí si z beden oblíbené Pink Floyds, ohřeje polévku a obsluhuje běžkaře.
„Tahle maringotka tu stojí čtyřicet let a tady jsme se scházeli s chlapci z Horské služby, když jsem u ní ještě byl. Jenže majitelé pak zestárli, na tři roky to tady zavřeli a já je celou dobu přesvědčoval a přesvědčoval, až jsme se dohodli a vzal sem to od nich,“ vypráví Václav Zápotočný opřený o pult, za kterým připravuje nápoje a jídlo pátým rokem.
Koupit si maringotku považuje dodneška za skvělý nápad. „Určitě. Já k tomu měl ještě pronajatý penzion v Horní Blatné, ale ten jsem vrátil, protože tady mi to bohatě stačí. Nehrabu sta miliony, nezbohatnu tady, ale bohatě mě to živí a jsem spokojený.“
Maringotka má klasické rozměry tři krát osm a půl metru, vchází se do ní po šesti strmých schůdcích, nalevo je výdejní pult s malou kuchyní, kde se jídlo jen ohřívá, a vpravo stůl tak pro osm lidí. „Vejde se nás tu na silvestra i třicet,“ směje se majitel nad skladností svých kamarádů a kolegů, kteří sem poslední den v roce pravidelně přicházejí.
Ke stolu si právě sedla s kamarádkami třicátnice Petra, světlé vlasy zvlněné jak moře schovává pod čepicí a vzpomíná, jak tu byla vloni před Vánoci. „Bylo mínus dvanáct, strašně fičelo, úplně narváno a seděla jsem tady na zemi,“ směje se Petra s plnými ústy zelňačky, která už je zřejmě pověstná. „Na sladko? Jak to děláte?“, začíná rozpravu o receptech a kuchař pomalu prozrazuje rozveselené skupince svá tajemství.
Fanoušek do letectva
Kamarádky sedí u stolu, nad kterým na zdi visí černobílé fotografie vojenských letadel, což tady na hřebenech Krušných hor na první pohled nedává smysl. Jedině že by byl Václav Zápotočný fanoušek do letectva. „To je letiště Žatec a tahle maringotka tam sloužila. Je to původně mrakový radiolokátor a zřejmě ho sem před těmi čtyřiceti lety dotáhl bývalý velitel žateckého pluku. Je to mrakový radiolokátor MR 1 z roku 1957.“
Letité snímky si prohlíží i Martin Řezáč, který narazil na maringotku úplně náhodou. Je to bývalý závodník z Frymburku na Lipně, má tam půjčovnu lyžařského vybavení, ale v Krušných horách překvapivě nikdy nebyl. „Jsem tu s rodinou, ale vyrazil jsem si jen sám nazdařbůh, v hlubokém sněhu nikde žádná stopa, tak jsem jel za skútrem a dovedlo mě to sem. Takhle unikátní bufet jsem ještě neviděl. Nádhera.“
V maringotce ani nikde v okolí Václav Zápotočný nepřebývá. Každý večer jezdí domů do Karlových Varů, aby uvařil a brzy ráno zase vyrazil roztopit kamna. Původním povoláním je učitel tělocviku a občanské nauky.
„Ještě ten komunistickej,“ směje se chlapík v kostkované košili a teplé vestě, když odhrnuje průsvitný plastový závěs ze dveří a vychází do mrazu na rychlou cigaretku. „Jsem trochu dobrodruh, podnikal jsem, měl jsem cestovní kancelář, autobusovou dopravu, catering na ulici, taky jsem tři roky jezdil autobusem v Německu, a teď jsem tady a jsem spokojený.“
Václav Zápotočný provozuje svoji maringotku MR 1 téměř každý den, v zimě i v létě, záleží na počasí. „V poslední době mám pocit, že léto už je lepší než zima, že sem chodí víc lidí. Pořádám tu kulturní akce a koncerty, taky třeba turnaj v pétanque. V zimě mi sem kamarád protahuje cestu radlicí, takže jsem na značkách pořád,“ směje se nakažlivě chlapík, který letos v létě oslaví šedesátku.
