Nevidomí běžkaři zaučují začínající vodiče. Problémem jsou pro ‚zrakáče‘ pomalí Poláci
Z dálky to zní jako saně s rolničkami, je to ale skupina nevidomých běžkařů se svými vodiči. Ověšeni zvonky cinkají stejně jako vodicí labradorka Gina, která svého pána Iva Budila neopouští ani v bílé stopě. Tentokrát má ale nevidomý běžkař Ivo náročný úkol. Musí vyškolit začínajícího vodiče. Vybrali si k tomu relativně snadno sjízdný terén v polském areálu Jakuszyce. I tam je ale několik prudkých sjezdů, takže je to docela drsná škola.
„Které jsou tvoje hůlky?“ rozmotává klubko hadů padesátník Ivo Budil, který je zcela nevidomý, ale na běžkách umí lépe než většina vidících. Podupává v areálu před nádražím Jakuszyce na polské straně kousek od Harrachova a k ruce má dvaadvacetiletého Tadeáše Hakla.
Už šestnáct let jezdí senior Jan polonahý na běžkách v Jizerských horách. Otužilec se stal místní atrakcí
Číst článek
Ten sice pochází z Liberce, na běžkách stál ale naposledy na základce. Lyže má půjčené a tak se seznamuje. „Zvonek si dej asi na ruku,“ říká Ivoš a vysvětluje, jak daleko vpředu má jet a co se stane při sjezdu z kopce.
Tadeáš pokyvuje, ale moc nemluví, což se ve sjezdu v zatáčkách ukazuje jako klíčové. Ozve se houkání, na moderní nádraží přijíždí vlak, Ivoš nastoupí do stopy a vyjíždí za Tadeášem.
Problém s výletníky
Poláci si nehrají jako čeští běžkaři na závodníky, berou to jako odpočinkovou turistiku, žádné blýskavé kombinézy nebo svítivé dresy a ve stopě spíš našlapují, než jedou. Je jich tu hodně a to je pro takzvané zrakáče trochu problém.
Neustále musí vystupovat ze stopy, předjíždět výletníky a zase stopu hledat. Ivoš radí dalšímu nevidomému, Jaroslavovi, který působí trochu nejistě. „Když máš nějakou nestabilní plochu mimo stopu a potřebuješ zastavit nebo udělat nějaký manévr, tak se nerovnej, ale jdi do kolen. Nechci říkat, dřepni si, ale musíš snížit těžiště.“
Rolbař Částka na Šumavě udržuje lyžařské stopy. ‚Sněhu je málo. Občas nemůžu vyrazit,‘ popisuje
Číst článek
V mírném sjezdu se za zatáčkou s lyžemi nad hlavou bezmocně válejí jako chrobáci dva mladí Poláci. Tadeáš zastaví těsně před nimi a Ivoš do něj drcne jak lokomotiva do vagonu. „To musíš volat, já bych brzdil,“ mrmlá Ivoš, obejdou ležáky a pokračují dál.
Do kopce Ivoš naráží do Tadeáše znovu. „Promiň, já už na tom dlouho nestál, trochu mi to podkluzuje,“ brání se mladý muž, který má smůlu, že narazil zrovna na Ivoše. Ten jezdí pravidelně i Jizerskou padesátku a patří mezi nejzkušenější „zrakáče“ na běžkách.
‚To si sedne‘
Dvojici čeká prudší sjezd a Ivoš vysvětluje, jak se k tomu postavit. „Podáš mi hůlku, to je jedno jestli pravou nebo levou, prostě mi ji podáš, a když budeš brzdit, volej, budu plužit.“ Tadeáš má přes hlavu nataženou kapuci z mikiny, a jestli něco říká, není ho slyšet.
Lyže se rozjedou, lyžaři zrychlují, Tadeáš chce vystoupit ze stopy a přibrzdit, ovšem jeho hlas zaniká ve větru, hůlku ještě Ivošovi nepodal, ten zase naráží do vodiče a oba padají.
„To si sedne,“ pokouší se Ivoš o klidný tón. „Mluví potichu a já ho neslyším.“ Dvojku ve sněhu sleduje další vodič Libor Holub a zeširoka se směje. „To víme, že Ivoš je namakaný a my ho tady brzdíme.“
Tadeáš si z pádu nic nedělá, je zvyklý na horší. Ještě nedávno objížděl závody v řecko-římském zápasu a mladé tělo má solidně rozlámané. „Já vím, že mi to moc nejde, ale to vyladíme a příští rok můžeme dát i tu padesátku,“ vtipkuje, když stoupá do svahu.
Neustálé mluvení
Opěrný bod v krušnohorských pláních. Maringotka s bufetem občerstvuje běžkaře pět let
Číst článek
Objevuje se další prudký sjezd a mlčenlivého mládence střídám. Schovávám mikrofon, chytám do ruky jednu Ivošovu hůlku a sjíždíme zatáčkami k restauraci Orle. Viděl jsem zkušené vodiče při akci mnohokrát, takže jsem pochopil, že stačí na nevidomého mluvit.
Ideálně pořád. Hlásit včas zatáčky, změny terénu a stopy. Po pár minutách jsme dole a vracím Tadeášovi velení. Ten naviguje Ivoše do hospody, kde už si oba lyžaři snadno poradí a můžou pilovat strategii na další dny.
Kurzy běžeckého lyžování pořádá spolek sdružující nevidomé a slabozraké sportovce TJ ZORA Praha každoročně, ovšem pravidelně se také potýká s nedostatkem zkušených vodičů. Kurz trvá několik dnů a vodiči by se ho měli účastnit celou dobu.
